Rozhodovat samostatně o osudu veverky se lidé neodvážili. Odvezli ji domů a poté ji ukázali veterináři.

Když se veverčátko uzdravilo, šťastní lidé ho už chtěli pustit na svobodu, ale nakonec to udělat nemohli… Důvod byl vážný: „Pochopili jsme, že se jeho oko nikdy zcela nezahojí. A stěží dokáže přežít samostatně v divoké přírodě," vyprávěla jedna ze zachránkyň drobečka.

Východisko ze situace bylo nalezeno bez velkého váhání: ať veverka zůstane žít v domě! Všichni si už dávno zvykli na nového obyvatele a zdálo se, že ona sama také nechce nikam odejít.

Tak zvířátko s novým jménem Arttu zahájilo nový život.

Po nějaké době lidé pochopili, že se rozhodli správně, když nechali Arttu žít v domě. Podle jeho chování bylo vidět, že i on má rád svou rodinu a s radostí s nimi tráví čas. Veverka se jako kotě ráda stočila do klubíčka a přitiskla se blíže k lidem.

​Péče o takového neobyčejného domácího mazlíčka byla také neobyčejná. Majitelé museli dělat mnohé z toho, co veverčátko nemohlo dostat od života mimo přírodu. Například rodina pravidelně stříhala Arttu drápky, které si nemohl brousit samostatně.

​Ale bohužel veverky moc dlouho nežijí. Šest let poté, co Finové ubytovali doma veverčátko, ho našli jakoby spící na pokrývce.

Pro rodinu bylo těžké smířit se s touto ztrátou, ale byli šťastní, že Arttu byl součástí jejich života… „Pochovali jsme ho v lese a teď tam pravidelně přinášíme pamlsky pro jiné veverky," vypráví rodina.