Studenti humanitních oborů budou jezdit na venkov, aby laskavými slovy utěšovali chudé obyvatele zemědělských vesnic v jejich nelehkém údělu. Grantové žádosti se už nejspíš vypisují, takže se „burani“ mají na co těšit. Studenti budou pochopitelně jezdit ve skupinách, aby se navzájem hlídali, že nikdo z nich nepodlehne selskému a řemeslnickému pohledu na svět a aby se pokaždé mohli navzájem ujistit, že z vesničanů mluví jen omezenost, xenofobie a závist.

Pokud ale někdo to překonávání příkopů bere vážně, nechť jde na prázdniny pracovat na statek (skutečný statek, ne bioagro atrakci pro turisty) nebo do venkovské fabriky. Nechť tam i bydlí a baví se s místními lidmi. Možná z něj bude po těch dvou měsících jiný člověk. A pokud jej pak nevyloučí z kavárny (což se nejspíš stane), bude mít šanci, že bude tím, kdo spojuje.

Nebo ještě lépe – jak doporučuje Martin Konvička – ať si na té vesnici najde i holku. A naopak. Spousta studentek by možná zjistila, že když mezi městskými intelektuály postrádají maskulinitu, nemusí si ty pravé chlapy dovážet až ze Somálska.