Přímá cesta ke kamikadze

Jednou z největších leteckých bitev na tichooceánské scéně Druhé světové války byla Bitva u Mariánských ostrovů 19. —20. června 1944. Pátá flotila amerického námořnictva vstoupila do boje se silným útvarem leteckých lodí japonského Císařského námořnictva, který tvořilo devět „plovoucích letišť". Američané zaútočili silou 12 leteckých lodí. Proti tisícovce amerických palubních letadel stálo řádově 750 japonských strojů. V této bitvě Císařská flotila utrpěla drtivou porážku.

Během dvou dnů Američané ztratili 123 letadel, ale zničili více než 600 strojů protivníka a potopili tři letecké lodě. Takový pro Japonce smutný výsledek byl způsoben technickou nedokonalostí jejich stíhaček a také nízkou úrovní přípravy posádek. Ohromné ztráty v letectvu Japonské říše se už nedaly nahradit. V říjnu 1944 během bitvy v zálivu Leyte, která je považována za největší námořní bitvu v dějinách, čtyři japonské letecké lodě nemohly vstoupit do boje pouze proto, že pro ně nebyla letadla. Do určité míry právě porážka na Mariánských ostrovech a akutní „deficit" v palubním letectvu vedly k vytvoření oddílů kamikadze v japonské flotile.

„Černé úterý"

Svými krutými leteckými bitvami vešla do dějin i Korejská válka. Jednu ze svých největších porážek utrpělo americké strategické letectvo 30. října 1951 od sovětských letadel. V tento den, později nazvaný v USA jako „Černé úterý", 21 těžkých bombardérů B-29 Stratofortress v doprovodu 200 stíhaček vzlétlo, aby zaútočilo na letiště Namsy. S cílem zadržení této armády odstartovalo 44 sovětských stíhaček MiG-15.

Stíhačkový doprovod značně zaostával za bombardéry, protože vzlétl do vzduchu se zpožděním. B-29 letěly určitý úsek trasy s minimálním krytím. Toho využili sovětští vynikající piloti. Dvacet dva párů MiG-15 střemhlav proletělo skrz řídkou řadu amerických F-86 a zaútočilo na strategické bombardéry. Následkem bleskového boje bylo sestřeleno 12 „létajících pevností" a čtyři krycí stíhačky. Ostatní bombardéry musely kapitulovat. Podle svědectví navigátora jednoho z B-29, který se účastnil tohoto náletu a později se dostal do zajetí, ve všech letadlech, která přežila útok MiG-15, byli mrtví a ranění. Sovětská strana ztratila v tomto boji pouze jednu stíhačku.

Dva proti dvaceti osmi

V jedné z prvních bitev Soudného dne došlo ke vzdušné potyčce, která opět dokázala, že početní převaha na obloze zdaleka ne vždy je zárukou vítězství. Šestého října 1973 zaútočilo 28 egyptských MiG-17 a MiG-21 na izraelskou leteckou základnu Ofira na Sinajském polostrově nedaleko od Šarm-aš-Šejcha. Na letišti byla v té chvíli pouze jedna hlídková dvojice stíhaček F-4 Phantom II s posádkami — v každém letadle byl pilot a navigátor. Izraelským letcům velmi pomohla ta skutečnost, že protivníkovy stíhačky je prostě nepovažovaly za velké nebezpečí a začaly bombardovat startovací a přistávací plochy a další infrastrukturu základny.

Dvojice vzlétla do vzduchu a okamžitě vnutila egyptským letadlům manévrovací boj na krátkou vzdálenost. Izraelským letcům velmi pomohl i protiletadlový raketový komplex MIM-23, nacházející se na letecké základně. Během rychlého šestiminutového souboje se podařilo dvěma Fantomům sestřelit 4-7 stíhaček a udržet se do příletu posily — čtyř izraelských Mirage. Poté MiGy přestaly útočit a odletěly směrem k horám. Podle názoru mnoha analytiků Achillovou patou egyptských letadel byla v této bitvě přílišná bombová zátěž — jejich piloti nepočítali s tím, že narazí na silný odpor ze strany letectva protivníka. Mimochodem, Egypťané způsobili nemalou škodu: zničili letištní radiolokační stanici a také minimálně třikrát zasáhli přistávací plochu.