Poté, co americká hospodářská média zveřejnila informaci o tom, že američtí investoři do břidlicových společností přešli na stranu OPEC a Ruska, největší naděje na kolaps ropných cen se přemístily do politické sféry. Předpokládalo se, že pokud se na společnosti těžící břidlicovou ropu vyvine dostatečný politický či administrativní tlak, aby zaplavily trh levnou ropou nehledě na vlastní ztráty, tak se zopakuje cenová katastrofa z roku 2014.

Nicméně analytici, které kontaktoval Bloomberg, vysvětlili, že jedna vlaštovka jaro nedělá či jinými slovy, břidlice nebude dost pro všechny: i v případě, že se břidlicová ropa bude v Americe těžit naplno, deficit na ropném trhu nebude kompenzován. Z určitého hlediska se Spojené státy staly obětí své vlastní informační kampaně. Vystrašení „břidlicovou revolucí" světoví ropní giganti prudce snížili investice do průzkumu nových ropných polí a teď na trhu postupně vzniká systémový deficit, pro jehož překonání se bude vyžadovat přinejmenším několik let vysokých cen.

Podle údajů poradenské společnosti Rystad Energy příčina systémového deficitu je následující: počet objevených ložisek v roce 2017 byl nejmenším za celou dobu pozorování a nová objevená ropná naleziště „kompenzovala" pouze 11 procent ropy, jež byla vytěžena v loňském roce. Podle odhadů kanadské ropné společnosti Suncor Energy Inc., kterou cituje Bloomberg, již za rok nehledě na růst těžby z břidlic se na světovém trhu vytvoří deficit nabídky. Jak je známo, nedostatečná nabídka vždy vede k růstu cen.

Dalším rizikovým faktorem pro břidlicový průmysl a důvodem k optimizmu účastníků dohody „OPEC + Rusko" je to, že oficiální údaje o zásobách břidlicové ropy v USA a o vyhlídkách na její těžbu mohou být příliš nadsazené a mohou neodpovídat reálné situaci. Nejedná se o fámy nebo o teorie spiknutí, ale o střízlivý odhad respektovaného výzkumného centra Massachusettského technologického institutu (MIT).

Výzkum institutu ukázal, že americké úřady ve svých prognózách vycházejí z přehnaně optimistických scénářů budoucího technologického vývoje těžby břidlicové ropy, zatímco ve skutečnosti značná část růstu „efektivity" břidlicových společností spočívá v tom, že byly nuceny působit jen na těch nejlehčích, nejdostupnějších a nejproduktivnějších místech svých nalezišť.

Velké ropné společnosti již nechtějí investovat miliardy dolarů do rizikových megaprojektů právě kvůli hořkým zkušenostem z minulých let. Proto, aby se tato situace změnila, se bude vyžadovat dlouhé období vysokých cen. Podle Adama Waterouse, šéfa kanadského investičního fondu Waterous Energy Fund, kterého cituje agentura Bloomberg, pro oživení investic do ropných megaprojektů bude potřeba, aby ropné ceny dosáhly 80 dolarů za barel a zůstaly na této úrovni po dobu dvou let. Navíc i v případě, že dojde k takovému prudkému růstu cen, tak obnovení těžby může trvat celé desetiletí, neboť v případě rozvoje megaprojektů obzvláště na mořském šelfu vždy uplyne poměrně dlouhá doba od jejich zahájení až do začátku těžby.

Současné ceny zjevně nejsou dostatečné k tomu, aby došlo k obnově investic na tu úroveň, která byla před krizí. Podle odhadů Bloomberg Intelligence v roce 2018 investiční výdaje ropných společností vyrostou o 4,5 % a dosáhnou 261,6 miliardy dolarů. Nicméně tato částka bude představovat pouze něco přes polovinu výdajů z roku 2013, kdy dosahovaly 495,9 miliardy dolarů. Některé ropné společnosti, jako jsou například Pioneer Natural Resources Co., Parsley Energy Inc. a Newfield Exploration Co., zcela odmítají zvyšovat těžbu a výdaje na průzkum nových nalezišť, a to i navzdory růstu cen ropy.

Za těchto podmínek se zvyšují šance na to, že dlouhodobá sázka ruské vlády na přetvoření Ruska do světové energetické supervelmoci přinese vážný zisk již ve střednědobém horizontu. To neznamená, že rozvoj dalších hospodářských odvětví bude zastaven. Naopak to umožní nasměrovat dodatečné zdroje na modernizaci ruského hospodářství.

Společnost tzv. kreativní třídy má jeden zlozvyk s opovržením srovnávat Rusko se „světovou baterkou" a poukazovat na údajně malé výnosy a malý technologický význam tohoto postavení. Ponecháme-li stranou, že Rusko je mnohem víc než obyčejná světová baterka, za zmínku stojí to, že současná těžba ropy, plynu a atomová energetika jsou velmi technologicky náročná odvětví, jež vyžadují značné investice a velkou úroveň kompetencí. Kromě toho pokud rozvineme metaforu „baterky", tak je nutné zmínit, že i ten nejvyspělejší elektronický přístroj přestane pracovat, pokud z něj vyndáme baterku. Praxe ukazuje, že vliv na energetickém trhu se vždy v té či oné míře konvertuje na ekonomický a geopolitický vliv a nový rok 2018 opět ukáže, nakolik se vyplatí být „světovou baterkou", pokud se bude správně využívat vlastní potenciál. Rusko bezesporu dokáže uplatnit své možnosti.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce