Biolog Anthony Pagano pozoruje lední medvědy na pobřeží Beaufortova moře (na severu Aljašky a Kanady). Každý rok Pagano a jeho kolegové uspávají medvědice (pracovali už s devíti zvířaty), odebírají jim vzorky krve, zavěšují na krk kameru a GPS tracker a na několik dní je vypouštějí. Pak je znovu uspávají, snímají obojek s kamerou a trackerem, znovu jim odebírají vzorky krve a váží je.

Vědce nejvíce zajímalo, kolik medvědi žerou a jak dlouho vydrží bez potravy, jak často se pokoušejí zabít tuleně a jaké procento těchto pokusů bývá pro medvěda úspěšné. Krevní zkoušku dělají, aby měli představu o rychlosti metabolismu.

Pět z devíti medvědic za dobu pozorování zhublo a tři medvědice trochu přibraly na váze, některé z nich ztratily nebo přibraly až 10 % vlastní váhy během 7 až 10 dní. Ztratily na váze medvědice, které trávily čas na souši, a přibírali ty, jimž se podařilo najít led a pod ním — tulení prohlubeň.

Ledy v Arktidě tají a pro medvědy je stále těžší nacházet tučnou a bohatou na kalorie potravu, která by jim umožnila zachovávat tělesnou hmotu — tuleně, píše Pagano v článku uveřejněném v časopise Science. Medvědi loví tuleně na ledě, na souši chytí menší zvířata s menší vrstvou podkožního tuku, než mají tuleni, a proto čím méně je ledu, tím méně mají možností se uživit.