Když volí snob snoba,
mají smůlu oba.
Když prohrají dva snobi,
tak se radost násobí!
Snad mi vážení čtenáři a spanilomyslné čtenářky odpustí lacinou parafrázi kdysi veleúspěšné televizní reklamy. Ale když ona se přímo nabízí. V letošních prezidentských volbách v Česku totiž nešlo ani zdaleka jen o souboj Jiřího Drahoše a Michala Horáčka s Milošem Zemanem, ba dokonce ani ne o souboj Miloše Zemana s antizemanovskou panskou koalicí, ale především o utkání obyčejných a dlouhodobě nespokojených lidí práce, kteří jsou od nepaměti solí země, s těmi bohatšími a privilegovanějšími, jakož i s jejich přizvukujícími snoby. A protože ti jsou koncentrovanější v Praze a větších městech, šlo do jisté míry i o bitvu mezi Prahou a zbytkem republiky, mezi většími městy a venkovem a samozřejmě také o generační zápas mezi naivními mladými a zkušenějšími starými voliči.
Tady by nikoho nemělo mýlit, že ve druhém kole vyhrál Jiří Drahoš nejen v Praze a Středočeském kraji, jehož obyvatelé zhusta dojíždějí do Prahy za prací i zábavou, ale také v Libereckém a Královohradeckém kraji. Tam mu totiž dobyli vítězství dobře situovaní Pražáci, kteří vyzbrojeni volebními průkazy vyrazili lyžovat na Ještěd, do Jizerských hor a do Krkonoš, kde v některých destinacích málem způsobili kolaps u volebních místností.
A co bude dál? To se ukáže. Že se poražení nebudou chtít smířit s očekávanou politickou ofenzivou tandemu Babiš – Zeman, je téměř jisté. Na internetu se začínají objevovat varování před údajně plánovanou Tyrkysovou revolucí. Ale tomu se zdráhám uvěřit. A na barikády se mi kvůli tomu nechce ani v nejdivočejším snu. Jsem totiž starý pacifista.
Takže si počkejme! Však ono to nějak dopadne. Když ne dobře, tak špatně určitě. Já zatím zůstávám skeptickým optimistou.