Ministerstvo vnitra České republiky uvádí na svých webových stránkách definici pojmu dezinformace. Jedná se tedy o šíření záměrně nepravdivých informací, obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají. Dále je tento pojem popisován jako systematické a úmyslné klamání — takže obava, že dobře cílená dezinformace může ovlivnit volební výsledek, je na místě.

Jak tedy rozeznat nepravdivou informaci od pravdivé a díky tomu podpořit názorově vyváženou veřejnou diskuzi? O to se budou snažit v Praze mezi prvním a druhým kolem prezidentských voleb.

Programátoři a dobrovolníci budou mít den na to, aby vymysleli aplikaci, která dokáže rozlišit dezinformaci od pravdivé informace. Na projekt bude dohlížet Nadační fond nezávislé žurnalistiky a Nadace Open Society Fund. Účastnit se budou odborníci z řad novinářů, IT specialistů, sémiotiků a v neposlední řadě také odborník na ruský vliv z Evropských hodnot.

Proč právě odborník na ruský vliv? Nepůsobí již tato informace zaujatým dojmem a bude se opravdu jednat o objektivní akci? Na tyto otázky si musí každý odpovědět sám dle svého vlastního uvážení, jelikož více informací bohužel zatím není k dispozici.

Sputnik vyrazil zeptat se přímo organizátorů na několik otázek týkajících se průběhu tohoto dne a kritérií hodnocení úspěšnosti akce. Ti Sputniku sdělili, že se k tomuto nebudou vůbec vyjadřovat. Na dotaz — z jakého důvodu?— zaznělo pouze notoricky známé a bezvýznamné slovní spojení: „Bez komentáře."

Jestli má taková akce mít skutečný význam v boji proti dezinformacím, neměli by to být právě organizátoři, kteří budou jednat otevřeně vůči všem lidem a mediím bez rozdílu?

Podle Ministerstva vnitra České republiky tkví nebezpečí dezinformací v tom, že dezinformační obsah nepodkopává autoritu např. jednoho konkrétního politika nebo politické strany, ale často způsobuje nedůvěru vůči médiím jako takovým, vůči politickému systému či samotné demokracii. Navíc vzbuzují apatii, jelikož šíří myšlenku, že „věřit se nedá ničemu" a „dělat s tím nejde nic", protože všechno mají v rukou všemocné šedé eminence.

Jak se má tedy společnost zbavit narůstajícího pocitu bezmoci, když snaha zjistit alespoň zlomek konkrétních informací je marná a přístup k nim je některým jednoduše odepřen?

V poslední době se větší pozornost, bohužel, nevěnuje tomu, co bylo řečeno, ale kde a komu to bylo řečeno. Předaná informace jako taková už není tak podstatná, jak tomu bylo například v rozhovoru kandidáta na prezidenta Petra Hanniga s moderátorem Martinem Veselovským. V duchu dnešní doby tedy opět vítězí forma nad obsahem.

„Nevytvářejte si žádné domněnky," je jedna ze čtyř dohod knihy Dona Miquela Ruize. V knize je uvedeno, že problémem s domněnkami je to, že je považujeme za pravdivé. Kvůli tomu vzniká v naší hlavě chaos.

Ptám se tedy znovu, neměli by se právě ti, co proti dezinformacím chtějí bojovat, snažit o zmírnění tohoto všudypřítomného chaosu a začít v prvé řadě u sebe?

Když už nám v této hře na pravdu a lež nic jiného nezbývá, tak se řiďme slovy George Orwella, který říká: „Pokud nenávidíte násilí a nevěříte politice, zbývá vám jediný lék: vzdělání."

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce