Sevastopol - letecký snímek

Mojmír Babáček
28.1.2018  Outsidermedia

Krymský poloostrov považovaly velmoci odpradávna za klíč k ovládnutí Černého moře a s příklonem Ukrajiny k Evropské unii a NATO by USA získaly nejvýhodnější vojenské postavení v Černém moři.

Podle ukrajinského sčítání lidu byla v roce 2001 krymská populace tvořena 65 % Rusů, skoro 16 % Ukrajinců, 12 % krymských Tatarů a dalšími národnostními menšinami. V Sevastopolu, kde byla ruská vojenská základna a který měl zvláštní status, bylo skoro 72 % Rusů a 22 % Ukrajinců. Jako mateřský jazyk uvádělo ruštinu 77 % obyvatel Krymu a 94 % obyvatel Sevastopolu. (ZDE)

Převedení Krymského poloostrova z Ruské sovětské socialistické federativní republiky na Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku schválilo v roce 1954 prezidium Komunistické strany Sovětského svazu a potom ho převedlo prezidium parlamentu Sovětského svazu. Podle tehdejší sovětské ústavy k takovému převedení muselo dojít za souhlasu republiky, k jejímuž území příslušná část patřila, a tato podmínka byla zřejmě splněna i když se o tom v Rusku v roce 2014 objevily pochybnosti. (ZDE)

Sevastopol - jižní záliv

V únoru 1991 byl, po referendu, ve kterém pro něj hlasovalo 94 % obyvatel, Krymu udělen status Autonomní sovětské socialistické republiky v rámci Ukrajiny. Krymští obyvatelé k tomu zřejmě využili procesu demokratizace Sovětského svazu. Při vyhlášení samostatnosti Ukrajiny v srpnu 1991 tak zůstal Krym mimo ruské území jako autonomní součást Ukrajiny. V únoru 1992 krymský parlament změnil název autonomní oblasti na Krymskou republiku a v květnu vyhlásil podmíněnou nezávislost krymské republiky, kterou mělo potvrdit referendum. Tehdejší ukrajinský prezident Leonid Kravčuk na to reagoval tím, že Krymu nabídnul rozsáhlou autonomii a pohrozil vojenským zásahem, pokud k referendu dojde a k referendu nakonec nedošlo. V říjnu 1993 vytvořil krymský parlament prezidentskou funkci a v lednu 1994 vyhrál první prezidentské volby Jurij Meškov poměrem hlasů 72,9 % ku 23,4 %, které získal jeho méně protiukrajinský oponent Nikolaj Bagrov, nominovaný organizací krymských Tatarů Medžlis. Meškov byl ruský nacionalista a slíbil, že Krym vrátí Rusku. Ukrajinská vláda označila prezidentské volby na Krymu za neústavní. (ZDE)

Po návštěvách Moskvy a Kyjeva Meškov odložil slibované referendum o odtržení Krymu od Ukrajiny a jeho postupném připojení k Rusku na neurčito. Ve stejném roce v prosinci podepsaly Rusko, USA a Velká Britanie tzv. Budapešťské memorandum, které zaručovalo Ukrajině, Bělorusku a Kazachstánu neporušitelnost jejich území za to, že se zřeknou jaderných zbraní. V roce 1997 podepsalo Rusko s Ukrajinou smlouvu, ve které uznalo, že Krym je součástí Ukrajiny a ve stejném roce zrušila Ukrajina funkci prezidenta krymské autonomní republiky a udělila ukrajinskému parlamentu právo zrušit jakýkoli zákon, který byl schválen krymským parlamentem. Jasně se tím snažila znemožnit Krymu oddělení od Ukrajiny.

Jedno ze sevastopolských přístavišť

V roce 2006 přistálo v krymském přístavu Feodosia, v rámci vojenského cvičení NATO americké námořnictvo a obyvatelé Krymu postavili v přístavu barikády s nápisy „Okupanti, jděte domů“ a o několik dní později vyhlásil krymský parlament krymské území za „území bez NATO“. V srpnu 2009 proběhly na Krymu protiukrajinské demonstrace a zástupce mluvčího krymského parlamentu Sergej Cekov řekl, že doufá, že Rusko se ke Krymu zachová stejně jako k Abcházii a Jižní Osetii (kterým Rusko pomohlo získat nezávislost na Gruzii). (ZDE)

Po odklonu ukrajinské vlády od spojenectví s Ruskem nechtěla RF přenechat strategické postavení v Černém moři Spojeným státům. Ve středu 26. 2. 2014 vyhlásil ruský prezident Putin poplach u západního a centrálního vojenského okruhu, „velení protivzdušné a kosmické obrany, výsadkových vojsk, bombardovacího a dopravního letectva“. Cvičení mělo trvat do 3. března. Šéfka horní komory ruského parlamentu, Valentina Matvijenková, označila ruský vojenský zásah na Krymu za nemožný a v úterý ho nepřímo vyloučil i ruský ministr zahraničí Lavrov, když řekl: „Potvrdili jsme náš základní postoj nevměšovat se do vnitřních záležitostí Ukrajiny“ .

Na Krymu se před budovou parlamentu v Simferopolu střetlo několik tisíc ruských demonstrantů s asi 10.000 krymskými Tatary, kteří Rusku nejsou nakloněni od té doby, co je za druhé světové války nechal Stalin masově deportovat za spolupráci s nacisty proti Sovětskému svazu. Rusové poloostrov ovládali od roku 1783. Vůdcové obou táborů usilovali o smírné chování. Nicméně asi třicet lidí bylo zraněno. Během demonstrace někdo vyvěsil na budovu parlamentu ruskou vlajku. Oba tábory nakonec oddělili policisté. Předseda Nejvyšší rady krymské autonomní republiky Konstantinov popřel, že by se krymský parlament chystal vyhlásit nezávislost na Ukrajině. Přesto Krym odmítl rozpustit policejní jednotku Berkut, jejíž rozpuštění ohlásil ukrajinský parlament. Ve vojenské konfrontaci s ukrajinskou armádou na obranu svých rozhodnutí by ovšem Krym, který má 2 milióny obyvatel, nemohl vyhrát bez ruské podpory.

Ruské jednotky dislokované na Krymu vyjely do ulic

Ve čtvrtek ráno, 27. 2. 2014 obsadily budovy krymské vlády a parlamentu desítky ozbrojených mužů a vztyčili na nich ruské vlajky. Potom se v nich zabarikádovali a budovy obklíčila policie. Ruská agentura Interfax o tom napsala, že budovy krymského parlamentu a vlády kontrolují zástupci sebeobrany rusky mluvících obyvatel Krymu. Ve stejný den vydalo ruské ministerstvo zahraničí prohlášení, že bude „nadále chránit na mezinárodní scéně práva svých spoluobčanů“ a „bude tvrdě a nekompromisně reagovat, když tato práva budou porušována. (ZDE)

Ruské obyvatelstvo Krymu podporuje ruské jednotky v ulicích Sevastopolu a dalších krymských měst.

Ukrajinská generální prokuratura zahájila vyšetřování podezření z teroristického činu a ukrajinský dočasný prezident varoval Rusko, že pokud ruské jednotky vyjedou ze základny v Sevastopolu na krymské území, bude to Ukrajina považovat za akt agrese. Krymský parlament oznámil, že v den konání prezidentských voleb na Ukrajině proběhne v krymské autonomní republice referendum o posílení autonomie. Odvolal také krymskou vládu a jmenoval novou, v čele s proruským aktivistou, vůdcem nacionalistické strany Ruskoje jedinstvo, Sergejem Aksjonovem, který uznával Viktora Janukovyče jako právoplatného prezidenta Ukrajiny. Voliči měli hlasovat o formuli „Krymská autonomní republika má státní nezávislost a je součástí Ukrajiny na základě dohod a smluv“. Předseda parlamentu popřel, že by parlament uvažoval o odtržení od Ukrajiny. Poslanci zasedali v budově parlamentu, ale při vstupu do budovy, jim muži, kteří jí obsadili, odebrali všechny komunikační prostředky. Spekulovalo se, že tito muži mohou být příslušníky jednotek Berkut. (ZDE)

Ruské bojové letouny podél ukrajinské hranice byly uvedeny do stavu pohotovosti, aby hlídkovaly nad „hranicí s krizovou Ukrajinou“. Cvičné manévry začaly provádět i ruské válečné lodě. V telefonickém rozhovoru ale ruský ministr zahraničí Lavrov ujistil svůj americký protějšek, Johna Kerryho, že Rusko s obsazením parlamentu na Krymu nemá nic společného a že Rusko bude respektovat územní celistvost Ukrajiny. V Bruselu se ve stejný den sešli ministři obrany členských států NATO se zástupci ukrajinského ministerstva obrany.

V noci na pátek 28. 2. 2014 obsadilo nakrátko letiště v krymském Simferopolu asi 50 ozbrojených mužů v neprůstřelných vestách. Tvrdili, že dostali zprávu, že na letišti byli vysazeni ukrajinští výsadkáři. Potom se stáhli a začali hlídkovat v okolí letiště. Tvrdili, že jsou dobrovolníci a že chtějí zabránit v přistání fašistům a radikálům ze západní Ukrajiny. Jasným cílem bylo zabránit ukrajinské armádě v rychlém přesunu na Krym. Do Simferopolu mířilo už ve čtvrtek několik neoznačených obrněných transportérů, které se vrátily, když je zastavila dopravní policie. Zdroje z krymské vlády uvedly, že šlo o transportéry černomořské flotily. Vojáci tvrdili, že mají plánované manévry. V pátek ráno oznámila ruská agentura Interfax, že proruská domobrana obsadila, s cílem zastavit bojovníky, kteří by sem přiletěli, i letiště v Sevastopolu.

Nový ukrajinský ministr vnitra Avakov sdělil novinářům, že letiště, které používá i ukrajinská armáda, nefunguje a že na vnějším obvodu jsou kontrolní stanoviště zřízená ukrajinským ministerstvem vnitra, ale že nedochází k žádným střetům. Na letišti potom začaly přistávat ruské bojové vrtulníky. Na vojenském letišti v Gvardějském zase přistálo 5 ruských vojenských dopravních letadel. Mezitím pokračovaly demonstrace s opačnými cíli krymských Rusů a krymských Tatarů před budovami krymského parlamentu a vlády. Předseda krymského parlamentu varoval, že může být vyhlášena krymská nezávislost, pokud se situace vyhrotí.

Jeden z ruských poslanců, kteří přicestovali na Krym řekl, že ruská státní duma (parlament) připravuje narychlo zákon, podle kterého by „nejen Rusové z Krymu, ale všichni Ukrajinci“ mohli dostat ruské pasy (mf Dnes, 28.2.2014, Adéla Dražanová, Moskva chce na Ukrajině rozdávat ruské pasy“). O den později nabídlo Rusko ruské pasy příslušníkům ukrajinských jednotek Berkut, které byly na Ukrajině rozpuštěny. Ukrajinský parlament vyzval Rusko, aby „zastavilo kroky, které vykazují znaky podkopávání státní suverenity a územní celistvosti“ Ukrajiny a požádal, aby o situaci v zemi jednala Rada bezpečnosti OSN. (ZDE)

Ruský parlament měl v pátek projednávat zákon, který měl umožnit, aby k Rusku mohla být připojena cizí území na základě referenda nebo rozhodnutí jejich parlamentu. Na ruskou základnu v Sevastopolu přiletělo deset ruských vojenských vrtulníků.

Ráno obvinil předseda autonomní vlády na Krymu, Sergej Aksjonov, novou ukrajinskou vládu, že porušila ústavu krymské autonomní republiky, když, bez konzultací s jejími představiteli, jmenovala nového policejního šéfa a převzal velení krymských policejních a bezpečnostních sil, včetně ukrajinských vojenských jednotek na Krymu. „Kdo toto nepřijímá, toho prosím, aby službu opustil,“ řekl Aksjonov na adresu krymských bezpečnostních sil. Zároveň požádal ruského prezidenta Putina o pomoc se zajištěním míru a klidu na území Krymu. Datum referenda o větší krymské autonomii bylo přesunuto z 25. května na 30. března. Ve stejné době zaznamenaly USA zvýšený pohyb ruských vojsk na rusko-ukrajinské hranici. Ukrajinský ministr obrany, Igor Teňuk oznámil, že Rusko posílilo svůj vojenský kontingent na Krymu o 6 tisíc vojáků. Úřadující ukrajinský premiér, Arsenij Jaceňuk reagoval tím, že prohlásil, že se Ukrajina nenechá zatáhnout do vojenského konfliktu s Ruskem. Během dopoledne začaly ruské jednotky, po dohodě s krymskou vládou, hlídat některé důležité budovy na Krymu a ruská armáda obsadila i další krymské letiště ve městě Kirovskoje. Ruští vojáci vstoupili i do ukrajinské protiletadlové raketové základny na Krymu a začali vyjednávat o jejím převzetí. Odpoledne schválila nasazení ruských vojáků na Krymu horní komora ruské Státní dumy.

V neděli 2. 3. 2014 označil ukrajinský premiér ruské akce za vyhlášení války a ukrajinská armáda povolala do zbraně všechny zálohy. Povolávací rozkaz se ale podařilo v neděli doručit jen desetině povolávaných vojáků. Válku však Ukrajina Rusku nevyhlásila. Řada ukrajinských politiků byla přesvědčena, že Rusko by vyhlášení války využilo k obsazení celé Ukrajiny a stejnou radu jím dávalo i Německo a USA, dva státy, které mohly mít ze získání alespoň části Ukrajiny pod svůj vliv největší užitek. (ZDE)

Na zasedání Rady bezpečnosti OSN požádala Ukrajina o vyslání mezinárodních pozorovatelů do země. Ukrajinský velvyslanec při OSN řekl, že pokud Rusko rozšíří své vojenské aktivity na Ukrajině, požádá Ukrajina o pomoc ostatní státy světa. Mezitím neoznačená ruská armáda obklíčila ukrajinská vojenská zařízení na Krymu. Část ukrajinských jednotek odevzdalo zbraně a část jich přešla na stranu krymské vlády, včetně v sobotu nově jmenovaného velitele ukrajinského námořnictva Denyse Berezovského, který v neděli na tiskové konferenci přísahal věrnost obyvatelům Krymu. O tři týdny později byl Berezovskij jmenován zástupcem velitele ruské černomořské flotily. Na stranu obyvatel Krymu přešly útvary protivzdušné obrany ukrajinské armády a obsluha ukrajinské radarové stanice byla odzbrojena. Krymská vláda převzala kontrolu nad ukrajinskými policejními útvary na poloostrově a úřadovnou ukrajinské prokuratury.

16. 3. 2014 - Krym - referendum

V neděli 16. 3. 2014 proběhlo na Krymu referendum o vyhlášení nezávislosti. Zúčastnilo se ho přes 83 % voličů (krymští Tataři referendum bojkotovali) a z těch volilo pro znovusjednocení s Ruskem přes 96 % voličů. Podobně dopadlo hlasování i v krymském městě Sevastopolu, který nebyl součástí krymské autonomie a podléhal přímému řízení ukrajinské vlády – rozhodl se proto vstoupit do Ruska jako samostatný subjekt. Těsně před konáním referenda provedla na Krymu průzkum veřejného mínění ukrajinská GfK Group. Mezi 600 respondenty bylo 70 % dotázaných pro připojení k Rusku a 10,8 % pro návrat k ukrajinské ústavě z roku 1992, která Krymu poskytovala větší autonomii Po ohlášení výsledků referenda vypukly na ulicích spontánní oslavy.

V pondělí 17. 3. 2014 vyhlásil krymský parlament nezávislý, svrchovaný stát a zároveň požádal o vstup do Ruské federace a vydal výzvu ke státům světa a OSN, aby uznaly jeho nezávislost. Ukrajinský úřadující prezident vyhlásil mobilizaci 20.000 vojáků v ozbrojených silách a 20.000 vojáků právě vznikající Národní gardy. Rozkaz úřadujícího prezidenta potvrdil parlament. Mobilizace se měla uskutečnit do 45 dnů. Reagovali tak na zprávy z médií, podle kterých bylo na ukrajinských hranicích 60.000 ruských vojáků. Zároveň prezident schválil mimořádnou dotaci na obranu v hodnotě asi 1,2 miliardy korun (6,7 miliardy hřiven). Oficiální měnou na Krymu se stal ruský rubl s tím, že ukrajinská hřivna by měla zůstat v platnosti až do roku 2016. Krymský premiér Sergej Aksjonov také znárodnil všechen ukrajinský státní majetek. Pozorovatelům Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě byl na Krym trvale znemožňován přístup neoznačenými ozbrojenci.

Ve velkých ruských městech proběhly desetitisícové demonstrace na podporu ruskojazyčného ukrajinského obyvatelstva a v Moskvě i několikatisícová demonstrace proti ruské intervenci na Krymu. Ta byla rozehnána a policie zatkla 50 až 100 lidí. Spojené státy uvalily 6. března sankce proti lidem, kteří převzali moc na Krymu, 17. března se k nim přidaly i Evropská unie a Kanada a potom ještě Austrálie, Japonsko a další země.

Ve středu 19. 3. 2014 začaly na ukrajinské vojenské základny na Krymu útočit neozbrojené davy, včetně žen a dětí. Štáb ukrajinského námořnictva v Sevastopolu ukrajinští vojáci bez boje opustili. Na Ukrajinu se, podle vyjádření ukrajinského ministerstva obrany, do roku 2017 z Krymu vrátilo jen 18 % příslušníků ukrajinské armády, kteří tam sloužili v době převratu.

Východní Ukrajina

V dubnu 2014 provedl kyjevský Mezinárodní institut pro sociologii průzkum veřejného mínění, podle kterého vnímalo 70 % obyvatel Doněcké oblasti a 61 % Luhanské oblasti změnu vlády v Kyjevě jako státní převrat, organizovaný Západem. Každý pátý obyvatel těchto oblastí by rád přivítal na Ukrajině ruské vojáky .

V sobotu 1. 3. 2014 několik tisíc proruských demonstrantů obsadilo v Charkově sídlo regionální vlády a vyvěsilo na něm ruskou vlajku. Desítky lidí byly zraněny při střetech s policií, která na házení kamenů odpovídala ohlušujícími granáty. Ozývala se prý i střelba. I v Doněcku demonstrovalo asi 10 tisíc lidí na podporu Janukovyče. Skandovali proruská hesla a mávali ruskými vlajkami. (ZDE)

Další demonstrace vypukly v Doněcku 5. 3. 2014, když ukrajinská prozatímní vláda jmenovala gubernátorem oblasti podnikatele Serhije Tarutu. Demonstranti na tuto funkci prosazovali Pavla Gubareva, který kandidaturu přijal a hned požádal o zásah ruskou armádu. Poté, co stovky proruských demonstrantů obsadily řadu vládních budov v Doněcku, odhlasoval doněcký parlament vyhlášení referenda o budoucím statusu regionu. V tomto regionu žilo zhruba 4,3 miliónu lidí. (ZDE)

V neděli 23. 3. 2014 se v Oděse konala demonstrace proti nové ukrajinské vládě, které se zúčastnily desítky tisíc lidí .

V Doněcku se 2. 4. 2014 sešlo asi 2000 až 3000 demonstrantů, kteří vyzvali ruskojazyčné obyvatele oblasti k vytvoření paralelních správních orgánů. V dalším velkém východoukrajinském městě, Luhansku, zadržela ukrajinská tajná služba 15 lidí, které obvinila, že chtějí převzít násilím moc v oblasti. Při zatýkání bylo nalezeno asi 300 samopalů, protitankový granátomet, množství ručních granátů, pistolí a zápalných lahví. Zatčení byli obvinění z diverze a velezrady. Vzápětí několikatisícový dav demonstrantů v Luhansku proniknul do kanceláří ukrajinské tajné služby (SBU) a pokusil se je zapálit. Demonstrantům bylo slíbeno, že bude propuštěno 6 zadržených proruských aktivistů. V Luhansku pak byla vytvořena alternativní místní správa. V pondělí se objevila zpráva, že se demonstranti při útoku na budovu SBU zmocnili asi 300 pistolí a stovky samopalů. V Dněpropetrovsku demonstrovali jak proruští tak prozápadní demonstranti a v Charkově se proruští demonstranti střetli s příslušníky Pravého sektoru.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov 11. 4. 2014 znovu zopakoval, že pro Rusko je nejdůležitější, aby se Ukrajina nestala součástí NATO a že otázka právně zajištěné ukrajinské neutrality by měla být hlavním tématem jednání mezi Ukrajinou, Ruskem, Evropskou Unií a USA, ke kterému mělo dojít následující týden. Znovu tak potvrdil, že Rusko se brání tomu, aby se americké vojenské základny přiblížily do vzdálenosti až 700 km od Moskvy a Rusko tak muselo čelit bezprostřední americké vojenské hrozbě. (ZDE)

V sobotu 12. 4. 2014 obsadili ozbrojení muži v maskovacích uniformách oblastní kanceláře ukrajinského ministerstva vnitra v Doněcku a dvě policejní stanice. Útok na budovu oblastní generální prokuratury odrazila policie. Asi 70 ozbrojených mužů v maskovacích uniformách obsadilo policejní stanici v Luhanské oblasti ve Slavjansku se 140 tisíci obyvateli. Starostka města jim přijela říct, že je na jejich straně. Muži potom rozdali zbraně z policejní stanice asi 150 demonstrantům, kteří je podporovali před budovou a vykřikovali hesla jako Donbas je ruský a Slavjansk je ruské město. Po přestřelce, při které byl zraněn jeden policista, obsadili ozbrojení muži i policejní stanici v Kramatorsku v Luhanské oblasti, který měl 160 tisíc obyvatel.

V úterý 15. 4. 2014 poslankyně Lesja Orobecová, která nedávno opustila stranu Vlast, řízenou Julií Tymošenkovou a kandidovala na funkci kyjevské starostky, řekla, že v Doněcké oblasti skoro všichni policisté zradili vlast a v Doněcku všichni. (ZDE)

Barack Obama vyzval v telefonickém rozhovoru Vladimíra Putina, aby Rusko využilo svůj vliv a přimělo proruské ozbrojence vyklidit obsazené vládní budovy. Vladimír Putin zase vyzval Baracka Obamu, aby využil svůj vliv na ukrajinskou vládu a zabránil použití síly a krveprolití. Obama žádal, aby Rusko stáhlo své vojáky od ukrajinských hranic. Dohoda mezi oběma politiky nebyla možná, když jeden se snažil rozšířit moc své země na úkor moci země toho druhého a ten druhý se snažil mu v tom zabránit. Ruské jednotky na hranicích s Ukrajinou byly uvedeny do plné bojové pohotovosti stejně jako ukrajinská armáda.

Na Ukrajině se prosazovalo její historické rozdělení na východ a západ a Rusko mělo velký zájem ho podpořit v situaci, kdy USA chtěly pokračovat v úsilí podrobit si ho nepřekonatelností převahy své vojenské síly a jejího rozmístění v okolí Ruska. Zároveň protivník Ruska z druhé světové války, Německo, chtělo rozšířit svůj ekonomický a politický vliv na další část Evropy, která spadala víc než 200 let do sféry ruského vlivu.