Nebudu se prioritně věnovat technickým a bezpečnostním aspektům JE, ale především politicko — hospodářským a vztahovým. To proto, že možné následky uvedených aspektů mohou být vzaty na zřetel při formulaci energetické politiky ČR, hodnocení činnosti ČEZ novou vládou, včetně dostavby JE Temelín, prodloužení licence na provoz dvou bloků v JE Dukovany, v neposlední řadě i v argumentaci s veřejností.

První návrhy výstavby jaderné elektrárny v BR začaly v 80. letech minulého století. Kvůli havárii v JE Černobyl k výstavbě nedošlo. Až v roce 2007 se dohodlo Ruská federace (RF) a BR na společné výstavbě JE. Lokalita JE Ostrovec v Hrodenské oblasti, jedné ze šesti oblastí BR, je vzdálena cca 50 km od hlavního města Litvy, Vilnius. RF nabídla BR půjčku ve výši dvou miliard USD na stavbu elektrárny. Stavba je označena jako AES-2006, používané reaktory jsou VVER-1200, s instalovaném výkonem 1200 MWe. Jedná se o pokročilý tlakovodní reaktor generace III+, založený na zkušenostech s VVER-440 a VVER-1000. Další a podrobné informace nabízí mimo jiné Informační centrum atomové energie v Minsku.

Energetickou situaci v BR charakterizuje řada objektivních problémů: Nízká úroveň zabezpečení vlastními zdroji (16 %), vysoký podíl zemního plynu v tepelné bilanci státu (více než 80 %), vysoké finanční náklady na importovanou energii a v neposlední řadě, komplexní podmínky, včetně finančních, pro vytvoření zásobníků zemního plynu v objemech nutných pro bezpečnost BR. Pro informaci: JE Ostrovec zmenší spotřebu zemního plynu v BR o cca 5 miliard m3 ročně. V ceně energie za 1 kW vyrobené v plynových TE, je podíl paliva ve výši min. 75 %. U JE podíl paliva nepřevyšuje 20%. Přičemž náklady na přírodní uran se pohybují mezi 5 — 7%.

Energetickou situaci v Litvě charakterizuje skutečnost, že Litva byla jediným státem v Pobaltí, který měl JE v roce 1983 a uzavřel jí, v tomto případě, na přání EU. JE Ignalin leží u města Visaginas. Podle hodnotící zprávy Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAEE) JE Ignalin byla v seznamu nejbezpečnějších JE světa. To nestačilo byrokratům — politikům EU. Ex — prezident Litvy, Rolandas Paksas (1956) dnes přiznává: Bez slibu uzavření JE Ignalin nebylo možné začít jednat o vstupu do EU. Taková byla cena. Proto byl na základě smlouvy o vstupu Litvy do EU 31. prosince 2004 zastaven provoz prvního bloku elektrárny. Dne 31. prosince 2009 byl uzavřen druhý blok. Během likvidačních prací na reaktorech elektrárny došlo v říjnu 2010 k nehodě. Při promývání chladicího systému uniklo asi 300 tisíc litrů suspenze obsahující radioizotopy: do strojovny a část do půdy v okolí elektrárny. Nelze vyloučit, že kontaminace se rozšířila až na území BR. Litva potřebuje náhradu za JE Ignalin. Po uzavření provozu JE se objevily u Litvy, jejich politiků a občanů mnohem komplexnější problémy. Během dva půl roku se zdražila cena elektřiny o 200 %, cena topení o 400 %. Aby toho nebylo málo, o to se postaral brexit. EU začala neplnit slib o zaplacení uzavření JE a skladování použitého jaderného paliva, a připravuje Litvu na placení celého procesu ze své kapsy. Ta je ale u Litvy prázdná. Proto nový premiér Litvy, bývalý ministr vnitra a policejní šéf, Saulius Skvernelis (1970) prohlásil po seznámení se se zprávou EU auditu:…jsme nuceni říci, že podobné řešení je neakceptovatelné, nemáme na něj sílu.

