Zaměstnanci pohraniční kontroly USA často ignorují instrukce pro prověřování dovážených radioaktivních materiálů. Podle dokumentu Účetní kontroly USA minimálně na dvou letištích neproběhl nutný postup k ověřování dokladů. Tak se může stát, že se radioaktivní materiál dostane do rukou teroristů a ti jej použijí na výrobu „špinavé bomby“.
Postup při dovozu radioaktivního materiálu do USA má několik fází. Dokumentace se vyhodnocuje speciálním systémem a zjišťuje se, zda materiál obsahuje něco nebezpečného, co podléhá povolování. Když se něco takového zjistí, systém informuje pohraniční službu, která musí telefonicky uvědomit ústředí Úřadu pro kontrolu cel a hranic USA. Tam zkontrolují pravost vydaného povolení.
Od 1. ledna 2015 do 30. září 2016 pohraniční kontrola nejméně na dvou letištích v mnoha případech ignorovala úřední instrukce. Potvrdila to Účetní komora USA. Namísto, aby telefonovali do jejího ústředí, sami na místě ověřili licenci, zda „se shoduje s normou“. Kromě toho někteří pracovníci uvedli, že prověrka dokladů byla ponechána na soukromých kurýrních společnostech. Jenomže takový úkon není jejich povinností a tak jej neprováděly. Takto se na území USA dostal více než stokrát nezkontrolovaný radioaktivní materiál.
Z dokumentu Účetní komory USA:
„Teroristé mohou zneužít radioaktivní materiál k výrobě „špinavé bomby“ – výbušniny určené k rozptýlení radioaktivních částic. Je to kontejner s obyčejnou výbušninou a s radioaktivní látkou. Podle toho jakou má formu a jaké má složení závisí velikost kontaminovaného území po výbuchu. Kontaminace s sebou nese riziko pozdějšího většího výskytu rakoviny.“
Další možnost, kterou teroristé při získání radioaktivních látek mají, je zaútočit na jaderný objekt, například jadernou elektrárnu. Politolog Menadkovič to popsal takto:
„Za pomoci speciálních prostředků, nebo výbuchu by teroristé mohli porušit hermetičnost objektu a uvolnění radioaktivity do okolí, něco jako umělý Černobyl. V Rusku se o této možnosti ví a nejméně od roku 2000 se provádělo modelování takových možných pokusů, trénovalo se jejich zvládání a byl vypracován systém bezpečnosti jaderných objektů v Rusku i v zemích CSTO.“
"V USA existuje velké množství mocenských struktur s nejasným systémem pravomocí. Proto se objevily nepřijatelné incidenty. V devadesátých letech jakýsi mladík pracoval na objednávkách poštou a shromažďoval radioaktivní materiál.“
Mezinárodní společenství pravidelně posuzuje vytvoření „špinavé bomby“ teroristy.
Podle The Washington Post po zabrání Mosulu IS v roce 2014 se do rukou extrémistů dostal v areálu lékařské univerzity radioaktivní kobalt Co 60. Západní speciální služby prý tuto informaci utajovaly až do osvobození města, pro případ, že by teroristé neměli tušení, k čemu se dostali. Avšak iráčtí vojáci byli o potenciálním nebezpečí zpraveni.
Převzato z RT.com
Rozprava o tom, proč bude těžší zvítězit nad al-Kájdou než nad IS a co znamená zahájení útoků v Idlíbu pro celý blízkovýchodní konflikt.
Ruské ministerstvo obrany oznámilo, že v Idlíbu byla zahájena likvidace Džebhat an-Nusrá. K likvidaci teroristických enkláv nepřistoupilo Rusko samotné, ale učinily to vládní síly Bašára Asada, kterým Rusko hodlá tradičním způsobem pomoci.
Jak bude příspěvek Ruska obtížný, umožňují posoudit výsledky z minula. Ruské ozbrojené síly byly v porážce IS rozhodující, a to znamená, že se, tak jako dříve, na ně v boji s an-Nusrou v Idlíbu syrská arabská armáda spoléhá.
