I ti, kdo byli z ústavu z nádhernou zkratkou ÚTZCHT vyhozeni za ředitelování Jiřího Drahoše, připouštějí, že se tak dělo zdvořile a slušně. Současně dodávají, že k nim ani po mnoha letech práce v ústavu neproniklo nic z Drahošových politických názorů. Brilantní analýzu prezidentského kandidáta podává Ivan David ve svém článku „Profesor Drahoš trapnější než jsem předpokládal“, který vyšel na Nové republice a Parlamentních listech. Ivan David např. píše, že „živit se vědou znamená velmi dobře znát způsoby, jak sehnat prachy na výzkum zahrnující vlastní hmotné zajištění“ a konstatuje, že „i mezi akademickými funkcionáři se může vyskytnout ryzí charakter, ale je stejně bílou vránou jako mezi politiky nebo umělci v show byznysu“.

K tomu je užitečné připomenout událost z roku 2010, kdy na půdě Akademie věd měla proběhnout přednáška profesora Normana Finkelsteina z USA o izraelsko-palestinském konfliktu. Přednáška byla na poslední chvíli zrušena. Z izraelské ambasády prý telefonovali na úřad vlády, odtud se prý volalo do Akademie věd a pohrozilo se rozpočtovými škrty. A bylo po přednášce. Že sem někdo letí až z Ameriky? Ale vždyť by mohli krátit „prostředky na vědu“!! Za svou kritiku politiky státu Izrael a za odhalování „průmyslu holocaustu“ (název asi nejznámější Finkelsteinovy knihy přeložené i do češtiny) má tento americký profesor zákaz vstupu do Izraele a v roce 2007 byl vyhozen z university v Chicagu. Je obtížné si představit, že by ve zrušení Finkelsteinovy přednášky v Praze neměl prsty i Jiří Drahoš, který tehdy Akademii věd řídil.

Mnozí potenciální voliči Jiřího Drahoše ignorují skutečnost, že reprezentuje skupinu obyvatel, která je ve společnosti snad nejvíce zvýhodněna. Vedle Drahošových 8000 akademiků máme další tisíce vědců na univerzitách a v tzv. rezortních ústavech, celkem něco mezi 20 a 30 tisíci vyvolených. „Práce“ je nepochybně baví, vždyť stát vydává na financování jejich hobby desítky miliard korun ročně. Kdyby do toho daňový poplatník mohl mluvit, asi by rád přispěl na výzkum, který by dával naději na nalezení léků na rakovinu nebo nemoci typu Alzheimer, Parkinson apod. Jenže máme akademickou svobodu, takže poplatník musí mlčet a platit vše – od luštění staré čínské poezie po částicovou fyziku. Platí konference, kongresy, stáže či expedice po celém světě, zatímco třeba sám vstává ve čtyři ráno na směnu ve fabrice, věznici, nemocnici atd.

Pražská kavárna vybrala svého kandidáta na presidenta dobře. U Jiřího Drahoše nehrozí žádný obrat na „Východ“. Prostě proto, že Rusko a Čína žádné mezinárodní vědecké granty neposkytují. Avšak občan, který svou prací vytváří jakékoli směnitelné hodnoty, by zástupci akademické „grantofágní parazitocenózy“ svůj hlas v žádném případě odevzdávat neměl.