Lotyšská populace v produktivním věku klesla od roku 2000 o čtvrtinu, emigrovala třetina těch, kteří vystudovali vysokou školu v letech 2002-2009 do roku 2014. Průzkumy veřejného mínění provedené mezi bulharskými studenty lékařství ukazují, že 80-90 % studentů po dokončení studia plánuje emigraci.

Podle listu nedostatek pracovní síly odvrací zahraniční investice a škodí hospodářskému růstu. K roku 2030 HDP na osobu v Bulharsku, Rumunsku a některých baltských zemí může být o 3-4% nižší, než by byl v případě absence emigrace, uvádí the Economist.

Vlády zemí střední a východní Evropy se snaží vyřešit tuto situace dvěma hlavními způsoby. Některé státy se pokouší přilákat pracovníky zpět. Nicméně úspěch těchto úsilí vypadá dost pochybně. Nedávná zpráva MMF třeba ukazuje, že procento těch, kteří se vrátili domů, je velmi nízký a činí pouze 5 %. Průzkumy ukazují, že kvalifikované pracovníky z východní Evropy přitahuje především kvalita institucí, jako jsou třeba školy; lepší sociální dávky přiláká více nekvalifikovaných migrantů, uvádí the Economist. V obou případech země střední a východní Evropy prostě nemůžou soutěžit se státy západní Evropy.

Jiné země se snaží nahradit emigraci přistěhovalci z chudších sousedních zemí. V roce 2016 se obyvatelstvo Estonska zvýšilo hlavně díky přistěhovalcům z Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Ale imigrační vliv nemůže odvrátit odliv mozků. Podle Economistu téměř všech 400 tisíc Ukrajinců, kteří v roce 2015 získali povolení k pobytu v Polsku, pracují v zemědělství, stavebnictví nebo v domácnosti, zatímco z Polska většinou emigrují kvalifikovaní pracovníci.

The Economist dochází k závěru, že v současné době se státy střední a východní Evropy střetávají s obrovskou výzvou a jejich existence závisí na tom, jestli se jim podaří vrátit a udržet vlastní obyvatelstvo.