Ne, nezajímá mne, co by na tu otázku odpověděli nevěřící, pro něž jsou Vánoce pouze svátky konzumu a příjemné pohody v kruhu rodiny a přátel. Spíš bych se zeptal věřících lidí. Tady bych asi uslyšel dobře známé odpovědi: slavíme narození našeho Spasitele, jeho příchod na tento svět, jeho vstup do lidských dějin atd. Je to správné, jenže banální a nedostačující.

Ano, Božský Spasitel se opravdu narodil. Jenže kladu poněkud provokativní otázku: Čím se liší narození Ježíše Krista od narození kteréhokoliv jiného člověka? Každý se přece jednou některého dne, měsíce a roku narodil, všichni slavíme své narozeniny. Slavili je i velcí potentáti včetně těch zločinných á la Lenin, Stalin, Hitler, Mao atd. Jejich narozeniny se staly povinnou slavností celého státu, jemuž vládli. V čem bylo narození Ježíše Krista – s výjimkou toho, že šlo ne pouze o člověka, nýbrž o Bohočlověka – odlišné od narození jakékoliv jiné lidské osoby? Není oslava jeho narozenin v té pompézní podobě, jak ji praktikujeme s půlnoční liturgií a Hodem Božím vánočním, nadbytečná a přehnaná? Vždyť u Ježíše ani přesně nevíme, jestli se opravdu narodil v noci ze 24. na 25. prosince, evangelium žádné konkrétní datum neuvádí!

Tady jsme u jádra věci. Narození Ježíšovo bylo jiné, protože ZÁZRAČNÉ! Tak jako byl Spasitel netělesně zázrakem počat z Ducha Svatého, tak i zázrakem v betlémské jeskyni přišel na svět. Panna Maria – jak učí katolický katechismus ve shodě s dogmatem o jejím Neposkvrněném Početí- porodila bezbolestně, neboť se jí nedotkla poskvrna dědičného hříchu (porod v bolestech je důsledkem pádu prvních lidí, srvn. Gen 3,16). Zároveň zůstala při porodu i po porodu pannou, jak závazně stanoví věroučná definice Lateránské synody r. 649 za papeže sv. Martina I. Uvědomuje si současný katolík, že o Vánocích si nepřipomíná slavnostním způsobem pouze „narozeniny“ Krista, ale v mnohem větší míře i zázrak jeho panenského zrození? Zázrak, který se u žádného jiného člověka nikdy nestal?

Zázraky dnes nejsou ve světě relativismu v módě. Už koncem 19. století francouzský spisovatel Huysmans napsal: „Zázrak je umíráčkem světských vášní, pochopitelno tedy, proč ho lidé nechtějí.“ Zázraky Ježíše Krista jsou v tomto „nechtění“ na prvním místě. Ježíš zde legitimizuje své Božství, svoji nadpřirozenou moc. Nejen Velikonoce, kdy oslavujeme spektakulární zázrak jeho Zmrtvýchvstání, ale už i Vánoce jsou radostnou připomínkou Kristova zázračného působení, jež se projevilo bezbolestným a panenským porodem z lůna jeho Nejčistší Matky.

Ďábel ve své inteligenci mnohonásobně převyšující člověka si to uvědomuje podstatně lépe než lidé, panicky se proto bojí každého Spasitelova zázraku. Vánoce musí být tedy zbaveny všeho nadpřirozeného. Nejprve se z nich staly svátky konzumu, přejídání a opíjení, kdy se pouze v mlhavém oparu objevuje povědomí, že slavíme „narození“ Ježíše Krista bez ohledu na to, za koho jej pokládáme. Nyní současná neomarxistická genderistická společnost postoupila zase o kus dál. V duchu multikulturalismu a pluralismu se už nesmí vůbec vzpomínka na Ježíše objevit, proto v západních státech je zakázáno stavět na veřejnosti betlémy (ve Francii dokonce na to existují soudní nálezy), zpívat ve školách koledy, umísťovat na zboží nabízené jako vánoční dárek křesťanský symbol atd. Kristus musí z veřejné scény za každou cenu zmizet! Satan pochopil, že už jen zobrazení Božského Dítěte v jeslích může být pro něho maximálně nebezpečné, neboť vyvolá otázky o způsobu jeho narození – a tady se člověk, bude-li upřímně usilovat o poznání pravdy, snadno dopídí k věroučné definici o panenském porodu, o zázraku – a tím k legitimizaci jeho Božství a nároku na vládu nad lidstvem. Proto démoni skrze své spolupracovníky v čele „demokratických“ neomarxistických států bojují ve jménu „tolerance“ a „respektu k jiným náboženským a světonázorovým skupinám“ proti jesličkám a vůbec křesťanskému pojetí Vánoc.

Vánoce tedy vůbec nejsou pro nás katolíky „pohodovými“ svátky, nýbrž výzvou k boji, ke kruciátě za uznání Ježíšova Božství, jeho vykupitelské smrti, zázraků a nároku na královskou vládu nad světem. Zázrak jeho panenského zrození a Mariina bezbolestného porodu je jedním z důkazů moci Bohočlověka a oprávněnosti jeho práva kralovat nad lidstvem, proto je označován nejen nekřesťany, ale i neomodernistickými teology uvnitř Církve, dosazenými tam, aby zřeďovali pravou nauku, za „typický orientální mýtus“. Vím, o čem mluvím, na teologické fakultě, kde jsem vyučoval, za mnou chodili vyděšení studenti, že právě toto jim někteří pedagogové v hodinách biblistiky vykládají. Přitom zázrak panenského zrození je doložen v posvátné Tradici již od ranných dob křesťanství. Vyprávěli o něm ti, kteří se osobně setkali nejen s Pánem, ale i s Pannou Marií, a byli ochotni za veškeré svědectví o Spasiteli položit svůj život – a mnoha z nich se podařilo toto naplnit. Tradice zázračného příchodu Božího Syna na svět je proto naprosto věrohodná, jakož i všechno to, co Katolická církev učí o trojjediném Bohu, Ježíši Kristu a spáse člověka.

Vánoce jsou proto také oslavou katolické nauky, která je pravdou. Té nauky, již nám Spasitel přinesl z nebe, a jejíž součástí je též jeho Vtělení z Ducha Svatého a zázračné panenské zrození. Vánoce jsou inspirací k zápasu za vítězství katolické věrouky a mravouky v srdcích lidí, neboť nedosáhne spásy ten, kdo odmítne byť jen její část. Církev ji hlásá neomylně skrze Písmo sv. a posvátnou Tradici. Radost z Vánoc nechť je tedy pro nás radostí z toho, že nevěříme báchorkám a legendám, ale zjevené, prokázané a staletími prověřené pravdě. Tu chceme hlásat, vyznávat, poučovat o ní druhé a bránit ji proti všem útokům, i když vycházejí někdy přímo z nitra Církve, jako je tomu u papežské adhortace Amoris laetitia a jejího výkladu neomodernistickými biskupy a teology. To je mé vánoční přání pro pana Ignáce a pro všechny spolupracovníky, diskutéry a čtenáře tohoto webu, k čemuž připojuji přání zdraví a sil do následujícího roku 2018.