Izrael nachytán při „režírování“ falešného povstání v Íránu
Izraelský režim nachytán, jak režíruje falešné povstání v současnosti probíhající napříč Íránem za účelem svržení íránské vlády.
V mnoha městech probíhají ohromné násilné protesty, kdy se protestující dožadují, aby ajatolláh a íránský prezident odstoupili.
Thelastamericanvagabond.com hlásí:
Jak neoconi v amerických médiích, tak americký prezident se dožadují, aby Američané stáli po boku „Íránského lidu“ a „protestujících“ v jejich „boji za svobodu.“
Důvod takového postoje je dost povědomý, protože tohle jsme přeci už v minulosti viděli v Egyptě, Libyi a Sýrii stejně jako v Íránu samotném v nedávných letech. Protesty, které se zvrhnou do násilností s následným rozdrcením, které buď násilné opravdu je, nebo se o něm jako o takovém referuje, váha s jakou se americká propaganda vkládá do útoku na vládu je zcela ve stylu opakování „Arabského jara“, které samotné nebylo ničím jiným než barevnou revolucí destabilizačních aparátů nasazovaných Západem v zemích celého světa už desítky let, zvláště pak v posledních dvaceti letech.
CO VLASTNĚ TI PROTESTUJÍCÍ CHTĚJÍ?
Údajně požadavky protestujících vypadají dost rozumně a legitimně. Západní média zatím referují, že hlavní demonstrujícími vznášené argumenty se točí kolem ekonomických obav, tj. poklesu životní úrovně, nezaměstnanosti a rostoucích ceny potravin. Avšak během třetího dne těchto protestů začala Západní média hlásit, že demonstrující požadují konec náboženské diktatury a politik jak ajatolláha Chamenejího, tak prezidenta Rouhaniho. Podle některých zpráv protestující ženy zašly tak daleko, že vykřikují „smrt Chamenejímu“ a strhly si hidžáby, aby z nich vytvořily improvizovaného vlajky. Další říkají, že protestující se zaměřují na vládní korupci.
Ohledně těchto protestů se ale dá vznést spousta otázek. První otázkou je: „Jsou to přirozené protesty Íránců?“ Tuto otázku bude ještě třeba plně zodpovědět. Írán je s největší určitostí opravu náboženská diktatura a mnoho Íránců se chce z té náboženské nadvlády osvobodit. Nemělo by se však zapomínat, že jak Spojené státy, tak Izrael otevřeně vyjadřovaly touhu zlomit íránský vliv a ne tak dávno, v roce 2009, se Spojené státy pokusily v této zemi zinscenovat barevnou revoluci. Ty první tři dny tehdejšího Zeleného hnutí v Íránu vypadaly zrovna tak, jako první tři dny současného hnutí.
Ekonomické starosti jsou v Íránu jasně významný problém a tato země, jejíž ekonomika už roky trpí pod Západními sankcemi, také není schopna řádně těžit z vlastní státem vlastněné Národní banky. Oficiální nezaměstnanost je v Íránu kolem 12% a její skutečná míra je nejspíš daleko vyšší. I přes zrušení některých sankcí, k růstu ekonomiky v této zemi sotva došlo, což je další důsledek neo-liberální ekonomiky a obchodních politik. Stojí však také za povšimnutí, že Chamenejí byl rovněž k tomu, jak si vede ekonomika kritický, a k tomu, jak vláda ekonomické problémy řeší, ovšem i Chamenejího při protestech napadají.
Tyto požadavky nejsou nerozumné a není kvůli tomu třeba přepínat představivost. Avšak ty náboženské protesty přichází ve velice nešikovnou dobu. Írán nedávno liberalizoval zákony týkající se nucené pokrývky hlavy žen, tak proč protestující teď proti náboženským zákonům?
Navíc se musí pozornost zvláště věnovat konceptu „vládní korupce,“ což je spojujícím znakem všech barevných revolucí, jelikož vládní korupce je často spíše konceptuálním problémem, než něčím konkrétním. Odstoupení pár klíčových lidí, pár chycených za ruku, a nějaká symbolická reforma většinou může dosáhnout „skoncování“ s korupcí, přičemž konkrétní požadavky vyžadují konkrétní nasazení, a tak představují menší ztráty pro ty, kdo pak převezmou otěže moci, když se s demonstracemi ustane.
Mezi slogany skandovanými demonstrujícími jsou však i znepokojivější požadavky. Zaprvé věc, kterou nelze pominout, je, že demonstranti volají po odstoupení ajatolláha a prezidenta. Jinými slovy volají po změně režimu. To je přesně to, co Spojené státy, Rada států Zálivu, NATO a Izrael chtějí.
Zadruhé, četní demonstrující skandují: „Ať táhne Palestina,“ a „Ne za Gazu, Ne za Libanon, Dal bych svůj život (jen) za Írán.“ Opět protestující teď vyhlašují zahraničně politické požadavky úplně stejné, po jakých touží Spojené státy, Rada států Zálivu, NATO a Izrael. A to vše v protestech, které by měly být o ekonomických starostech.
Moon of Alabama (MOA) v článku nadepsaném „Írán – agenti změny režimu si unesli ekonomické protesty,“ odhaluje četné důležité zprávy týkající se začátku protestů a toho, kam se dostaly teď. MOA píše:
Protesty proti neo-liberální ekonomické politice Rohaniho vlády v Íránu jsou ospravedlnitelné. Oficiální nezaměstnanost v Íránu je přes 12% a sotva tam dochází k ekonomickému růstu. Ti lidé, co jsou v ulicích, nejsou jedinými, kteří jsou kvůli tomu nespokojeni:
Nejvyšší vůdce Íránu ajatolláha Ali Chameneji, který opakovaně vládu kritizoval za ekonomické výsledky, ve středu řekl, že země se potýká s „vysokými cenami, s inflací a recesí,“ žádal tyto činitele, aby tyto problémy řešili s vysokou rozhodností.
Od čtvrtka do dneška se slogany některých protestujících změnily z volání po ekonomickém zlepšení na volání po změně režimu.
…
Dnes v pátek, což je v Íránu den volna, se ve městech objevilo několik dalších protestů. Reuters z dneška hlásí:
Asi 300 demonstrujících se shromáždilo v Kermanšáhu k tomu, co Fars pak nazvala „voláním kontra-revoluce“, a ti volali „Měli by se osvobodit političtí vězni,“ a „Svobodu nebo smrt“, přičemž ničili některý veřejný majetek. Fars nejmenovala žádnou opoziční skupinu.
…
Videozáznamy, které nešlo ověřit, ukazovaly protestující v dalších městech včetně Sari a Rasht na severu, Qomu jižně od Teheránu a v Hmadanu na západě.
Místo-šéf bezpečnosti v provincii Teherán Mohsen Nasj Hamadani řekl, že na teheránském náměstí demonstrovalo asi 50 lidí a většina z nich, když je o to policie požádala, odešla, ale několik z nich, kteří odmítli, byli „dočasně zadrženi,“ hlásí tisková agentura ILNA.
Řada z těchto protestujících k tomu měla autentické ekonomické důvody, ale protesty byly uneseny jinými zájmy:
Ve městě Isfahán ve středu země řekl místní, že protestující se přidávali k demonstraci vedené dělníky zdejší továrny dožadujícími se, ať jim vrátí platy.
„Slogany se pak ale rychle změnily z těch ekonomických na ty proti prezidentovi Hassanu Rouhanim a nejvyššímu vůdci ajatolláhovi Ali Chamenejimu,“ řekl tento obyvatel telefonem.
…
Čistě politické protesty jsou v Íránu řídké (…), ale demonstrace často pořádají zaměstnanci s výlukou v zaměstnání nebo ti, co nedostali výplaty, a lidé s vklady uloženými v neregulovaných bankrotujících finančních institucích.
…
Zástupce ajatolláha Chamenejího v severovýchodním Mašhádu Alamolhoda řekl, že jen málo lidí čtvrteční demonstraci proti rostoucím cenám využilo ke skandování sloganů proti roli Íránu v regionálních konfliktech.
…
„Řada lidí přišla, aby vyjádřila své požadavky, ale náhle se v davu o mnoha stech objevila malá skupina, která neobnášela ani 50 lidí, co řvala deviantní a ohavné slogany jako ‚Nechme být Palestinu,‘ ‚Žádná Gaza, žádný Libanon, dal bych svůj život jen za Írán,“ řekl Alamolhoda.
PODPORA MÉDIÍ A NEOCONŮ
Ač se to od horečně anti-íránské administrativy a od mainstreamového tisku ve Spojených státech dalo čekat, je stejně zajímavé, jak se americký prezident hned těchto protestů chytil, kdy Američany podněcuje, aby se stavěli za protestující a jejich požadavky. To pochází od muže, který jen zřídkakdy vidí protesty, které by nebyly namířeny proti němu. Mezitím orgány Neoconů jako FOX News opakovaně Američany vyzývají k podpoře odvážných „bojovníků za svobodu“ v Íránu. Je velice zřídkavé, pokud k tomu vůbec kdy došlo, aby zlí bojovali za dobro ve světě, a tak když neoconi volají po podpoře protestů, mělo by to vyvolat značnou skepsi.
