První

V roce 1926 se držitelem Nobelovy ceny za lékařství stal dánský mikrobiolog Johannes Andreas Grib Fibiger, který dostal ocenění za objev Spiroptera Carcinoma — mikroskopických parazitních červů, kteří údajně způsobují rakovinu. Za objev parazitního původu rakoviny byl Fibiger vychvalován do nebes. Až za několik desetiletí se zjistilo, že se Fibiger zcela mýlil: ukázalo se, že za rakovinu nešťastní spiropteři nemohou.

Fibiger se stal obětí zcela nevyhovující metody výzkumy. Vědec krmil pokusné krysy šváby, kteří byli nakaženi spiropterou a když zjistil, že se u hlodavců objevily četné nádory, tak dospěl k závěru, že za to mohou červi. Mnohem později vědci zjistili, že Fibigerovy krysy ve většině případů neměly rakovinu, ale benigní nádory, jež vznikly kvůli nízkým nutričním hodnotám švábího jídelníčku, který zcela postrádal vitamín A.

Nobelův výbor se natolik vyděsil této skvrny na své reputaci, že během několika následujících desetiletí o kandidátech na Nobelovu cenu za výzkum diagnostiky a léčby rakoviny ani neuvažoval.

Druhý

Německý fyzikální chemik Fritz Haber obdržel v roce 1918 Nobelovu cenu za chemii za syntézu amoniaku z dusíku a vodíku. Členové Nobelova výboru se až překřikovali, když vychvalovali možnosti objevu tohoto německého vědce, který byl považován za zachránce zemědělství, které bude zavaleno umělými hnojivy.

Učení mužové však netušili, že po vypuknutí první světové války v roce 1914 Němec využíval svůj objev s poněkud méně humánním účelem, a to pro vývoj chemických zbraní. Právě on byl hlavním vědeckým poradcem během nechvalně proslulého plynového útoku v Ypres, během kterého zahynulo kolem šesti tisíc lidí. Není pochyb, že Haberův objev přinesl nemalý užitek lidstvu!

Třetí

V roce 1927 Nobelovu cenu za lékařství dostal rakouský psychiatr Julius Wagner-Jauregg za originální metodu léčby syfilidy. Rakušan nechal pacienty s pokročilou formou této nemoci nakazit malárií, čímž chtěl dokázat, že zimnice a vysoké teploty se mohou skvěle vypořádat se symptomy pozdní syfilidy, jako jsou svalní parézy, poškození očních a ušních nervů, křeč a hrozba mrtvice.

Není jasné, zda jeho pacienti dávali přednost horečce a zimnici před bolestmi hlavy a křečemi neurosyfilidy. Podezříváme, že nebyli v tom stavu, aby si mohli stěžovat. Nicméně syfilida obzvláště v pokročilém stádiu byla skutečnou pohromou té doby, a proto Rakušan Nobelovku dostal bez větších váhání. Až mnohem později se zjistilo, že nemocné syfilidou podrobovali útrapám zcela zbytečně. Jediné co může zachránit před touto nemocí, jsou antibiotika.

Čtvrtý

V roce 1949 Nobelovu cenu za lékařství dostal Portugal António Egas Moniz za vynález lobotomie. Egas Moniz se domníval, že pokud vyoperujeme pacientovi část mozku, tak ho lze zbavit psychické nemoci. Lobotomie byla podávána jako „největší objev v dějinách psychiatrie" a rychle se rozšířila po celém světě.

Lékařům chvíli trvalo, než pochopili, že místo léčby pacientů je lobotomie pomáhala jednoduše „uskladňovat". Nezkrotný blázen se po operaci (pokud nezemřel na operačním stole) proměňoval na lhostejnou vegetující bytost, která není schopna ani se poškrábat bez povelu. Již na konci 50. let se užívání lobotomie prudce snížilo a brzy nato se tato metoda zcela vytratila z civilizované praxe.

Nobelovka však nikam nezmizela. Moniz ve svém mládí mimochodem neúspěšně usiloval o politickou kariéru. Možná právě tím lze vysvětlit jeho snahu „srovnat lidem mozek".

Pátý

Nobelova cena za mír byla vždy tou nejsubjektivnější nominací a zpravidla se výbor zřídkakdy dokázal zavděčit všem. Byl však i jeden případ, kdy Nobelovka místo toho aby potěšila samotného laureáta, tak ho spíše překvapila.
Řeč jde o vyznamenání Baracka Obamy v roce 2009. V té době nový americký prezident v Bílém domě strávil pouze devět měsíců a žádné velké (či alespoň nějaké významné) skutky ještě učinit nestihl. Udělení toho nejprestižnějšího ocenění on sám vnímal s neskrývaným ohromením: Za co jsem ji dostal? Aktivista protiválečného hnutí Brian Backer označil tuto cenu „vyznamenáním Obamy za to, že není George Bush".

Šestý

V roce 1923 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství dostali kanadští vědci Frederick Banting a John Macleod za objev inzulinu. Přitom přínos Macleoda spočíval pouze v tom, že když působil jako administrativní papaláš na Univerzitě v Torontu, vyčlenil Bantingovi menší laboratoř a asi deset pokusných psů. Navíc Macleod od začátku nevěřil Bantingovým nápadům a dokonce i po prvních slibných výsledcích neustále požadoval nové důkazy.

Sedmý

Kary Mullis dostal Nobelovu cenu za chemii v roce 1993 za vynález polymerázové řetězové reakce (PCR) — metody replikace nukleových kyselin, která se dnes využívá ve všech biolaboratořích světa. Nicméně se brzy přišlo na jednu pikantní podrobnost… ne, Mullisova práce je zcela v pořádku, ale sám Mullis už bohužel tolik ne…

Když Mullis vystupoval na všech možných vědeckých konferencích jako Nobelův maskot tak pronášel takové bludy, že se s hrůzou probouzelo dokonce i prezidium. Například na konferenci evropských lékařů Mullis prohlásil, že nevidí souvislost mezi HIV a AIDS. Mullis neskrývá, že nevěří na ztenčování ozonové vrstvy Země a vůbec na schopnost člověka ovlivňovat klima planety. Všechny tyto „mýty" jsou podle podivínského chemika výsledkem spiknutí mezi vládou a vědci, kteří spřádají své ďábelské plány na krvavé peníze amerického ministerstva zahraničí.

Mullis se ještě nechal několikrát slyšet, že věří v astrologii a návštěvy mimozemšťanů Země. Jednoho takového ufona, který se zamaskoval jako zářící ve tmě mýval, dokonce osobně viděl na své zahrádce. Jinými slovy propaganda všemohoucnosti vědy tentokrát příliš nevyšla.

Osmý

Tento člověk Nobelovu cenu nakonec nezískal, ale celá ta hrůza spočívá v tom, že měl reálné šance ji dostat. Jo, jo, v roce 1939 pouze tři měsíce před vpádem Německa do Polska a začátkem druhé světové války na Nobelovu cenu míru byl nominován sám Adolf Hitler!

Nominoval ho poslanec švédského parlamentu sociální demokrat Erik Gottfrid Christian Brandt. Ten Hitlera ve svém návrhu nazval „bojovníkem za mír, kterého poslal Bůh" a vyjádřil své přesvědčení, že diktátor je schopen „přinést mír Evropě a možná dokonce celé planetě". Tato charakteristika vyvolala poprask a některé švédské univerzity Brandtovi dokonce zakázaly přednášet.