V ČR si ročně vezme život na 1500 osob, což představuje čtyři ztracené životy denně. V českém prostředí je pak sebevražda důvodem úmrtí u 30 % všech zemřelých mladých žen ve věkové skupině 20 — 29 let, což z ní dělá jeden z nejčastějších důvodů úmrtí v této věkové skupině.

„V Česku je míra sebevražednosti podle posledních srovnatelných dat WHO (Světová zdravotní organizace — red.) nad průměrem EU a výrazněji i nad celosvětovým průměrem. Absolutní počet sebevražd navíc začal v ČR po roce 2008 opět stoupat poté, co od roku 2000 s jedinou výjimkou v roce 2003 konstantně klesal," zdůrazňuje v článku Národního ústavu duševního zdraví PhDr. Petr Winkler.

Také z výzkumu vyplývá, že v Česku dnes chybí národní strategie prevence sebevražd. Podle mínění doktora Winklera, ve světle nadprůměrné sebevražednosti absence podobného programu znepokojuje, jelikož preventivní efektivní opatření existují.

Hlavním důvodem k páchání sebevražd jsou duševní nemoci, které jsou často vyvolané špatnou ekonomickou situací v zemi a podnebím.

Ekonomika Česka v poslední době neustále roste, HDP v porovnání se stejným čtvrtletím loňského roku vzrostlo o 5,0 %. (data ČSÚ), průměrná mzda činí 28 232 Kč, míra nezaměstnanosti se pohybuje kolem 3,5 %, což je nejlepším výsledkem za posledních pět let.

Co může být ale hlavním důvodem vysoké sebevražednosti v Česku, když se jedná o zemi v Evropské unii s úspěšně rozvíjející ekonomikou, jednou z nejnižších úrovní nezaměstnanosti a dokonce i dobrými klimatickými podmínkami? O jaké strategii vůbec jde a co by měli udělat politikové?

Z pohledu selského rozumu můžeme na základě výše uvedené říci, že stabilní příjmy a zvýšení životní úrovně nezabezpečuje duševní zdraví ani spokojenost s životem.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce