Na tomto webu bylo již poměrně mnoho textů či videí, ze kterých je jasné, že doporučuji v prezidentských volbách volit opět Miloše Zemana a ani v následujícím textu tomu není jinak. Jsem však toho názoru, že je to příležitost k obecnějšímu zhodnocení toho, co se kolem těchto voleb děje a jak se na tuto volbu dívat.

Jakékoliv volby politiků jsou dobrou příležitostí k posouzení stavu vědomí obyvatelstva a je tomu tak i u současné prezidentské volby v České republice. Občané projevují kvalitu chápání politického dění nejen samotnou volbou, ale ve velké míře během celé volební kampaně komunikací všeho druhu a především prostřednictvím internetu. Obecně lze říci, že míra chápání politiky mezi občany se soustavně zvyšuje a to právě díky tomu, že během voleb dochází k intenzivní výměně názorů, a hledání nových způsobů jak je vyjádřit a sdělit. Občané se takovýmto způsobem účastní politického dění a to je vždy prospěšné pro lepší porozumění celé společnosti. Otázkou tedy je, jak vysoká míra porozumění politice nyní u občanů ČR je a zdali je dostatečná k tomu, aby mohli ve volbách hlasovat co nejlépe ve svém vlastním zájmu. Každý, kdo sleduje komentáře, které se objevují ve veřejném prostoru, ať už ve velkých médiích od veřejně známých osob nebo v diskuzích pod internetovými články či na sociálních sítích, zjistí, že mnoho občanů má velmi daleko k tomu, aby dokázali adekvátně vyhodnotit obsah a význam informací relevantních k těmto volbám.

Obecně lze říci, že nezávisle na tom, o jakého kandidáta se jedná, objevuje se ve veřejném prostoru i mezi občany velké množství nepravd, lží a manipulací, ale především nezamýšlených omylů a projevů neznalosti. Velkou roli tedy stále hraje rozhodování na základě dojmů, které jsou často přebírány z okolí místo logické a rozumové úvahy podloženou znalostí faktů o jednotlivých kandidátech.

Povrchní znalost jak politiky, tak i politických představitelů v jakýchkoliv volbách a volba na základě povrchního dojmu je bohužel jevem rozšířeným u celého lidstva nezávisle na tom, jak dlouho kde trvá období zastupitelské demokracie. Míra porozumění politice je přímo úměrná hloubce a komplexnosti osobnosti občana a současný stav tedy vypovídá o tom, že značná část lidstva, včetně občanů ČR, stále není dostatečně vyspělá, aby byla schopna činit odpovědná a kvalifikovaná rozhodnutí na základě rozumového úsudku. Jak však bylo konstatováno v úvodu, díky komunikačním technologiím se kvalita rozhodování pomalu, ale jistě zlepšuje.

Zlepšení kvality rozhodování občanů lze vidět v České republice u posledních prezidentských voleb, kdy byl zvolen Miloš Zeman proti Karlovi Schwarzenebrgovi. I nedávné parlamentní volby znamenají pozitivní posun v tom, že občané dali mnohem více hlasů novým stranám, které nejsou příliš spojeny se starými korupčními strukturami a vyslovili se tak pro změnu. Platí to bez ohledu na to, že tyto relativně nové strany v Parlamentu, tj. především SPD, Piráti a ANO mají k ideálu velmi daleko.

Je třeba ještě dodat, že dnešní doba bývá charakterizována jako věk post-informační. Tento termín se začal objevovat už před více než deseti lety, je nezbytně spojen s existencí a rozvojem internetu a znamená společnost s následujícími znaky:

1)      Všechny podstatné informace k jakémukoliv důležitému tématu jsou veřejně dostupné a je na jednotlivcích, jaké informace vyhodnotí jako důvěryhodné a důležité a jak je schopen je propojit do souvislostí. Zároveň se k jakékoliv informaci objevují informace protikladné, které jsou navzájem v rozporu. Informační prostor je tak plný lží, polopravd a omylů a na občana klade úkol vyhodnotit kvalitu informací. V informačním prostoru proto působí množství vlivových skupin a médií, které se snaží změnit důvěryhodnost nějaké informace či zdroje informace ve svém vlastním zájmu, resp. zájmu svých majitelů či sponzorů. Jedná se tak o stav permanentní informační války.

2)      Producenty informací a mediálního obsahu už nejsou pouze více či méně centralizovaná a více či méně svobodná média, ale prostřednictvím sociálních sítí (Facebook, Twitter, YouTube, blogy) stále více i sami občané. Vliv velkých médií se tedy setrvale snižuje a sílu nabírá tvorba konsensuálních myšlenkových komplexů tvořených více či méně propojenými komunitami.

Tyto dvě charakteristiky se uplatňují společně a výstižně popisují stav současné veřejné diskuze nad volbou prezidenta

Následující otázky a odpovědi reprezentují způsob, jak uvažovat nad prezidentskými volbami 2018 v České republice na základě znalostí faktů a logických úvah.

Jaké oblasti, na které prezident ČR z titulu své funkce vliv, jsou nejpodstatnější, a co je v zájmu občanů ČR?

Za nejdůležitější společenské hodnoty pro občana ČR považujeme: mír, demokracii, svobodu, prosperitu.

Jak se jednotliví kandidáti pro druhé kolo prezidentské volby jeví  v těchto čtyřech oblastech?

Mír a bezpečnost

V současnosti je největším válečným konfliktem na světě válka s Islámským státem. Tato válka byla vyvolána v Sýrii útoky ozbrojenců na síly a představitele syrského státu reprezentovaným prezidentem Bašárem Assadem. Válka proti Assadovi měla od začátku politickou a mediální podporu států NATO. Ozbrojenci byli za spolupráce s dalšími blízkovýchodními zeměmi (Izrael, Saúdská Arábie, Jordánsko) podporováni i po vojenské stránce dodávkami zbraní a vojenských specialistů a dostávali i logistikou podporu. Když se pak z velkého množství povstalců bojujících proti Assadovi a syrským vládním jednotkám stali příslušníci Islámského státu a když proběhla řada teroristických útoků v Evropě, ke kterým se Islámský stát hlásil, tak Západ pomalu začal označovat tyto teroristy jako nebezpečné, avšak zároveň trval na likvidaci Assadova režimu. Státy NATO stále skrytě podporovaly kohokoliv, kdo proti Assadovi bojoval, včetně radikálních a barbarských islamistů, přičemž největší roli v tom mělo Turecko, které umožňovalo Islámskému státu obchodovat s ropou z dobytých území v Sýrii. Růst Islámského státu zastavila až intervence Ruska, které na islamisty zaútočilo na pozvání syrské vlády. V současné době je Islámský stát poražen, přičemž Rusko na tom mělo rozhodující podíl.

Dalším velkým konfliktem je válka na Donbasu/Východní Ukrajině. Této válce předcházel vládní převrat v Kyjevě známý pod jménem Majdan. Tento převrat byl od začátku plně podporován státy NATO. Po převratu vyhlásilo nové vedení protiruskou politiku, s čímž nesouhlasili občané východní Ukrajiny. Ti se tomu postavili na odpor. Nová kyjevská vláda poslala proti povstalcům armádu bez toho, aniž by se pokusila vyjednávat a hledat řešení krize, čímž začala horká válka. Během tohoto období též představitelé Krymu zorganizovali referendum o připojení Krymu k Ruské federaci, na což vzápětí reagovala ruská armáda obsazením Krymu a vypuzením ukrajinských silových složek. Celá tato akce se obešla bez krveprolití a za souhlasu více než 90% obyvatel Krymu.

Během ostré války na Donbasu Rusko politicky a materiálně podporovalo povstalce, čímž pomohlo zastavit útok ukrajinské armády a tento konflikt úspěšně zmrazit a předejít tak dalším vysokým ztrátám na životech.

Obecně všechny předcházející velké válečné konflikty, tj. Libye, Irák, Afghánistán a Jugoslávie byly vyvolány aktivní vojenskou činností států NATO za účelem změny vedení v těchto státech. Všechny tyto konflikty byly provázeny propagandistickou činností a šířením vylhaných záminek pro válku za účelem získání podpory obyvatelstva pro tyto války.  Všechny tyto konflikty skončily katastrofou, rozvratem příslušných států a za obrovských ztrát civilního obyvatelstva.

