Na zasedání v Davosu nejmocnější postavy ekonomického bloku prezidentské kanceláře, americký ministr financí Steven Mnuchin a ministr obchodu Wilbur Ross, otevřeně hovořili o tom, že Trumpova Amerika potřebuje a je pro ni výhodný slabý dolar, čímž vyprovokovali okamžité snížení kurzu americké měny na mezinárodních trzích.

Samotný Trump, očividně rozzlobený tak ostrou reakcí, se snažil zachovat tvář a řekl, že nakonec v nějaké světlé a neurčité budoucnosti chce uvidět silný dolar. Ale trhy mu zatím nevěří.

Pro Trumpovu kancelář je přechod na politiku slabého dolaru vynucené řešení a jeho kritici právem uvádějí, že bude mít pro USA velmi nepříjemné zahraničně politické následky. V zájmu spravedlnosti musíme uvést, že jako nástroj boje proti čínskému dovozu (který se stává dražší úměrně devalvaci dolaru) a způsobení další škody vývozně orientované čínské ekonomice je politika slabého dolaru zcela efektivní, ale tento klad je převažován záporem na jiných geopolitických frontách. Analytici předního amerického podnikatelského časopisu The Wall Street Journal upozorňují na očividný nedostatek Trumpovy strategie: „Američané nakupují v zahraničí, protože jiné země vyrábějí věci, které chtějí mít nebo potřebují Američané. <…> Zboží, jako je ropa a měď, se kupuje za dolary a to znamená, že při slabém dolaru musí být zaplaceno více dolarů za toto zboží. To je dobré pro diktátory v takových místech, jako je Venezuela. Pro Američany to moc dobré není."

Nelze říci, že americká prezidentská administrativa nemá žádný plán. Má. Ale jeho realizace vyžaduje neuvěřitelnou obratnost, velmi mnoho chyb oponentů a velký kus štěstí. Trumpovo okolí, kde hlavní roli ekonomického „mozku" hraje Steven Mnuchin, bývalý vysoce postavený úředník banky Goldman Sachs, nemá žádné iluze o následcích dlouhodobé politiky slabého dolaru, která je budována na mimořádně nízkých úrokových sazbách. Obrazně řečeno, z ekonomiky, která je prošpikovávána levnými penězi, se stává shromaždiště korporací pracujících podle vzoru korporace Tesla Motors, která systematicky vytváří pouze ztráty, ale zato produkuje ohromující PR kampaně a organizuje pro sebe stále další a další úvěry u investorů, ochotných investovat do jakéhokoliv „finančního odpadu" v naději získat alespoň nějakou kompenzaci za své slábnoucí dolary. Problém je v tom, že hlavní bod Trumpova ekonomického plánu — masivní program infrastrukturních investic — akutně vyžaduje získání jednoho bilionu dolarů, který bude nejspíše nutné si půjčit. Kromě toho Trumpova daňová reforma dost rychle zvýší státní dluh USA o další bilion dolarů. A to nepočítáme ty půjčky, které jsou neustále brány proto, aby americká státní mašina fungovala, v Bílém domě se svítilo a vojáci americké armády dostávali mzdu.

Jak se vyjádřil Steven Mnuchin, „v dlouhodobé perspektivě síla dolaru spočívá v síle americké ekonomiky a v tom, že dolar byl, je a bude hlavní světovou rezervní měnou".

Říká se, že drzost je druhé štěstí, ale v případě Trumpovy vlády je možné směle hovořit o drzosti jako o hlavním duchovním poutu americké politické vládnoucí třídy.

Nicméně dokonce i odborníci dotazovaní americkými podnikatelskými médii upozorňují na nedostatky takového přístupu. Jim O'Sullivan, analytik High Frequency Economics, řekl v interview pro Politico, že „existuje riziko svými prohlášeními nejen zeslabit dolar, ale i odradit lidi od nákupu amerických akcií a obligací. <…> Je to skutečná hra s ohněm". Známý analytik Dick Bove z investiční banky Vertical Group se vyjádřil ještě ostřeji: „Cizinci nebudou financovat americký státní dluh, jestliže politika USA spočívá v degradaci stability dolaru."

Ten nejsvětlejší americký zítřek, se silnou ekonomikou a silným dolarem, o němž hovoří Trump a jeho favorité, nemusí nikdy přijít. V podstatě to nezávisí na USA, ale na tom, jak rychle a efektivně geopolitičtí oponenti nebo konkurenti Washingtonu, a nyní je možné do těchto dvou kategorií zařadit téměř celý svět, dokonce i Evropskou unii, dokáží vytlačit dolar ze světového trhu a připravit ho o status "hlavní měny mezinárodních rezerv".

Názor