„Vytvoření metody klonování opic nám otevírá spoustu nových možností. Nyní můžeme chovat primáty s absolutně totožným souborem genů. Kromě jednoho úseku DNA, jehož strukturu jsme změnili. To napomáhá nejen poznání podstaty množství genetických nemocí, ale také nalezení nové metody boje s rakovinou a poruchami imunity," říká Qiang Sun, ředitel Výzkumného centra primátů na Ústavu neurofyziologie Čínské akademie věd v Šanghaji (Čína).

První klonované zvíře ve světě je ovce Dolly, která byla výplodem třech matek, jedna jí dala svůj genetický materiál, druhá darovala vajíčko a třetí ji nosila poté, co DNA první „rodiče" bylo přeneseno do pohlavní buňky druhého.

Narození Dolly otevřelo novou epochu v biologii a genetice, nyní vědci mohou vytvářet „čistá" pokolení pokusných zvířat s totožnou DNA, a také vzkřísit zmizelé zvířecí druhy. Na začátku měli vědci obavy, že klonování vede k rychlému stárnutí a úspěšně končí jen zřídka, ovšem v poslední době se jim podařilo ukázat, že tomu tak není. Tím zvýšili šance na úspěšnost na 70-80 %.

Jak zmiňuje Sun, nehledě na tyto úspěchy dodnes žádná vědecká skupina nedokázala klonovat makaka nebo jakéhokoliv jiného primáta stejným způsobem jako Dolly.

„Snažili jsme se o uplatnění několika různých metod přenosu jádra, ale úspěšná byla jenom jedna. Museli jsme přežít obrovský počet chyb a nezdarů, než jsme objevili správný postup klonování opic," pokračuje Sun.

Klíčem k řešení se podle slov čínského biologa stalo zrychlení procesu přenosu jádra z „obyčejné" buňky dárcovské opice do prázdného vajíčka, což výrazně zmenšilo možnost toho, že její vývoj bude špatný. Dodatečně vědci vypracovali „koktejl" z fermentů a molekul RNA, který ochrání bílkovinovou blánu DNA před poškozením poškození a nutí vajíčko k rozmnožování.

Výsledkem těchto úsilí jsou dva novorození jávští makakové, které porodila náhradní matka před osmi a šesti měsíci.

Podle dnešních názorů čínských vědců je podobná procedura klonování úspěšná pouze v každém třetím případě. V minulosti již byla vytvořena kopie opice, nebyl to ovšem opravdový klon — biologové jenom v prvních etapách jeho vývoje rozdělili zárodek na několik částí, díky čemuž se narodili dva makakové. Stejným způsobem se najednou dají „klonovat" maximálně čtyři jedinci, což výrazně omezuje vědecký přínos v porovnání s nápady Suna a jeho kolegů.