Vědecký článek je uveřejněn v časopisu Science Advances, stručná informace se nachází ve Science Alert.

Erupci zpočátku vědci nezpozorovali, ale brzy vulkanologové uviděli u břehů Nového Zélandu velký plovoucí pemzový ostrov rozsahem až 26 tisíc kilometrů čtverečních. Jeho tloušťka dosahovala 3,5 metru. Tři měsíce po erupci se masa rozpadla na jednotlivé skalní kusy, jejichž část klesla na mořské dno a další byly přiraženy ke břehům ostrovů Tonga, Nového Zélandu a Austrálie.

Vědci zjistili, jaký byl průběh a síla sopečné činnosti tím, že prozkoumali pomocí autonomního podmořského přístroje místo erupce. V hloubce 1220 metrů byla objevena 4,5-kilometrová kaldera — velká dutina, která vznikla při propadu vrchní části vulkánu dovnitř. Na dně kaldery se nacházelo až 14 otvorů, kterými byla vymršťována láva, popel a pemza.

Za celou historii pozorování se erupce Havre Seamount stala největší mezi podvodními sopkami.