Ksjuša mě zavedla na návštěvu ke svému učiteli matematiky, ke kterému chodí na doučování. Bylo to velmi zajímavé setkání. Učitel Nikolaj Čeredničenko je totiž sekretářem fotbalového oddílu Gornjak Roveňki (bývalý hráč). Bavili jsme se tedy převážně o fotbale. Oddíl byl založen roku 1946, do roku 2005 působil pod názvem Avangard. V roce 2017 hrál třetí ročník mistrovství LLR amatérských klubů, ve kterém obsadil 6. místo z deseti zúčastněných klubů.

Nikolaj má v bytě doslova fotbalové muzeum. Ve vitrínách mi ukazoval různé poháry, medaile a diplomy svého oddílu. Také kroniky, kde byl na fotografii i on jako hráč. V knihovně má Nikolaj mnoho knih a publikací o fotbale, mezi nimi i několik českých. Ukázalo se, že velmi dobře zná čs.fotbal, jeho hráče i kluby. Ksjuša se do naší živé debaty nezapojila, jen utrousila: „Vidím, že si dobře rozumíte.“

Seznámil jsem se také s Ksjušinou mámou a tátou. Debatovali jsme v jejich rodinném domku mj. o válce na Donbasu. Roveňky byly několikrát ostřelovány jen na začátku války, v letních měsících roku 2014. Nejstrašnější den pro Roveňky byl 22.8.2014, kdy byly obytné části města ostřelovány dvěma balistickými raketami „Točka-U“ (název NATO: SS-21, dolet až 120 km). Rakety byly vypuštěny z prostoru tehdy ještě Ukrajinci ovládaného Děbalceva. Jedna raketa se rozletěla na části v Černigovské čtvrti, kde zahynuli tři lidé (rodina v autě včetně 6-letého chlapce) a bylo devět zraněných, z nichž jeden později zemřel. V místě tragédie byl vybudován památník obětem. Části druhé rakety dopadly nedaleko dětského letního tábora, naštěstí nikoho nezranily. Přestože fronta je nyní daleko, i zde jsou lidé nespokojeni s tzv. Minskými dohodami, které mír Donbasu nepřinesly.

Ksjušina máma Vika, pracovnice místní knihovny, pro mě v knihovně zařídila besedu se čtenáři. Pracovnice mě nejdříve seznámily s knihovnou. Po prohlídce knihovny bylo připraveno občerstvení a konala se neformální debata se čtenáři. Nejprve jsem pohovořil o České republice, o naší Společnosti přátel LLR a DLR a její činnosti. Čtenáři poděkovali za podporu a pomoc, kterou jim lidé v ČR poskytují. Dotazů měli čtenáři mnoho. Nejvíce je zajímal život v ČR a pohled Čechů na válku na Donbase. Také samozřejmě hovořili o situaci na Donbase. Lidé si moc přejí, aby do jejich domovů, jejich země konečně přišel trvalý mír. Posezení bylo opravdu velmi příjemné, ani se nechtělo odcházet. Jen Ksjuša byla po celou dobu neklidná, protože při besedě nemohla moc povídat. Ksjušině mámě Vice moc děkuji za tuto krásnou besedu.

Vše si Ksjuša vynahradila při procházce po městském parku Hrdinů Velké vlastenecké války, kam jsme se společně s Vikou a Ksjušou vydali. Jeli jsme maršrutkou do centra. Vika mi ukázala školu, do které chodila. Prošli jsme kolem sportovního komplexu „Jubilejnyj“ a stadionu „Avangard“. Vedle stadionu je památník letcům-hrdinům Velké vlastenecké války. Brzy jsme již byli v parku. V centrální části parku jsou různé atrakce pro děti (ty však již nefungovaly, jsou v provozu jen do konce září) a restaurace, v níž jsou v patře také různé drobné dětské atrakce. Zde se tedy Ksjuša vyřádila. Procházkou kolem studánky jsme došli k jezírkům s fontánami a sochami. Z parku jsme se vydali do navazujícího Gremučeho lesa. Kolem dětského tábora „Lesnyje zori“ a rybníku Žukovskij jsme došli na stanici maršrutky a vrátili se zpět do centra.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Roveňky, LLR