Objektivně zhodnoceno:

Státy NATO se aktivně snažily pomocí síly zlikvidovat režimy a státy, které se nechtěly podřídit jejím zájmům bez ohledu na ztráty na životech.

Ruská federace se aktivně staví na obranu civilistů, kteří jsou pod útokem cizích válečných sil.

 

Jak se k těmto událostem z nedávné historie staví prezidentští kandidáti Miloš Zeman a Jiří Drahoš?

Miloš Zeman dlouhodobě vyzývá představitele NATO, aby vojensky zasáhli proti Islámskému státu. Tato výzva zůstala prakticky bez odezvy. Miloš Zeman provádí všestrannou aktivní mezinárodní politiku, kdy vytváří vstřícné diplomatické vztahy ke všem důležitým zemím, aniž by se proti nim nějak konfliktně vymezoval. Jednal tak s Ruskem i Čínou na jedné straně a s USA i zeměmi EU na straně druhé bez toho, aby se nějak výrazně klonil na jednu či druhou stranu. Miloš Zeman též dlouhodobě upozorňuje na nebezpečí islámských imigrantů a na potřebu zajistit bezpečnost na hranicích EU.

Tento objektivně vyvážený přístup je mu od příznivců Jiřího Drahoše vyčítán jako pro-ruský nebo pro-čínský. Jiří Drahoš je typickým reprezentantem příznivců NATO a sdílí s nimi i proti-ruskou rétoriku.  Výše popsaný náhled na bezpečnost odmítá jako dezinformaci a je tedy součástí propagandistické mašinérie NATO.

Demokracie

Téma demokracie se u obou prezidentských kandidátů projevuje např. postojem k referendu. Miloš Zeman je dlouhodobým aktivním propagátorem zákona o všeobecném referendu, přímé volby starostů a hejtmanů a volební povinnosti.

Jiří Drahoš odmítá referenda o důležitých mezinárodních otázkách jako např. členství ČR v EU a NATO a nepřiznává tak občanům ČR právo o těchto tématech rozhodovat.

Svoboda

Lidská svoboda začíná u svobody myšlení, resp. Svobody projevu.

Miloš Zeman dlouhodobě a plošně kritizuje novináře za to, že nepracují objektivně, ale v zájmu vlivových skupin, za což je nepřetržitě očerňován ze strany médií, jejichž vydavatelé jsou na straně zájmů států, resp. představitelů NATO.

Jiří Drahoš prohlašuje, že je třeba nepodléhat vlivu tzv. dezinformačních médií, která jsou charakteristická především tím, že kritizují činnost NATO, EU a odmítají vydávat proti-ruskou propagandu. Mezi jeho příznivci a spolupracovníky jsou lidé, kteří dlouhodobě pracují na omezování vlivu nezávislých médií a na jejich očerňování.

Prosperita

Miloš Zeman se jako ekonom setrvale vyjadřuje k ekonomickým otázkám, propaguje sociální politiku a sociální ekonomiku. Během svých zahraničních cest podporuje navázání mezinárodní hospodářské spolupráce.

Jiří Drahoš se k ekonomii a hospodářství nevyjadřuje, pravděpodobně proto, že v této oblasti nemá žádné užitečné znalosti.

Závěr

Ve všech nejdůležitějších prioritách důležitých pro každého občana ČR jsou činy a názory Miloše Zemana pro Českou republiku užitečnější než názory Jiřího Drahoše. Jiří Drahoš je pouze reprezentantem skupin, kterým Miloš Zeman překáží v uplatnění jejich vlivu. Jiří Drahoš na rozdíl od Miloše Zemana projevuje ve svých vystoupeních neznalost skutečné politické reality. Povrchnost jeho vyjádření je dána tím, že o diskutovaných tématech toho převážně sám mnoho neví, nevyjadřuje názory vlastní, ale pouze opakuje názory, které mu předali jeho podporovatelé.

Doporučujeme proto ze všech uvedených důvodů volit v druhém kole Miloše Zemana.

Jan Korál, Jiří Vebr, Michal Klusáček