Podle vědců se daný jev stal normou během posledního století. V některých zemích, obzvlášť ve skandinávských, podíl mimomanželských dětí je větší než podíl dětí narozených oddaným párům.

Tady však stojí za zmínku, že nezřídka, když se mluví o takových dětech, jde o případy jak svobodných maminek, tak i o případy narození potomků u nezaregistrovaných párů. Ve světě roste počet párů stejného pohlaví. Těmto lidem často legislativa neumožní oficiální registraci sňatku nebo pořízení potomka.

Sociologové vysvětlují trend zmenšení počtu klasických rodin různými důvody. Je tady jak ztráta hodnoty pojmu rodina (ve výchově a vzdělání dětí rodinné hodnoty nejsou prioritní), tak i absence přání u mužů nést odpovědnost. Rovněž orientace na způsob života „pro sebe" není na posledním místě na seznamu přání.

Ve studiích se uvádí, že význam manželství se postupně snižoval od začátku 70. let minulého století, což bylo spojeno s dosažením ženami ekonomické nezávislosti v mnoha zemích.

Starý svět poměrně rychle začal reagovat na tuto tendenci po stránce legislativy a v roce 1975 byla vydána Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství.

V řadě zemí existují programy podpory matek samoživitelek včetně státní dotace na chůvu. Ale nezapomeňme na to, že nehledě na státní podporu velice často neúplná rodina žije v hmotné nouzi. V málokterém státě vám ekonomická situace zaručí zaměstnání „na vždy" či garantovaný dlouholetý důchod. Situace s dvěma rodiči, kteří pracují nebo mají nějaký příjem, zajistí dítěti aspoň menší riziko hmotné nouze.

Navzdory tomu, že v současnosti tyto děti se necítí „nijak jinak" a ve společenském životě velké nepohodlí kvůli svému původu nemají, navíc formálně mají stejná práva jako děti v klasických rodinách, zmíněné téma stejně vyvolává otázky a diskuze.

Především se podceňuje úloha tatínka, který dává svému dítěti to, co maminka dát nemůže nebo nestíhá. Otec je tím prvním člověkem, díky němuž dcera cítí půvab svého pohlaví. Pro syna otec je každodenním vzorem pánského způsobu života, poskytující mu vlastně správný scénář chování.

Navzdory propagace svobodných vztahů, děti rozené v klasické rodině mají větší šanci cítit se šťastnými i v případě, že vztahy mezi matkou a otcem nebudou vždy ideální. Ale i ona absence ideality nás naučí tolerantnosti a trpělivosti, a hlavně vnímání toho, že každodenní život nemusí být pořád pohádkou. Život je doprovázený jak radostmi, tak i komplikacemi.

Podle demografů hrdinské činy svobodných maminek nezachrání svět před demografickou krizí, poněvadž většina z nich stejně více než jedno dítě rodit nebude.

Nicméně vědci se domnívají, že výběr ve prospěch dítěte je lepší než přerušení těhotenství. Avšak pro úspěšnou socializaci člověka jako rodinného typu je tatínek důležitý.

Psychologové nevylučují ani to, že děti z neúplných rodin častěji mají problémy spojené s budováním svých milostných vztahů a s vlastní pohlavní identitou.

O nepostradatelné roli otce při výchově dětí psal i Ph.Dr. Eduard Beneš ve své knize „Průvodce otcovstvím aneb bez otce se nedá (dobře) žít", který se vyjadřuje proti diskriminaci rodičovské úlohy mužů.

Proti šířícím trendům ve světě se nedá udělat hodně. Ale když se aspoň o trošku více lidí ponoří do tohoto tématu hlouběji, pochopí ve větší míře důležitost některých svých kroků.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce