Ve společném zástupu

Sportovci ze Severní a Jižní Korey mohou během slavnostní ceremonie zahájení ZOH v Pchjongčchangu jít ve společném zástupu. S takovým návrhem přišli zástupci Soulu, kteří dorazili v úterý ráno na vyjednávání s delegací z Pchjongjangu do demilitarizované zóny v Pchanmundžomu, jenž leží na hranici obou zemí.

Za vyjednávací stůl usedlo deset lidí, pět z každé strany. Do čela jihokorejské delegace se postavil ministr pro sjednocení Čo Mjong-kjon a delegaci ze Severní Koreje vedl předseda výboru pro mírové znovusjednocení vlasti Ri Son-kwon. Prvním výsledkem jednání bylo to, že Pchjongjang potvrdil, že na Olympijské hry dorazí „vysoce postavená delegace", která kromě sportovců bude zahrnovat státní činitele, diváky, novináře a umělce, kteří vystoupí v rámci kulturního programu.

Neposlušný Soul

Cestu k tomuto setkání otevřel severokorejský vůdce Kim Čong-un, který ve svém novoročním poslání oznámil, že je připraven vyslat sportovce na ZOH v Jižní Koreji. Hned nato prezident Jižní Koreje Mun Če-in nařídil vládě, aby začala s přípravami na vyjednávání. Minulou neděli, dva dny před jednáním v Pchanmundžomu a den před svými pětatřicátými narozeninami, Kim Čong-un ve svém prohlášení severokorejskému lidu nařídil vytvoření nutných podmínek pro zlepšení vztahů s Korejskou republikou.

Natolik ostrý obrat Pchjongjangu k mírovému urovnání vztahů se svým jižním sousedem byl reakcí na změnu politiky Soulu, jež nastala v květnu minulého roku, kdy prezidentské volby v Jižní Koreji vyhrál kandidát za Demokratickou stranu Mun Če-in, tvrdí generální ředitel Ruské rady pro mezinárodní vztahy Andrej Kortunov. Mun za svou prioritu okamžitě označil zlepšování vztahů s KLDR a svou politiku v tomto směru důsledně provádí.

Byl ale i další důležitý faktor, který podle experta spočíval v tom, že na Jižní Koreu vyvinula značný tlak Čína, která proti ní zavedla ekonomické sankce.

„V září jsem navštívil Korejskou republiku a dobře si pamatuji na obavy podnikatelů, diplomatů a státních úředníků. Obchodní výměna mezi oběma zeměmi znatelně klesla a spolu s ní i počet čínských turistů. To vše přimělo vládu k tomu, aby zrychlila realizaci nové politiky a učinila konkrétní kroky. Soul omezil svou účast v řadě společných projektů s USA a vystoupil z trojstranného partnerství USA, Japonska a Koreje. Po tomto kroku Peking zrušil své sankce a Kim prohlásil, že je připravený k dialogu," uvádí Andrej Kortunov.

Podle něj „neposlušnost" Soulu byla pro Pchjongjang signálem toho, že má co do činění nikoliv s loutkou, ale s doopravdy nezávislým státem s vlastní politikou. Právě to bylo nutnou podmínkou pro obnovu vyjednávání.

Navzdory americké politice

Posledním argumentem pro Kim Čong-una bylo zrušení společných vojenských cvičení amerických a jihokorejských ozbrojených sil poblíž pobřeží KLDR po dobu konání ZOH, domnívá se profesor ruského Ústavu zemí Východu Anatolij Koškin. Soul projevil tvrdohlavost a svým prohlášením přiměl Washington k učinění tohoto kroku. V zásadě ukončení těchto provokačních cvičení bylo a je jediným požadavkem KLDR, který Jižní Korea splnila, domnívá se analytik.

Spolu s tím détente, ke kterému se schyluje na Korejském poloostrově, neodpovídá dlouhodobým plánům Spojených států, dodává Koškin.

„Zahájení politiky détente nejvíce vyhovuje Číně. Vyhovuje to i Rusku, byť nikoliv v takové míře co ČLR. Co se USA týče, tak jejich vlak už odjel. Trump příliš dlouho řinčel zbraněmi, sypal hrozbami, posílal k břehům Korejského poloostrova válečné lodě, ale přitom se neodhodlal k žádnému reálnému kroku. Dnes se role vyměnily a agresorem se může stát ten, kdo se pokusí zmařit mírovou iniciativu," domnívá se Andrej Kortunov.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce