Jakmile byla zveřejněna zhruba na 60 stránkách textu tato National Security Strategy of the United States of America, snesla se na ní první povinná vlna kritiky. Protože, co je od Trumpa, je od čerta. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz František Roček.

Vrcholem blbosti je komentář „Donald Trump představil světu novou obrannou strategii USA“ vysílaný v ČRo Plus z 20.12.2017 z pořadu v 18.10 hod „Názory a argumenty“.

Moderátor hned v prvních větách řekl: „Čekal se sice odklon od Baracka Obamy až o 180 stupňů, ale už nikoliv strategie bez propracovanější vize. Jeho koncepce spočívá v pouhé změti předvolebních slibů a deskripce aktuálního stavu.“

Tak primitivní zjednodušení je jako z dílny socialistických ideologů před rokem 1989.

Spojenci?
V nové strategii Trumpovi generálové píší jenom o základním směřování v bezpečnostní oblasti, a to je vždy velmi obecně popsané. Třeba o nukleárních silách je ve strategii text jenom na jednu stránku. Ale stačilo by i 10 vět. Vše skutečně podstatné se koná až na úrovni plánování štábů…

V komentáři redaktorka Lucie Priknerová v ČRo Plus potom snaživě uvedla úžasně fantasmagorické věty: „…Spojené státy jsou podle prezidentovy představy ochotné v případě nutnosti přerušit spojenecké vazby, pokud to bude v zájmu USA. Líbivá prohlášení vůči domácímu publiku, která vždy stavějí jednu zemi na první místo, nechávají americké spojence na pochybách a kolem záměru Bílého domu vytvářejí nejistotu a nervozitu.“

Primitivní zjednodušení z úst Piknerové je zcela mimo realitu. Od pravěku vždy platilo, že spojenci jsou našimi spojenci jenom pokud to je pro nás výhodné.

Právě jsem vydal knihu o neveselé mezinárodní situaci nazvanou „Bombardovat nemocnice je normální“. Na straně 178 k tomuto tématu uvádím:
„Aliance NATO vznikla po druhé světové válce jako reakce na vyhrocené vztahy se Sovětským svazem. Jde především o politickou organizaci, od počátku nejednotnou, s naprostou dominancí USA. Základním dokumentem NATO je Severoatlantická smlouva podepsaná 4. dubna 1949 ve Washingtonu. Ale nezaručuje automaticky vzájemnou pomoc členů aliance při ozbrojeném konfliktu.  

Nejzajímavější z celé smlouvy je článek 5: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně  nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou (poznámka: třeba jenom rozhořčené protesty), včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“

K článku 5 lze dodat, že útok na jednoho z členů neznamená, že se další členský stát musí aktivně zúčastnit sporu. Formulace, že členský stát NATO podnikne „takovou akci, jakou bude považovat za nutnou“ dopředu opravňuje, aby jednal po vzoru Mnichovské dohody z roku 1938. Čili udělá něco tak, že vlastně neudělá reálně nic.

Kongresové výzkumné středisko USA uvedlo, že „Článek 5 Severoatlantické smlouvy nezajišťuje (does not guarantee) použití síly na pomoc žádnému spojenci, který by byl napaden. NATO považujeme za organizaci kolektivní obrany, nikoliv kolektivní bezpečnosti. To je podstata organizace. Článek 5 prohlašuje, že členové NATO musí zvážit (consider) možnost jít na pomoc. Pomoc však není zajištěna smlouvou. Pomoc spojencům není bezpodmínečná.“

To znamená, že před vstupem do jakéhokoliv konfliktu postihujícího prostor EU musí být jasně definován americký národní zájem.“ Tolik citát z knihy.

Potvrzení studené války
Naopak realistický je článek Jana Eichlera v Právu (Trumpova bezpečnostní doktrína: vůdcovství z pozice síly, 22.12.2017). Hodnotí doktrínu, kterou napsali Trumpovi jeho generálové, takto: „…Nová Národní bezpečnostní strategie je zkrátka návratem k tvrdé reálpolitice, k vojenské síle a k nemilosrdnému soupeření. Jejím krédem je teze, že když Amerika nevede svět, zneužijí toho její vyzyvatelé. Trumpovým cílem je vůdcovsky řídit chod planety z pozice síly a sebedůvěry, což nakonec bude výhodné pro všechny země. Proto se zaměřuje na udržení všestranné vojenské převahy USA a na její další umocňování.“

Čili, co bylo dlouhou zřejmé, ale oficiálně nepotvrzené, je oficiálně napsané: Vrací se oficiálně stav studené války.

Eichler povinně v článku šířil optimismus, protože to patří ke slušnému vychování vědeckého pracovníka. Proto napsal: „…Doufejme, že Trumpova doktrína nebude návratem k vyhrocené bipolaritě z dob studené války, a to nyní za zcela jiného poměru sil – totiž velice příznivého pro USA.“

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)