Proto neočekávám, že dojde ke stavbě nové JE ve staro-nové lokalitě v blízkosti města Visaginas, pro niž byl v červnu 2012 odsouhlasen v Sejmu nový zákon. Litevská opozice byla proti. I proto, že měla být použita technologie japonské JE Fukušima. Tenkrát byl proti i dnešní prezident Lotyšska, Raimonds Vējonis (1966), bývalý ministr životního prostředí a obrany. Cituji v ruštině: Участие в проекте потребовало бы от Латвии гигантской суммы, которую можно было бы потратить с куда большей пользой, вложив в развитие системы возобновляемых энергоресурсов. Я не говорю уже, что люди, которые окажутся рядом с новой АЭС, категорически против этого строительства. Referendum o výstavbě JE Visaginas, ve kterém 65% bylo PROTI JE, se uskutečnilo 14. Října 2012. Uvádím informaci proto, že se mezitím na scéně objevil projekt, JE Ostrovec, první JE v BR. Tím jsem se dostal k první komplexní výzvě. Ta nabízí několik důležitých otázek technického a politického charakteru.

Na technické otázky existují v případě JE Ostrovec odpovědi a důkazy, reference, modely, testy a odkazy, dokazující plnění požadavků Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) GSK Part 3, GSR Part 7, GS-R-2.1, GSG-2.1, SEED apod., požadavků Aarhuské úmluvy (Mezinárodní úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí) a samozřejmě i požadavků Espooské konvence (Mezinárodní dohoda o posuzování vlivů na životní prostředí, v platnost vstoupila 10. září 1997). Pro informaci uvádím nekompletní seznam mezinárodních setkání hodnotících JE Ostrovec: Vídeň 10. a 11.5.2010, Vilnius 2.3.2010, Kyjev 31.3.2010, Riga 23.3.2010, Varšava 25.5.2010, Luck 29.5.2010. Kromě uvedených odborných konzultací byla například 28.2.2013 nabídnuta jednání na úrovni MZV mezi BR a Litvou. Během jednání 12. A 13. června 2013 bylo vyhověno prosbě zástupce Litvy: Obdržet materiály, včetně post projektové analýzy v litevském jazyce. Nehledě na skutečnost, že žádná z uvedených mezinárodních smluv takový požadavek neobsahuje, BR vyhověla Litvě. Po obdržení materiálů v litevském jazyce nastalo ticho, sabotáž mezinárodně domluvených procedur pokračuje dodnes. Na politické otázky vyplývající z problematiky stavby JE Ostrovec, problematiky uzavření JE Ignalin včetně financování, a v kontextu konkurence a energetické politiky EU, není dnes, ani zítra, jednoduché najít odpověď. Proč?

Vezmu — li v úvahu dokumentovanou výše uvedenou argumentaci a skutečnost, že dialog mezi BR a Litvou začal v roce 2009, že Litva potřebuje energii, kterou ztratila uzavřením JE Ignalin pod tlakem EU, že se jedná z pozice Litvy, přející si mít vlastní JE, o potenciálně konkurenční projekt, a v neposlední řadě, že se jedná i o stupeň energetické závislosti obou států, zbývající argument Litvy, JE Ostrovec se nachází cca 50 km od hlavního města Litvy, Vilnius, není v normálních politických podmínkách a nezávislé právní praxi udržitelný. Proč?

Například: JE Muehleberg je vzdálena od hlavního města Švýcarska, Bern 13 km, JE Cattenom ve Francii, 15 km od státní hranice s Luxemburgem, JE Doel 16 km od belgického města Antverpy, JE Krško (Slovinsko) 39 km od chorvatského Záhřebu, JE Saint — Alban 40 km od francouzského města Lyon atd. Žádná z uvedených mezinárodních úmluv neobsahuje požadavek, který fabrikuje Litva. EU mlčí, netlačí na Litvu k dodržení mezinárodních úmluv. Pro EU je právo v tomto případě až na druhém a dalším místě i proto, že například Espooská konvence vyžaduje souhlas všech zainteresovaných stran. Většinové hlasování není možné. Proto skončilo jednání mezi 13. a 16 červencem 2017 v Minsku neúspěšně. Mezitím se zvyšuje tlak ze strany EU a zainteresovaných na změně režimu v RB na vládu RB a prezidenta Lukašenko. Ignoruje se bod 2, článku 11 Espooské konvence, slibují se hory doly, včetně dodatečného jednání ke konci roku 2018, začátkem roku 2019. Kromě toho litevský Sejm přijal 15. července 2017, během zasedání komise Espooské konvence v Minsku, dokonce zákon, který hodnotí JE Ostrovec jako hrozbu národní bezpečnosti.

Uvedený příklad výstavby JE Ostrovec dokazuje jasně, že existuje varianta atomové války, bez jaderných zbraní, malých či velkých tlačítek. Mohou ji vést pseudo-suverénní zbídačené státy EU, a státy zajímavé pro partii geopolitického šachu. Varianta atomové války bez atomových zbraní se proto velice dobře hodí do současné tzv. informační, nebo hybridní války Západu s RF, a k vydírání. Jakému?

Příklady: Litva odmítla BR používání (Kruoniské) hydro akumulační elektrárny jako rezervní zdroj. V prosinci 2015 ministr energetiky Litvy, Rokas Masiulis (1969) navrhl Pobaltským státům upravit daňové podmínky tak, aby BR nemohlo exportovat energii z JE Ostrovec do Pobaltí. Počátkem 2016 se obrátil s prosbou ke kolegům v Polsku a Finsku: Nekupovat energie od třetích států, které staví nebezpečné JE. Premiér Saulius Skvernelis (1970) dokonce navrhuje blokádu. Tu umožňuje představit si pošetilé myšlení, které neodpovídá myšlení politika se zdravým rozumem, ale myšlení odpovídající době, kdy byl ministrem vnitra a policejním šéfem. Blokádu si totiž představuje nepovolením tranzitu elektřiny. Do chóru kritiků JE Ostrovec se přihlásili také mluvčí litevského Sejmu, Viktoras Prancketis a tzv. otec litevské nezávislosti, Vytautas Landsbergis (1932). Ten v říjnu 2017 přemýšlel nahlas o násilí. Cituji: Если бы дух был иным, то мы пошли бы в Островец. Но сейчас мы ждем судьбы, думая, что все хорошо. A aby toho nebylo málo, přidali se Poláci. Pro ně, JE Ostrovec je nebezpečná, a elektřinu z ní není potřeba kupovat. Dodávám své: sami Poláci by rádi měli svoji JE. Ale, kde vzít, a nekrást! Než ji budou mít, obohatí diskuzi problematikou kácení Bělověžského pralesa, jehož větší část je na území BR. Prezident Lukašenko proto nemlčel: V Litvě uzavřeli provoz JE Ignalin, vyhodili tisíce lidí na ulici. A dodal: Vysoce kvalifikovaným specialistům z Litvy BeJE může nabídnout práci. Summa sumarum: Boj Litvy s BR se mi jeví prohraným. V Kaliningradské oblasti totiž staví novou JE. EU byrokraté dokazují, že jsou neodpovědní, umí slibovat, klamat a využívat nabízející se příležitosti pro vydírání. Proto EU stojí na hliněných nohách. Politici většiny členských států EU nevidí dál, než do včera a večera. ČR má velké štěstí, že zdědila od dnes mnohými politiky nenáviděného režimu JE Dukovany a JE Temelín. Jak dál? Nenechat se vydírat 9 spolkovými zeměmi Rakouska, lobbyisty a EU, dobře naslouchat rozumu a srdci, a ctít minulost.