Jak informoval vojenský portál USNI.org, k závadě došlo během procházení zkoušek na výrobním závodě. Lodi selhaly filtry, které chrání citlivé elektrické přístroje před výkyvy v síti. Loď nakonec přišla o velkou část svých vysoce technologických systémů.

Americkým vojákům nyní přibyla další bolest hlavy: lodě, které překonávají svojí cenou vše kromě letadlových lodí, nejsou schopny překonat řadu „dětských nemocí". O tom, proč nejnovější torpédoborce do dnešních dnů stávkují, v materiálu Sputniku.

Příliš pokročilá loď

Torpédoborce s řízenými raketami Zumwalt se mají stát univerzálními bojovými loděmi se zaměřením na boj s pobřežními a pozemními cíli. Zumwalty měly poskytovat palebnou podporu pro námořní výsadkáře, dále měly útočit vysoce přesnými zbraněmi na vojska a infrastrukturu a také na hladinová plavidla protivníka. Program pro stavbu perspektivních torpédoborců startoval v roce 2007, na stavbu prvních dvou Zumwaltů kongres vyčlenil 2,6 miliardy dolarů. Celkově americké námořnictvo plánovalo postavit 32 lodí tohoto typu a vejít se do rozpočtu 40 miliard dolarů.

Ovšem cena lodí tohoto projektu, které se američtí inženýři snaží vyhnat tak vysoko, aby odpovídaly požadavkům vojáků, začala růst astronomickým tempem. Nejprve byla objednávka snížena na 24 kusů lodí, později dokonce na sedm. Nakonec se flotila v roce 2008 rozhodla spokojit pouze se třemi loděmi. Podle posledních informací každá z těchto lodí stála státní kasu 4,4 miliardy dolarů a to nepočítáme cenu na obsluhu lodí po dobu jejího operačního provozu (s těmito náklady může cena dosáhnout 7 miliard dolarů za kus).

První loď Zumwalt vstoupila do služby amerického námořnictva 16. října roku 2016. Už o měsíc později — 21. listopadu — DDG-1000 zhasla v Panamském průplavu na cestě do přístavu San-Diego. Mořská voda pronikla do dvou ze čtyř ložisek, které se nacházejí v indukčních palubních motorech. Obě nemohly dále pracovat a Zumwalt narazil do stěn kanálu. Supertorpédoborec se musel hanebně vracet do přístavu za pomoci vlečné lodi. Nejen to, v San-Diegu objevili netěsnosti v systému chlazení oleje, ale nepodařilo se zjistit příčinu. Jak ukázaly poslední události, vážné problémy s motory má i druhá loď.

„Je potřeba si přiznat, že Američané bojové lodě stavět umí," řekl pro RIA Novosti vojenský expert Alexej Leonkov. „A Zumwalt je podle všech svých charakteristik velmi zajímavá loď, originální projekt. Hlavně jeho neobyčejný generátor, který je stejný jako ten, který se používá na strategických ponorkách třídy Ohio. Rozdíl je jen v tom, že na Zumwaltu je místo atomového reaktoru dieselový motor. Ten je spojen s elektrickými motory, které se využívají při pomalé a středně rychlé plavbě. Tento přístup teoreticky znamená úsporu paliva, když loď pluje na cestovním režimu na jedné elektřině. Prakticky to ale snížilo spolehlivost motoru a pohonný systém to prudce zdražilo. Odsud vycházejí i ta poškození."

Leonkov připomněl starý vtip: „Američané vždy nacházejí správné řešení, ale až tehdy, když vyzkoušejí všechna špatná." Expert připomněl, že to samé se týkalo počátečních fází pušky M-16 a stíhacího letounu F-16, které ale následně dovedli prakticky k dokonalosti. Není pochyb o tom, že časem vyladí i Zumwalty. Jen není zatím jasné, jakou část úkolů ve vojenském námořnictvu budou tyto tři lodě vykonávat.

Černá díra pro rozpočet

Útočné možnosti Zumwaltu jsou dostatečné, nejsou ale absolutní. Jeho hlavní zbraní je 80 raket, které jsou umístěny v šachtách vertikálního startu. Novinkou se měly stát dělostřelecké zbraně. Na začátku bylo plánováno umístit na ně dvě elektromagnetická děla. Projekt ovšem ztroskotal, jelikož tyto zbraně „žraly" všechny energetické kapacity lodi. Loď se „odpojovala od sítě" po každém výstřelu.

Později bylo rozhodnuto instalovat dvě 155milimetrová děla netradičního systému AGS s aktivně-reaktivním pohonem a dostřelem až 148 kilometrů. Používaná munice LRLAP je podle vyjádření vývojářů z Lockheed Martin natolik přesná, že je schopná „zasáhnout cíle v kaňonech pobřežních měst s minimálními škodami pro okolí". To by vše znělo skvěle, kdyby jeden kus munice nestál 800 tisíc dolarů. Pro srovnání, vyzkoušená řízená střela Tomahawk, která doletí 2,5 tisíce kilometrů, stojí jen o trochu více — asi milion. Velení amerického námořnictva hledá od roku 2016 náhradu za tyto „zlaté" náboje pro své prakticky všemocné dělo. Zatím ale bezúspěšně.

„Takže Zumwaltům zbývá jen 80 Tomahawků na jednu loď," říká Leonkov. „…Ano, Zumwalt byl vyroben podle technologie neviditelnosti. Ale jakýkoli odborník na radary vám řekne, že všechny tyto hrátky s neviditelností jsou jen hrátky. Je možné jen částečně snížit viditelnost a jen v určitém rozmezí. Takže není-li snáze postavit za stejnou částku dvě jaderné ponorky třídy Ohio, z nichž každá dokáže v nestrategické variantě pojmout 154 Tomahawků? Takový podvodní křižník je jistě mnohem méně nápadný než Zumwalt a pokud jde o útočnou moc, je dvakrát efektivnější."

Podle expertova názoru se Zumwalt nebude vyrábět sériově a zůstane drahou hračkou. Leonkov zdůraznil, že tato skutečnost, že aspoň tři tyto lodě byly „odlity v kovu", je přímým následkem tlaku lobbistů ve vládnoucích amerických kruzích. Americký průmysl umí stavět levnější a efektivnější lodě.