Rovněž je důležité položit otázku, jak až populární ty protesty jsou. Ač je mainstreamová Západní média a různé teroristické organizace také shodně podporují, kdy líčí, jak jsou na každé demonstraci desetitisíce lidí, tak videa a snímky ukazují spíše tak jen tucty až nanejvýš i nějaké ty stovky demonstrantů, kdy většina ostatních se prochází někde kolem nich.
فیلم مربوط به تظاهرات امروز مردم شاهروده که شعار میدن «ما آریایی هستیم عرب نمیپرستیم» و «نه غزه نه لبنان جانم فدای ایران»
— ????کچل موفرفری✌️ (@kachalmooferfer) December 28, 2017
طرفدارای روحانی احتمالاً خواهند گفت اینها بسیجی بودن و رفتن سه تیغه کردن و شعار ساختارشکن میدن تا مردم گول بخورن و روحانی کبیر تخریب بشه!
خجالت بکشید pic.twitter.com/YMUnYT23LF
''سوریه را رها کن، فکری به حال ما کن''
— BBC Persian (@bbcpersian) December 29, 2017
شعار مردم #ساری در تظاهرات امروز pic.twitter.com/O39bxUg0O4
تصاویری از تظاهرات مردم #رشت pic.twitter.com/BNeBFlYaac
— BBC Persian (@bbcpersian) December 29, 2017
„Video s protesty v Mašadu ukázalo asi 50 lidí provolávajících slogany, kdy se daleko více přihlížejících hemžilo kolem,“ píše MOA. … „Na těch dvou videích, co vystavila BBC Persian a dalších jsem viděl jen málo aktivně protestujících skupin po tak asi tuctu lidí, zatím daleko více jich jen postávala kolem nebo si ty lidi, co skandovali slogany, filmovali.“
SCHVALOVÁNÍ TRUMPOVOU ADMINISTRATIVOU
K protestům v Íránu dochází jen měsíc poté, co se Bílý dům sešel s Tel Avivem, aby prodiskutovali strategii proti Íránu. „Delegace vedená izraelským národně bezpečnostním poradcem se tento měsíc v Bílém domě sešla ke společným diskusím o strategii ke vzdorování íránské agresi na Středním východě, potvrdil Haaretz vedoucí americký činitel,“ napsala agentura Haaretz. (Izraelská delegace se sešla s americkými činiteli k diskusím o ‚íránské strategii‘ a Sýrii)
AXIOS poskytl z této schůzky komuniké:
USA a Izrael si z očí do očí vyříkaly různě v tomto regionu probíhající vývoj a zvláště pak ten, který je spojený s Íránem. Dosáhli jsme porozumění ohledně strategie a politiky potřebné ke vzdorování Íránu. Naše porozumění se týká jak celkové strategie, tak i konkrétních cílů, způsobů, akcí a prostředků, kterých je zapotřebí použít, abychom těchto cílů dosáhli.
Mohlo by toto, co se jeví jako barevná revoluce, být důsledkem této americko-izraelské schůzky?
BAREVNÁ REVOLUCE V ÍRÁNU
Představa, že by mohlo dojít k pokusu o barevnou revoluci v Íránu, není žádná fantazie. Tím by se jen opakovala historie. Vzpomeňme na rok 2009 s pokusem o barevnou revoluci považovanou za „Zelenou revoluci“, který se rozběhl, ale rychle jej smetla železná pěst íránské vlády.
CESTA DO PERSIE
Na plánech Západního útoku nebo útoku Západního spolu s izraelským útokem na Írán spolu se scénami údajného Amerikou a Izraelem vyvolávaného napětí, co mají vést k úderům a k otevřené válce, se už dost dlouho pracuje. Např. v roce 2009 vydal Brookingský institut pracující pro bankovní, korporátní a do vojensko-průmyslového komplexu náležející firmy zprávu s názvem „Kudy vede cesta do Persie? Možnosti pro novou americkou strategii pro Írán,“ v níž autoři mapovali plány, které nenechávají nikoho na pochybách o tom, po čem Západní finanční, korporátní a vládní třídy touží.
Tento plán zahrnuje popis mnoha způsobů, jimiž by Západní oligarchie mohla zničit Írán, včetně otevřené vojenské invaze a okupace. Zpráva se však pokouší nastínit četné další metody, které by se případně mohly nasadit, než by byla nezbytná přímá vojenská invaze. Plán obsahuje pokusy rozdmýchat v Íránu nestabilitu pomocí aparátu barevné revoluce, násilné nepokoje, zástupný terorismus a „omezené nálety“ vedené USA, Izraelem nebo oběma.
Zpráva uvádí:
Protože íránský režim je u mnoha Íránců široce neoblíbený, tak je nejzjevnější a nejprůchodnější metodou vyvolání jeho pádu rozdmýchat lidovou revoluci ve stylu „sametových revolucí“, které počínaje rokem 1989 svrhly mnoho komunistických vlád ve Východní Evropě. Pro mnoho zastánců změny režimu vypadá samozřejmě, že Spojené státy by mohly podnítit Íránský lid, aby si vzal moc svým vlastním jménem, i to, že to by byla nejlegitimnější metoda změny režimu. Konec konců, co by asi mohli Íránci nebo cizinci namítat proti pomoci Íránskému lidu, aby si naplnil své vlastní tužby?
Navíc vlastní historie Íránu zjevně naznačuje, že takový postup je možný. Během roku 1906 to bylo Ústavní hnutí, koncem 30 let, údajně i během 50 let a zase v roce 1978 tam byla Íránská revoluce, kdy koalice intelektuálů, studentů, rolníků a obchodníčků z bazarů s Marxity, konstitucionalisty a kleriky mobilizovala proti nepopulárnímu režimu. Jak v roce 1906, tak v roce 1978 si revolucionáři zajistili podporu velké části populace a tím zvítězili. Je zřejmé, že islámský režim si znepřátelil mnohé z těch samých frakcí (možná i všechny) až do té míry, že by mohly podpořit změnu, kdyby měly pocit, že lze uspět. K základním kamenům víry těch Američanů, kteří podporují změnu režimu, a k jejich nadějím patří to, že Spojené státy mohou poskytnout vše, co Íránský lid potřebuje, aby uvěřil, že další revoluce je proveditelná.
Samozřejmě, že lidové revoluce jsou nesmírně složitými a vzácnými událostmi. Existuje jen málo shody mezi učenci o tom, co lidové revoluce způsobuje, nebo i jaké existují podmínky, aby se daly zařídit. S revolucemi jsou často spojeny určité události jako vojenská porážka, zanedbání ozbrojených sil, ekonomické krize a rozkoly uvnitř elity, které bývaly běžně těmi vyvolávajícími událostmi po celou historii, ale jen málo z nich vedlo opravdu až k lidové revoluci. V důsledku toho je všechna ta literatura o tom, jak co nejlépe vyvolat lidovou revoluci – ať už v Íránu, nebo kdekoliv jinde – vysoce spekulativní počínání. Nicméně je to jediná politická volba, která by mohla přinést výhled na to, že Spojené státy by se mohly zbavit všech problémů, které jim přináší Írán, za snesitelné náklady a způsobem, který je přijatelný jak pro Íránský lid, tak i pro většinu zbytku světa.
ZÁVĚR
Ač se situace v Íránu nadále vyvíjí, tak to vypadá, že tam probíhá další barevná revoluce. Ač je mnoho z požadavků těch lidí legitimních, všechny příznaky poukazují na Západní spiknutí ve snaze zlomit Írán v závěrečném dominovém pádu na Středním východě předtím, než se rozhoří ještě větší konfrontace. Zničením Íránu by se zároveň zničil i Hezbollah, oslabila by se Sýrie a Rusko a rozvázaly by se ruce Izraeli. Jestli se to povede, to závisí na míře subverze, jakou má zpravodajský aparát Spojených států navíc oproti roku 2009, a na schopnosti Íránu takovou revoltu rozdrtit. Jestli se o něčem můžeme z revoluce roku 2009 poučit, tak o tom, že Írán přistoupí k rychlým krokům a ty protesty zase rozdrtí železnou pěstí. Avšak jestli jsou ty protesty probíhající dnes v Íránu barevnou revolucí a jestli je Západ odhodlán ke své Cestě do Persie, tak dost možná spatříme eskalaci aktivity, násilí a nakonec třeba přímou vojenskou konfrontaci buď s nějakým jejich zástupcem, anebo s vojsky USA samotnými.
V nadcházejících dnech budeme ty protesty podrobně sledovat.
Zdroj
