Vždycky jsem se snažil být na pódiu i v televizi apolitický, mou ctižádostí bylo lidi bavit a ne jim dělat politikou v hlavě zmatek. Přesto některé moje texty po mnoha letech zpolitičtěly — ale ne mou vinou. Například i ty dvě vámi vyjmenované písničky. Jasnou dadistickou legraci Jožina z bažin stačilo u vás v Rusku přetextovat a už se s mým a Pešákovým obličejem otřela proti naší vůli o politiku. A s „Pražskou mešitou" to bylo něco podobného. Původně se jednalo jen o doprovodnou písničku k televizní grotesce, která se odehrávala v poušti a nikdy neměla zaznít samostatně bez obrazu — a vidíte. Bez mého vědomí ji někdo objevil, rozšířil na internetu a v době největší uprchlické krize byla politicky zneužita.

V roce 1968 jste odjel do Francie, kde jste hrál v ruských pařížských klubech, i pro potomky ruské bílé emigrace. Jak na toto období vzpomínáte? Můžete porovnat tehdejší Rusy se současnými?

Na toto období vzpomínám s láskou, seznámil jsem se v ruských klubech se mnoha skvělými lidmi, byli to vesměs potomci poříjnových emigrantů. Ale nejvíce mi v Paříži dodala optimismu jedna stará malá macatá Ruska, která tam ve svém malém krámku prodávala zeleninu. Při placení mě utěšovala: „Nermuť se, moloděc, o baťuškovi carovi se také říkalo, že je věčný a už tady není. A uvidíš, že s Brežněvem to bude to samé". Asi ani netušila, jakou měla pravdu, byla jen hodná. Když zjistila, že jsem utečený Čech, tak mi chtěla udělat radost. A myslím si, že doba lidi moc nemění, a tedy ani ne Rusy. Důkazem jsou knihy. Často se vám dostanou do rukou sto let staré věci a máte pocit, že autor snad musí být nějaký váš dnešní kamarád z hospody. A naopak, často dneska potkáte člověka, promluvíte s ním a máte pocit, že sem dopadl z pravěku anebo z Marsu. Prostě, když byl někdo fajn za komunistů, je fajn i dneska — a když byl někdo vůl za komunistů, tak je dneska zase vůl.

Byl jste známým stoupencem ODS. Jaké myšlenky ODS jsou vám blízké?

Jsem od mládí pravicového smýšlení, protože mám sociální cítění. Jako vystudovaný ekonom jsem názoru, že starým, nemocným a dalším sociálně potřebným je schopen výrazně pomoci jen bohatý prosperující stát. A ze zkušenosti z minulosti prosperitu zaručují jen dostatečně motivující pravicové vlády. Všimněte si, že čím jsou ve světě státy konzervativnější, tím se tam lidé mají lépe. A čím jsou státy socialističtější, tím je tam větší chudoba. Ale je fakt, že jsou si tam lidé v té chudobě rovni. Samozřejmě až na papaláše, kteří jsou u moci.

Před rokem jste oznámil, že bude lepší, když Miloš Zeman zůstane ještě na jedno volební období. I když jste při minulých volbách podporoval Karla Schwarzenberga. Jaká rozhodnutí prezidenta změnila váš postoj vůči němu?

Jeho poslední pragmatické kroky a postoje, které nemají s jeho socialistickou minulostí nic společného. Mimo jiné i jeho pragmatický a realistický postoj k Rusku. To, že je Miloš Zeman učebnicovou ukázkou „enfant terrible", mi jako bavičovi vůbec nevadí. Tím nechci říct, že bych se snad stal jeho fanouškem, ale když si ho náš národ milující originální svérázy /Hašek, Jan Masaryk, Kajínek/ zvolí, tak se z toho rozhodně nezblázním, jako hodně mých kamarádů a známých. Bude aspoň v televizi zase sem tam legrace. Mezi dalšími kandidáty mám spolužáky, kamarády a dobré známé, tak abych se mohl po volbách všem podívat s čistým svědomím do očí, asi nebudu volit vůbec — když nemohu volit všechny. Ale možná mě manželka k volbám vyžene. V takovém případě budu jako ona volit Mirka Topolánka.

Dosáhl jste úspěchu jak v Česku, tak v zahraničí. Co byste poradil mladým hudebníkům, kteří chtějí být úspěšní?

Když jdou do muziky s tím, že chtějí být úspěšní, tak to už je špatně. Musí muziku, kterou hrají, milovat a musí být odhodlaní se jí plně věnovat i bez šance na úspěch anebo na nějaké ty peníze. My, když jsme začínali, jsme byli ochotni i zaplatit za to, že si někde můžeme zahrát.