Proto tedy máme Nový rok v zimě. Ovšem i do toho se pletli různí světští i církevní funkcionáři, a tak jsme se od slunovratu trošku, ale nepodstatně, odchýlili. Pralidé, ač primitivní, byli přesnější, prostě se řídili tím, co jim ukazovalo slunce. Posunutí Nového roku kousek za slunovrat umožnilo, aby se do vzniklé mezery vešly i Vánoce, které mají výrazné křesťanské pozadí, ale jsou u nás také svátkem těch lepších vlastností člověka, a ani čeští ateisté a jinak věřící by o ně nechtěli přijít.
Zbyl ještě krátký čas mezi Vánocemi a Novým rokem a ten se dá využít k zamyšlení, co by se mělo v novém roce udělat, aby nedopadl tak mizerně, jako ten právě minulý. Zde také končí idylické povídání a můžeme obrátit mysl a popřípadě i svědomí, kdo ho má, k tomu, co dlužíme svým bližním i vzdáleným, veřejnosti i vrchnosti a někdo i Pánu Bohu. A křesťanský Bůh je to, čeho by se měl držet i každý zavilý ateista. Ani tento Bůh, ač všemocný, nezajišťuje všem spravedlnost na zemi, a proto se neobejde bez slibu života posmrtného. Ale je dobrý v tom, že nedoporučuje vyhubit ty, kteří mu nevěří.
První předsevzetí ať je, nedovolit, aby o nás rozhodovali ti, kteří k nám chtějí pustit stoupence méně dobrého Boha a připravit nás tak o podstatu našeho života a život sám. Nedbat žádných výmluv!
Druhé předsevzetí je, odmítnout se podrobit vrchnosti, která nás ohrožuje zavlečením do války, například s Ruskem.
Třetí předsevzetí je odmítnout každého, kdo slouží cizím zájmům, finančním, hospodářským nebo mocenským.
Zbylá předsevzetí jsou buď převážně osobní, nebo mají užší vztah k tomu, koho jste volili. Vymyslíte je jistě dobře. Těm, co koukají, co si zvolili, nezbývá, než vymáhat splnění slibů, na které naletěli.