Vaše poslední album bylo zasvěceno Vánocům, zatímco to předposlední mělo válečnou tématiku. Plánujete pokračovat v tomto směru a věnujete nové album nějakému konkrétnímu tématu?

Ano, předposlední album Marathon — příběh běžce bylo skutečně věnováno neradostnému tématu. Válkám a lidské rozpínavosti. Jeho součástí byla i kniha povídek, které jsem ke každé písničce napsala. Chtěla jsem si od závažných věcí odpočinout, už proto, že jsem i v osobním životě procházela ne příliš radostným obdobím a napsala jsem album, které se zabývá věcmi radostnými. Nakonec se ukázalo, že z toho vyšla deska vánoční. V současné době se chystám na natočení dalšího alba- i k němu jsem napsala knížku, takže i toto bude koncepční projekt. Je to moje pocta rodičům, s nimiž jsem v dětství jezdila trampovat a také autorům indiánek, jež jsem jako dítě hltala a samozřejmě autorům trampských písniček, které jsme s rodiči zpívali.

V jednom ze svých rozhovorů jste řekla, že se snažíte žít tak, jakoby každý den byl tím posledním. Nepřijde Vám, že tuto teorii lze považovat za poněkud egocentrickou? Pokud bude každý den tím posledním, tak to znamená, že nemáte žádné závazky či povinnosti.

Egocentrické? :-) To záleží na tom, čím byste chtěl svůj poslední den vyplnit, kdybyste věděl, že je poslední. Já chci být co nejvíce se svými dětmi, udělat pro ně všechno, co mohu a neodkládat chvíle s nimi na „až pak", protože žádné „až pak" nemusí být.

Na koncertech se snažíte pro obecenstvo vydat ze sebe naprosto všechno. Jak si obnovujete síly během turné, když musíte hrát několik dní v řadě?

No, víte, můj nekoncertní život je naplněn tolika povinnostmi, že na koncertní šňůry si jezdím odpočinout. Mojí jedinou povinností je odehrát koncert. Nemusím se starat o domácnost, o zahradu, nosit dřevo, zatápět, učit se s dětmi, vozit je na kroužky a z kroužků… Fakt je to dovolená. :-)

Před pár lety v jednom ze svých rozhovorů jste uvedla, že se bojíte toho, že za života Vašich dětí může vypuknout vojenský konflikt, neboť situace ve světě je velmi nestabilní. Myslíte si, že se za poslední dva roky situace zlepšila k lepšímu, nebo k horšímu?

Situace je stále stejná. Lidé jsou stále stejně lační moci a majetku. Před tisíci lety to nebylo jiné než dnes. Moji rodiče, kteří se narodili po druhé světové válce měli to štěstí, že celý život prožili v míru. Stejně tak doposud i já a mé děti. To je v historii velmi výjimečné a já si toho nesmírně vážím. Na druhou stranu si však uvědomuji i to, že se to může kdykoliv změnit.

Nestýská se Vám po Dejvicích a po pražském životním rytmu?

Ne, dobře, nebo špatně Vám může být kdekoliv. Svoje radosti a trápení si neseme s sebou a já jsem šťastná tam, kde mám děti.

Během minulých prezidentských voleb jste se zúčastnila koncertu Karel na Hrad na podporu prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga. Podporujete někoho ze současných kandidátů na úřad prezidenta?

Tentokrát jsem se do podpory žádného kandidáta veřejně nezapojila- příliš mi to nedovoloval zdravotní stav, volit však půjdu.

V jednom ze svých rozhovorů jste uvedla, že tvořit mohou pouze velmi emocionální lidé, ne-li magoři, mezi které řadíte i sebe. Mohla byste promluvit o nějakém případu z Vašeho života, kdy příliš velký temperament způsobil zábavné situace?

No, nevím, jestli si na něco vzpomenu… Ale jo, jednou jsme se s dětmi moc nasmáli. Jeli jsme na výlet a musela jsem zastavit na pumpě, abych dotankovala benzín. Dcera si chtěla koupit vodu s příchutí granátového jablka a ptala se mě, proč se tomu jablku říká zrovna granátové? A já řekla to první, co mě napadlo: „Protože když s ním praštíš o zem, tak se rozprskne jako granát!" Paní za pokladnou dostala strašný záchvat smíchu a my s dětmi jsme se smáli ještě večer, co mě to napadlo za pitominu. :-)

Jako každý jiný básník používáte metafory a jiné stylistické prostředky. Jak hodnotíte stav současného českého jazyka? Je dnešní čeština méně květnatá než v minulosti?

Čeština se vyvíjí, jako každý jazyk. Dnešní jazyk se liší od řeči, jíž mluvili lidé před sto lety. V něčem se zjednodušila, jinde se obohatila o nová slova, úsloví a metafory. Květnatá je stále stejně, záleží na slovní zásobě a představivosti jejích uživatelů. Dobré je, že do svých textů mohu zařazovat cokoli, co mě napadne. Archaismy, obecnou češtinu, spisovnou češtinu, profesní slangy… cokoliv. Lidé jsou otevřenější a takovéto mísení je jim blízké. Alespoň mám ten dojem.