Narodil se v roce 1883 v důstojnické rodině, absolvoval Konstantinovské dělostřelecké učiliště a Nikolajevskou akademii Generálního štábu. V srpnu 1917 se Vojcechovský stal velitelem štábu jedné ze dvou československých divizí a od tohoto okamžiku byl jeho osud spojen s Čechy.
Byl jedním z těch, kdo pozvedl povstání československého sboru proti bolševikům. Byl povýšen Československým národním výborem na generála. Velel sboru, skupině vojsk a armádě. Vítězil v Sibiři.
Jeho kariéra se vyvíjela úspěšně. V roce 1933 velitel Generálního štábu Jan Syrový doporučil Vojcechovského na tento post. Ten se ale této nabídky zřekl, poněvadž si myslel, že veřejnost může mít negativní postoj k tomu, že tato funkce bude obsazena cizincem.
V roce 1935 byl Vojcechovský jmenován velitelem Pražského vojenského okruhu. To ho udělalo čtvrtou osobou v hierarchii československé armády.
Prezident Beneš však podepsal mnichovskou dohodu a premiér Syrový vydal rozkaz o nekladení odporu Němcům. Vojcechovský bojoval ještě dva dny. Na schůzi s generály navrhl svržení vlády, převzetí veškeré moci a obranu zemi, ale nebyl podpořen.
Ale Vojcechovský se nevzdal. Po okupaci země Němci stál na počátku tajné organizace Obrany národu.
Vojcechovský zemřel v dubnu 1951 v koncentračním táboře Ozerlag na Sibiři.
V roce 1997 prezident Václav Havel vydal nařízení:
„Vyznamenat generála Armády Sergeje Vojcechovského za mimořádné zásluhy v oblasti obrany a posílení bezpečnosti státu Řádem bílého lva III. třídy (in memoriam)."