Zvítězil Miloš Zeman a je to dobře, protože na rozdíl od Jiřího Drahoše reprezentuje kontinuitu současného politického směřování naší země. České republice se daří dobře ekonomicky i jinak, a to navzdory různým drobným klopýtnutím. Ale i ta patří k životu. Ano, daří se nám dobře, a postavit prezidentskou kampaň na heslu, že chceme změnu, byla hloupost. Jejím obsahem bylo totiž sdělení, že se nám sice daří dobře, ale máme špatného vládce a ten nový...

Jaký je tedy váš pohled na rozdělování společnosti? I vzhledem k tomu, že Jiřího Drahoše jen lehce nadpoloviční počet volil kvůli němu samému, a téměř stejné množství lidí mu dalo hlas jen jako volbu proti Miloši Zemanovi?
Myslím, že je načase s myšlenkovou hloupostí skoncovat. Mluvím o představě, že Miloš Zeman zemi rozděluje, zatímco Jiří Drahoš by ji spojoval. Země ve smyslu státu se skládá z milionů jedinců. Každý z nich má své představy, názory, životní zkušenosti, radosti i strasti. Rozdělení společnosti je objektivním jevem, který je starý jako lidstvo samo. V každé době existovaly společenské vrstvy, které zahrnovaly lidi si navzájem blízké způsobem obživy, stylem života, vírou. A každá taková společenská vrstva se snažila hájit své zájmy proti ostatním vrstvám. Ideál rovnosti hlásali pouze církevní blouznivci, zvěstující království boží na zemi, marxismem-leninismem odkojení revolucionáři, hlásající beztřídní komunistickou společnost, a neomarxisti, bojující za rovnou společnost bezbřehých lidských práv, samozřejmě bezpohlavní a bez pozůstatků myšlení „bílého muže“.

Rozdělení společnosti se přičítá Miloši Zemanovi, ale třeba v roce 2006 dostala Topolánkova ODS ve volbách 35 procent hlasů, Paroubkova ČSSD 32 procent a ostatní zbývající necelou třetinu, takže i tehdy šlo o ostře rozdělenou společnost. Jak velkým viníkem tohoto často propíraného jevu tedy současný prezident je?

Společnost se vždycky dělila. Dnes se třeba média diví tomu, že venkov hlasuje jinak než město. Jakási dívenka, která o sobě prohlašovala, že je politickou komentátorkou, dokonce tvrdila, že se Zemanovou vinou rozdělila naše společnost na město a venkov. Kdyby se ve škole věnovala alespoň okrajově výuce dějin, dozvěděla by se, že už ve starověkém Egyptě se společnost dělila na městskou a venkovskou. Každá z nich měla svůj styl života, svou zábavu, své představy o životě a svá práva. Nemá jistě cenu tu dokazovat, že tenhle rozdíl byl a je v každé společnosti. Věděli to dokonce i komunisti, kteří hovořili o dělnické třídě a venkovském proletariátu.

Do médií často pouštěná tvrzení, že Miloše Zemana volí lidé z venkova a ti méně vzdělaní, má nejspíš vyvolat pocit studu za takovou volbu a přinést hlasy jeho protikandidátovi. Čím se vyznačuje uvažování lidí z menších míst, kde má Miloš Zeman opravdu velkou podporu?

Se vznikem sociologie už v 19. století vědci exaktně popisovali, jak se liší postoje a názory obyvatel venkova od obyvatel průmyslových aglomerací. A záhy se toho začalo využívat v politickém boji. Na konci 19. století u nás vznikla agrární strana, která svou politiku postavila na prosazování zájmů venkova. Alois Švehla tehdy vymyslel heslo, které pak platilo více než tři desítky let: „Venkov proti městu.“ Přední sociolog první republiky Inocenc Arnošt Bláha, který stál u zrodu sociologie venkova, už tehdy popsal rysy chování typického jedince spjatého s venkovem, které jsou patrné i dnes. K nim patří – ve srovnání s městským obyvatelstvem – větší míra konzervativnosti, lpění na tradicích, úcta k národu a pragmatismus.

Mnozí političtí komentátoři, kteří se nad chováním venkova tváří udiveně, by si měli nějaké sociologické práce přečíst. Pak by snad nebyli překvapeni tím, kdo v Anglii hlasoval pro brexit či proč u nás má Miloš Zeman na venkově tak pevnou pozici. A určitě by nikoho z nich nenapadlo psát komentáře o nevzdělaných venkovských balících, kteří se dají ovlivnit populisty, místo aby vzhlíželi k myšlenkám pražské intelektuální kavárny.