„20. prosince uplatnila Evropská komise poprvé v dějinách článek 7 dohody o EU proti vlastní členské zemi — Polsku. Může to mít za následek zbavení práva hlasu a odcizení jiných práv. V důsledku toho dosáhly vztahy Varšavy a Bruselu nového nejnižšího bodu. Příčiny této situace jsou zřejmé. Následky nejsou příliš jasné," píše Spranger.

Jestliže NATO může snadno zvládnout politickou rozmanitost režimů, které jsou v jejím složení — hrozba, ať už reálná či domnělá, působí v alianci jako účinný sjednocující činitel — pak EU to zvládnout nemůže, protože se zakládá na jiné logice, soudí expert.

Vnitřní politika členských zemí EU ovlivňuje bezprostředně pozice a vektor rozvoje celé unie. Jak zdůrazňoval viceprezident Evropské komise Frans Timmermans, když poruší někdo alespoň jednou prioritu práva, „porušuje to sladěný mechanismus unie jako celku". „Procedura vypsána v článku 7 dohody o EU je mimořádným opatřením. Je však také neužitečná, protože Polsko v tom není jediné. Spojilo se s otevřeně „neliberálním" Maďarskem a s jinými zeměmi, jako jsou Rumunsko, Slovensko a Česko. Visegrádská skupina a nedávná „Iniciativa Trojmoří" tvoří institucionální základ těchto zemí," pokračuje Spranger.

Podle slov analytika nikoli náhodou odkazuje název této iniciativy přímo na Pilsudského Mezimoří, jehož pomocí se pokusil sjednotit slovanský západ jak proti Německu, tak i proti Sovětskému svazu v období mezi dvěma válkami. Tato myšlenka se dnes vrací jako historická pomsta, soudí Spranger.

Podle jeho slov dvojí zavržení — Německa a Ruska (spolu s Ukrajinou) — bylo vždy základem zahraničněpolitické doktríny PiS a pravicového politického diskursu v Polsku. Vztahy s Ruskem byly paralyzovány od roku 2015 (staly se obětí Kaczynského ulpění na letecké katastrofě u Smolenska, v níž zahynul jeho bratr), vzájemné vztahy s Ukrajinou znovu otravují zastaralé konflikty z minulosti a vztahy s Německem se vyvíjejí ještě více destruktivním směrem.

„Varšava na jedné straně znovu vyvolává strašidla německých válečných zločinů, aby donutila Berlín k omluvám. Kromě toho, kdy přirovnává Brusel k Berlínu, se pokouší Varšava delegitimizovat kritiku upuštění PiS od evropských hodnot, která zaznívá ze strany EU", píše Spranger.

Jak si vzpomíná expert, v průběhu prvního vládního období PiS (2005 až 2007) bylo zvykem tvrdit, že nebýt války, mělo by Polsko asi 80 milionů obyvatel, jako Německo. Dnes se to změnilo v otázku údajně nedoplacených reparací v částce 840 miliard eur.

Nicméně je podle Sprangera hlavním problémem prohlubující rozdělení uvnitř Evropské unie, mezi jejím západním centrem a východní periférií. V kontextu východního a zejména polsko-maďarského odporu se stalo jasné, že EU je zbavena nástrojů, které by jí umožnily podobné situace urovnávat, soudí expert.

Jako jediné východisko navrhuje vytvoření EU s různou rychlostí rozvoje a s pružnou strukturou, s nadnárodním centrem a mezivládní periférií. „Toto rozhodnutí však vyvolává ve východních zemích EU stejný odpor, jako i údajně agresivní bruselská byrokracie. Tyto země chtějí všechno a hned," stěžuje si Spranger.

„Tato situace nám dává ponaučení: rychlé rozšíření EU na východ bylo zřejmě předčasné a přivedlo k porážce. K tomu ani nebylo třeba ruského zasahování, o kterém se tak často mluví, a které se odsuzuje," píše v závěru expert.