Co je an-Nusrá a čím se liší od IS.
„Přes všechny rebrandingy, spojování, přejmenovávání a svazky byla vždy buňkou, chcete-li oficiální filiálkou, dceřinou společností al-Kájdy v Sýrii.
V podstatě jsme v rozdrcení IS srazili sani, jíž je al-Kájda, jen hlavu, samotnou saň jsme jen lechtali kopím. Proto ministr obrany vyhlásil začátek seriózní likvidace samotné nestvůry.
Krátce o Idlíbu. Je to syrská provincie na hranici s Tureckem, kam se fakticky v posledních dvou letech soustřeďovaly všechny zdroje al-Kájdy (an-Nusry) v Sýrii. Často to bylo organizované. Obklíčeným radikálům se například vytvořily koridory a dokonce autobusy – tak nebezpečnou silou byla tato organizace. S takovou silou bylo potřeba, byť neoficiálně, se vypořádat na nejvyšší úrovni.
Dojednání o jejich faktické evakuaci z Aleppa bylo div ne v rámci prezidentských kontaktů. Spojenci zřejmě chtěli shromáždit hordy dobře vycvičených bojovníků v jednom místě a potom je zničit naráz, nežli je po malých oddílech chytat v nekonečných blízkovýchodních pouštích.
Skutečně jsou dnes všechny síly al-Kájdy soustředěny v Idlíbu a bojovat proti nim na jedné velké frontě je pohodlnější, než na patnácti malých.
Další otázkou je, jak snadné bude s nimi bojovat a kdy se dostaví výsledky. Syrští vojáci, i ti, kteří se účastnili bojů proti an-Nusře, se shodují v jednom. Bojovníci IS jsou fanatici, kteří mohou zvítězit jen v tlupě a jejich největší úspěchy byly tehdy, když na svou stranu přitáhli davy lidí. Naproti tomu má an-Nusra dobře vycvičené bojovníky a instruktory al-Kájdy. Dá se říci, že na vojenský úkol, který IS zvládne se stem mužů, stačí al-Kájdě 15 až dvacet lidí. Přitom je dnes soustředěno v Idlíbu nejméně deset tisíc bojovníků shromážděných pod prapory al-Kájdy. Válka proti nim zcela odpovídá naší operaci proti IS.
Co ještě musíme vědět, když říkáme, že je Rusko připravené podporovat v likvidaci an-Nusry v Idlíbu syrskou arabskou armádu? Přirozeně, o našem vojenském spojenectví s Tureckem, které z pohledu pravidelných cest generality turecké armády do Moskvy a Soči dostává stále pevnější formy.
Panikáři křičeli, že ztrácíme své pozice v regionu, že nás Turci obehráli a že my jsme se polekali. K tomu došlo, když Turecko začalo svoji operaci Olivová ratolest v Kurdy kontrolovaném pohraničí. Takový krátkozraký pohled na věc je vlastní lidem i odborníkům, kteří jakoukoliv frontovou situaci hodnotí přímo a rovnou a nesnaží se vidět souvislosti. Ve věci Olivové ratolesti je úplně náhodou hlavním spojencem Ruska v Sýrii – Syrská arabská armáda, která vybojovala v Idlíbu na bojovnících letiště (a tato území potichu přecházela právě do zóny tureckého vlivu).
Podle mého hlubokého přesvědčení připomenu, že jsme rozdrtili IS ne toliko silou ruských zbraní, ale v mnohém i zásluhou virtuozity ruských diplomatů. Nyní tito chlapíci opět přicházejí na scénu. Tak se chraň, al-Kájdo!
Převzato z Rusvesna.ru
Agresívní politika USA rozladila Evropany. Válka o trh s plynem pokračuje, ale Rusko získalo silné spojence.
Nové kolo v zápase o výstavbu plynovodu Severní proud-2 byl ve znamení odpovědi Německa, které je hlavní zemí, jíž plynou z projektu výhody. Němečtí právníci předložili EK nový balík změn ohledně plynu, který žádá výjimky pro nový plynovod. Evropská komise předpokládá, že evropští úředníci budou mít právo vyčlenit zvlášť dodavatele a zvlášť přepravce a k potrubí připustit třetí subjekt. Německá strana má zato, že takové inovace jsou v rozporu s normami evropského i mezinárodního práva.
V komentáři informační agentury Politika dnes (Политика Сегодня) objasnil vedoucí expert svazu ropného a plynového průmyslu Ruska Rustam Tankajev, že v praxi rozdělení obou funkcí by znamenalo rozdělení Gazpromu na dvě společnosti. Na to Rusko nemůže přistoupit z několika vážných příčin.
Tankajev říká: „V Evropě často tvrdí, že je Gazprom využíván pro ovlivňování evropských států prostřednictvím manipulace s cenami. Není tomu tak. V podmínkách normální ekonomiky je celistvý Gazprom škodlivý pro svou zemi, protože fakticky likviduje konkurenci. Překáží rozvoji jiných společností. Avšak za podmínek krize, sankční války a přírodních kataklyzmat je jednotný Gazprom ohromnou silou. V polovině devadesátých let, kdy byla v Rusku hluboká ekonomická krize, se snížila těžba ropy třikrát, ale těžba plynu jen o 6 %. Gazprom ve skutečnosti zemi vytáhl z krize. To vědí i Evropané. Proto zavedli třetí energetický balík, aby vyřadili jeden z pilířů, který jistí ruskou ekonomiku pro případ války nebo krize.“
Německo není samo se svým úmyslem začít s projektem. Stejný postoj má Francie a Velká Británie, i když ta je již mimo evropské ekonomické a politické uskupení. Celkem není třetí energetický balík příčinou, ale důvodem pro zabrzdění výstavby Severního proudu-2. Hlubší příčinou jsou intriky USA, které se snaží přes EU zatlačit, aby Evropané odmítli nákup levnějšího ruského plynu ve prospěch amerického zkapalněného.
Tankajev vysvětluje, že přestane-li přeprava plynu přes Ukrajinu, podle německých odborníků to bude již v příštím roce, a když nebude ani Severní proud-2, bude muset Evropa nakupovat zkapalněný přírodní plyn, dovážený do přístavů. Ten je mnohem dražší než plyn ruský. Za takové situace se zvýší cena všech evropských výrobků, aut a různé přesné techniky. Snížením výrobní ceny roste konkurenceschopnost a hlavním konkurentem na trhu hi-tech je pro USA Evropa. Tak může dojít k tomu, že USA budou mít pevnější a důležitější konkurenční převahu nad Evropou a to v Evropě nikdo nepotřebuje, až na EK, která stojí na straně Ameriky.
Vážný konflikt mezi EK a zeměmi EU ilustruje příklad maličkého Bulharska. Nebylo mu povoleno stavět Jižní proud a tím přišlo o ohromné množství výhod. Tankajev to odhadl na 600 milionů EUR ročně za tranzit, slevy na plyn a zaměstnání asi dvaceti tisíc vlastních občanů.
Bulharsko a další země Jižního proudu jsou na EK rozhořčeny. Německo, Francie a Velká Británie jsou nespokojeny s EK kvůli brzdění Severního proudu-2. V EU rostou odstředivé tendence v důsledku nekonstruktivního proamerického postoje EK. Jde o velký hospodářský a politický konflikt.
Projekt Severní proud-2 má zahrnovat dvě linie plynovodu s kapacitou 55 miliard kubíků plynu za rok. Kromě Gazpromu jsou na projektu účastny také německý Uniper a Wintershall, rakouský OMV, francouzská Engie a anglicko-holandský Shell.
Převzato z Polit.info