Není divu, že existuje známý český výraz pohodička. Zdá se, že česká ekonomika, která je tradičně považována za jednu z nejstabilnějších v EU, také nemotivuje Čechy k tomu, aby se pokusili o kardiální změnu svého života tím, že by své štěstí zkusili v úspěšnějších a bohatších zemích.

Navíc údaje takového zdroje jako je Odbor pro ekonomické a sociální otázky OSN svědčí o tom, že v mnohém jsme zajatci stereotypů. Pokud budeme věřit údajům odborem zveřejněné statistiky (a té určitě můžeme věřit), v roce 2015 z České republiky emigrovalo celkem 932 582 lidí.

Podle očekávání největší počet Čechů odjíždí do prosperujících a bohatých zemí západní Evropy. Absolutním lídrem v příjmu českých migrantů mezi zeměmi západní Evropy je Německo. Mají tam lepší pivo nebo je to spojeno s klobásami? V roce 2015 se do Německa přestěhovalo 543 527 Čechů, což je více než do jakékoliv jiné země. Druhou nejoblíbenější destinací k emigraci je po Německu sousední Slovensko. Velký počet Čechů si útočiště nachází v Severní Americe, hlavně v USA a Kanadě. Nejméně oblíbenými destinacemi jsou pro Čechy asiatské a africké státy. Navzdory tomu nemůžeme říci, že avanturismus je pro Čechy úplně cizí. Někteří Češi si pro svůj další život vybírají takové vzdálené a exotické státy, jako je Dominikánská republika, Chile nebo Panama.

Legrační na tom je, že v otázce přejezdu do jiných států Češi vypadají mnohem aktivněji než třeba Řekové nebo Maďaři.

Tak proč radši věříme stereotypům než statistice OSN? Když se nad tím zamyslíme, že by každý rok emigroval téměř milion Čechů, co s námi bude?