Nový německý cenzurní zákon, který zavedl státní cenzuru na platformách sociálních sítí, vstoupil v platnost dne 1. října 2017. Nový zákon vyžaduje, aby sociální média, jako je Facebook, Twitter a YouTube cenzurovala jménem německého státu své uživatele. Společnosti sociálních sítí jsou povinny odstranit nebo zablokovat jakékoli on-line  „trestné činy“, jako je pomluva, hanobení, očerňování, nebo podněcování, do 24 hodin od obdržení stížnosti od uživatele – bez ohledu na to, zda je obsah pravdivý nebo ne. Společnosti sociálních sítí mají povolených sedm dní u složitějších případů. Pokud tak neučiní, může jim německá vláda za nedodržení zákona dát pokutu až 50 miliónů eur.

Nový cenzurní zákon však nebyl plně prosazován až do 1. ledna 2018, aby poskytl platformám sociálních sítí čas připravit se na svou roli zprivatizované myšlenkové policie německého státu. Platformy sociálních sítí mají nyní pravomoc utvářet formu současného politického a kulturního diskurzu rozhodnutím, kdo bude moci mluvit a co řekne.

Dne 1. ledna 2018 se však zákon okamžitě prosadil. Twitter začal zrušením účtu zástupkyně vůdce Alternativy pro Německo Beatrix von Storchové na dobu 12 hodin poté, co napsala příspěvek po novoročním pozdravu kolínské policie zveřejněném v arabštině:

„Co se to sakra děje? Proč píše oficiální policejní stránka příspěvky v arabštině? Myslíte si, že je to pro ukojení barbarských, hromadně znásilňujících hord muslimských mužů?“   

(Během Silvestra v roce 2015/16 v Kolíně nad Rýnem více než 1 000 převážně muslimských mužů sexuálně napadlo kolem 1200 žen.)

Von Storchová také měla pozastavený účet na Facebooku kvůli tomu, že svůj komentář opakovaně sdílela i zde. Facebook jí informoval, že její příspěvek porušuje německý zákon, neboť představuje „podněcování k nenávisti“.

To však nebyl konec. Kolínská policie podala proti von Storchové žalobu za „podněcování k nenávisti“, která je postihnutelná podle článku 130 německého trestního zákoníku. Podle šéfa policie v Kolíně nad Rýnem Uwa Jacoba, příspěvky ve více jazycích o významných událostech jsou důležitou součástí komunikační policejní strategie:

„Tato kampaň byla opravdu dobře přijata většinou lidí – nicméně, někteří byli znepokojeni skutečností, že jsme napsali příspěvek v arabštině a perštině – to byli velmi prominentní pravičáci, kteří pak pocítili, že musí napsat další příspěvky, které podněcují k nenávisti. My jsme jednoduše podali žaloby.“     

Všimněte si snadnosti, s níž se šéf policie zmínil o tom, že podal žaloby, aby utišil vedoucího politického oponenta vlády. To je to, co orgány činí v policejních státech: Prostřednictvím cenzury a obvinění z trestných činů umlčují otevřené kritiky a politické oponenty vládní politiky, jako je paní Von Storchová, která ostře kritizuje migrační politiku kancléřky Angely Merkelové.

Zatímco taková politika bezpochyby vysloužila německým úřadům mnoho souvislostí s režimem Stasi ve východním Německu, pravděpodobně i porušuje Evropskou úmluvu o lidských právech (ECHR), jíž je Německo součástí, stejně jako Evropský soud pro lidská práva. Článek 10 Evropské úmluvy o lidských právech stanoví:

1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu mít svůj názor a přijímání a šíření informací a myšlenek bez zásahu ze strany orgánů veřejné moci a bez ohledu na hranice…

2. Uplatňování těchto svobod…může podléhat takovým… omezením nebo sankcím, které jsou předepsány zákonem a jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti pro prevenci nepokojů nebo zločinu, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv ostatních, zabránění důvěrně získaných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudnictví.

Ve své judikatuře Evropský soud pro lidská práva uvedl, že článek 10

„…chrání nejen informace nebo myšlenky, které jsou považovány za neškodné, ale také ty, které urážejí, šokují nebo ruší, to jsou požadavky tohoto pluralismu, tolerance a rozvážnosti, bez nichž neexistuje demokratická společnost. Názory vyjádřené silnými nebo zveličenými slovy jsou také chráněné.“

Ještě důležitější v souvislosti s obviněním politikům je skutečnost, že podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva:

„… rozsah ochrany závisí na kontextu a cíli kritiky. Ve věcech veřejného sporu nebo veřejného zájmu, během politické debaty, ve volebních kampaních… lze očekávat silná slova a krutou kritiku a bude Soudním dvorem tolerována ve větší míře.“

Když jsou vedoucí politici obviněni z trestného činu kvůli zpochybnění činnosti orgánů, jako je tomu v případě policejních akcí, již se nepotýkáme s demokracií, ale s klasickým policejním státem.

V prvních týdnech ledna bylo podle nového cenzurního zákona rovněž pozastaveno mnoho dalších účtů na Twitteru a Facebooku. Jedním z těchto účtů na Twitteru byl satirický časopis Titanic, který byl zablokován kvůli tomu, že parodoval příspěvek Storchové o „barbarských hordách“ muslimských mužů. Privatizovaný Twitter s policií, ve snaze cenzurovat, přehlídnul, že Titanic si pouze dělal legraci. Pozastavení účtu Titanic upozornilo některé politiky – jen tři měsíce po uvedení zákona v platnost – na problematiku povahy zákona. Vůdkyně strany Zelených Simone Peterová a generální tajemník FDP Nicola Beerová kritizovali zákon slovy: „Zákon je obrácen vzhůru nohama a musí být nahrazen přijatelným,“ řekla Beerová.

Další politik, Martin Sichert, člen strany AFD v Bundestagu v Norimberku a předseda státního zastupitelství AFD, Facebook smazal jeho příspěvek za porušení „komunitních standardů“. Ve zprávě, kterou doložil faktickými zdroji, mimo jiné upozornil na způsob, jakým je zacházeno s ženami v Afghánistánu. Upozornil také na sexuální zneužívání malých dětí v Afghánistánu:

„Je to děsivé a zároveň ostudné, že náš stát brání osvícení občanů tím, že prostě cenzuruje faktická stanoviska, veřejné dostupné citace a odkazy na renomované zdroje.“            

Sichert and von Storchová jsou pouze nejznámější lidé, kterým byl jejich projev cenzurován na sociálních sítích. Existují spousty dalších, jejichž příběhy se nikdy nedostanou do médií.

Podle cenzurního zákona může kdokoli požádat operátora sociálních sítí o smazání příspěvků, a to i v případě, že jej tento příspěvek nijak osobně neovlivní. Pokud poskytovatel sociálních sítí neodpoví do 24 hodin, osoba, která si přála příspěvek smazat, může zapojit Spolkový úřad spravedlnosti. Existuje pro tento účel dokonce formulář na domovské stránce Spolkového úřadu spravedlnosti. Tento úřad je zodpovědný za stíhání porušování předpisů a okresní soud v Bonnu je jediným orgánem, který je oprávněn zkoumat spory o trestní odpovědnosti příspěvků týkajících se sociálních sítí a uložit společnostem a uložit sociálním sítím pokuty za to, že neodstranily příspěvek do 24 hodin.

Je politováníhodné, že Německo, které sotva udržuje krok s teroristickou hrozbou vlnou násilné kriminality, utrácí takové obrovské prostředky na to, aby zastavilo svobodu projevu svých občanů na sociálních sítích. Federální ministerstvo spravedlnosti si pronajalo další pobočky v Bonnu, aby zde usadilo přibližně 50 nových právníků a správců na implementaci nového zákona a aby zajistili, že poskytovatelé sociálních sítí vymazali „pohoršující příspěvky“ do 24 hodin. Bylo také důležité, abychom vytvořili nový systém správy souborů,“ vysvětlil Thomas W. Ottersbach z federálního úřadu spravedlnosti v Bonnu.

„Je to jediný způsob, jak zajistit, aby byly splněny lhůty a aby bylo možné provést statické vyhodnocení. Protože je důležité, abychom sledovali, které stížnosti na operátory se hromadí a kde se vyskytují jen ojedinělé případy.“

Starý německý policejní stát je zpět.

Judith Bergman je publicista, právník a politický analytik.

(Gatestoneinstitute/ svobodnenoviny.eu Ilustrační obrázek Foto: AFP)

Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj