Viděl jsem už hodně rozhovorů v rámci Krausova pořadu, ale tento byl nejméně zajímavý. Nudný a až trochu trapný tím, jak se Kraus, poněkud marně, snažil z Drahoše vyrobit osobnost. Zkrátka potvrdilo se:

- Násilná politizace a účelové vyrábění image vede k tomu, že se vypaří esprit. Tedy v daném případě to, co dělalo Krausovy pořady zajímavými.

- Současná moc si už jako své slouhy či poskoky nedovede vybrat skutečné osobnosti právě proto, že je nereformovatelná a bojí se lidí, kteří mají nezávislé myšlení.

K tomu ještě jedna poznámka. Většinou souhlasím s tím, co na svém blogu píše P. Makovec. Bývá to přesné a vtipné. S tím, co napsal o Drahošovi, souhlasím jen částečně. Mám na mysli jeho článek "Jiří Drahoš a nová politická strana. Má to vůbec smysl?" z 31. 01. 2018.

Poměrně přesně popisuje krizi tradičních stran a velmi přesně říká o straně, která u nás chybí:

"Především by měla mít jasný program a moderní vizi pro budoucnost České republiky. S programy typu "antizeman" nebo "antibabiš" se volby nevyhrávají. Vítězové minulých voleb vsadili na program "strach z imigrantů", "konec diktátu Bruselu" a "euro ani za nic", ale čas ukáže, že skutečné problémy České republiky jsou někde jinde. Při přípravě programu pro novou stranu nebude potřeba "vymýšlet kolo"... Určitě se najde řada vzdělaných a schopných lidí, kteří se budou rádi na vypracování programu podílet, včetně diskuse nad prioritami a vizí."

Řekl bych, že mně přímo mluví z duše.

V závěru (jako P. S.) pak sděluje velmi cennou myšlenku:

"Zasvěcené" účelové analýzy, dokazující, že tady prostor pro novou stranu není, ukazují, čeho se současné vládnoucí "elity" nejvíce bojí. Bojí se návratu skutečné politiky místo politikaření a vstupu nových autentických osobností do politiky namísto polovzdělaných kariéristů a jejich loutek, jejichž vystoupení na půdě parlamentu vyvolává často jen hořký úsměv..."

P. Makovec "považuje za výborný nápad a jednu z nejefektivnějších cest, jak využít nemalý politický potenciál J. Drahoše" (milión voličů, kteří mu dali hlas nikoli jen jako "protizemnovský") založit vysněný politický subjekt právě na jeho osobě. Obávám se, resp. troufnu si tvrdit, že je to dost mimo. Drahoš byl vždy slouha právě těch, kteří dovedli současnou politiku k ideovému a morálnímu vyprázdnění.

Postavit Drahoše do čela pokusu o vytvoření nové strany však za dobrý nápad považuji. Čím déle se podaří Drahoše zviditelňovat v politice, tím více bude každému zřejmé, v jakém rozkladu se nachází současná moc, které nezbývá než vsázet na osoby tohoto typu.