Petr Hampl popisuje zákulisí a stinné stránky dnes čím dál populárnější náhrady taxislužby a fenoménu takzvané sdílené ekonomiky obecně

Patří k naší situaci, že kdykoliv se začne mluvit o úžasné nové technologii, vypínáme mozek, a je snadné nás ošidit. Naposledy to vidíme u bitcoinu – desetitisíce lidí uvěřily tomu, že díky novému vynálezu vzniká bohatství, aniž by se něco vyrábělo či poskytovala nějaká reálná služba. Většina z nich na to doplatí a přijde o úspory. Ale tomu se budu věnovat někdy jindy.

Dnes něco poznamenám o tzv. sdílené ekonomice, resp. službě Uber.

Vlastník není jen tak někdo

Americká propagační agentura dala spoustu energie (kterou ovšem někdo dobře zaplatil) propagaci nového vynálezu, který má údajně spočívat v tom, že když někdo jede na druhý konec města a má volné místo v autě, přibere toho, kdo zrovna potřebuje stejným směrem. Pasažér ušetří za taxíka, řidič dostane něco na benzín, provozovatel elektronické platformy vybere nějaký malý poplatek. Všichni jsou spokojení. Otevírá se nová epocha, dojde k transformaci podnikání a podobně, tvrdí reklamní agentura a následně novinové články.

Takže jak to vypadá doopravdy. Přiletíte na pražské letiště a potřebujete do hotelu. Jaká náhoda! Do dvou minut je na místě mladý Uzbek s prázdným autem a má cestu právě do vašeho hotelu. Nebo po půlnoci vylezete z baru na pražské Vinohradské třídě a chcete se dostat domů do Záběhlic. Opět stejná náhoda. Do pěti minut je tu Ukrajinec s prázdným autem a jede z místa vaší oslavy do Záběhlic. A dokonce do toho místa, kde bydlíte.

Zkrátka, každý normální člověk okamžitě pozná, že Uber je obyčejný taxík. I tu chytrou aplikaci se stejnými funkcemi má dnes spousta místních taxislužeb. Rozdíl je za prvé v tom, že řidiči Uberu neprocházejí žádnou kontrolou. Proto vám u taxíku hrozí, že vás maximálně okradou, zatímco s Uberem jsou spojeny případy vražd a znásilnění. Stačí zadat příslušná slova do Google a vyjede spousta případů. Za druhé, Uber je většinou o něco levnější. To je zdůvodněno vznešeně znějícími technologickými frázemi, ale pravda je taková, že řidiči Uberu neplatí daně ani sociální a zdravotní pojištění, a navíc pracují mnohem levněji než Češi.

Což je bez problémů tolerováno stejným ministerstvem financí, které je schopné zaměstnat čtyři úředníky kvůli desetikoruně od vesnického hospodského. A víte proč je to tolerováno? Protože vlastníkem Uberu je nejmocnější světová investiční banka Goldman Sachs. Přísnost má být přece na chudé lidi, a ne na korporace.

Čtěte ZDE: Elektromobily: Drahý a škodlivý omyl. Co si Merkelová nečetla? Motorový papež káže jasnou řečí: Spalovací motory jsou ekologičtější. Utopie, móda a propaganda. Kdy konečně dojde ta ropa?

Horliví obhájci

Stanovisko, že Uber je obyčejný taxík, zastává i nejvyšší správní soud, který nařídil, že od řidičů Uberu má být vymáháno vše, co je vymáháno od taxikářů. Někteří čeští politici a úředníci k tomu nemají nejmenší chuti, ale to je jiný příběh, o kterém ještě uslyšíme hodně.

V tuto chvíli je pro nás Uber illustrací jiného principu. Lidé, kteří normálně žijí, pracují a používají věci, ti mají jasno. Manažeři a experti, kteří ty stejné věci znají z powerpointových prezentací, ti se nechají snadno ošidit. To se týká i třeba vládního zmocněnce pro moderní technologie Ondřeje Malého, dříve technologického novináře. Je to hodně inteligentní člověk, ale zná svět z tiskových zpráv a prezentací. Podle toho vypadá i jeho názor na sdílenou ekonomiku. 

Jiným příkladem jsou uživatelé sociální sítě LinkedIn (síť specializovaná na korporátní blbečky, co se tam na sebe vytahují, kdo zná více výrazů z manažerské hantýrky). Když jsem tam napsal, že Uber je podvod, vyrojily se tam stovky horlivých mladých mužů, kteří svorně tvrdili, že to přece nemůže být myšleno vážně.  Každý z nich si připadá chytřejší než „obyčejní lidé.“

Ti stejní manažeři vám pak při překročování betonových bloků vykládají, že u nás riziko muslimského násilí absolutně nehrozí.

Zdroj.

Tagy článku