Země socialistického tábora nezažily následky globalizace, mj. záplavu migrantů, která začala v Západní Evropě v 60. letech minulého století. Mentalita „sovětského člověka" (homo sovieticus) se brání západním liberálním hodnotám, a chová nepřízeň k migrantům, LGBT a multikulturalismu. Abychom tyto argumenty vyvrátili, obraťme se k jedné z nejobětavějších stránek českých dějin.

12. března 1919 byla v pražských novinách Národní listy uveřejněna výzva řady významných československých činitelů, mezi nimiž byl také předseda první československé vlády Karel Kramář. „Srdce nám rvou zprávy o útrapách ruských lidí, kteří musejí jít do exilu. Se svatým elánem, s obětavou láskou ke Slovanství šli na vojnu, šli, aby osvobodili bratrské Srbsko. Miliony životů položili za svobodu národů slovanských i našeho národa, a teď umírají, mučeni katy OGPU, tyfem a hladem, a ti, komu se podařilo uprchnout, toulají se v cizích zemích bez existenčních prostředků, když jen je nepřijmou bratrské národy slovanské a nezahřejí svou vděčností… Proto se obracíme na všechny dobré lidi, kteří zůstali věrni našim slovanským tradicím: nezapomeňte na to a pomozte nešťastným běžencům! Pomozte jim rychle a štědře! Dejte s láskou, ukažte zoufalým ruským ženám a dětem, že jsou ještě v Čechách otevřená slovanská srdce, která zůstala věrná a na nic nezapomněla!"

Po této výzvě Karla Kramáře a celé řadě vystoupení jiných významných činitelů začalo velmi aktivní hnutí pomoci ruským uprchlíkům. V létě 1919 schválil parlament Československé republiky návrh zákona o pomoci ruským běžencům, který předložil prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Realizace tohoto zákona dostala název Ruská akce. Probíhala v letech 1921 až 1936.

Tato akce předpokládala pomoc ruským lidem ve studiu. Z prostředků československého státu byla otevřena Ruská univerzita a několik technických škol různého profilu v několika československých městech. Byla zřízena stipendia na různých fakultách českých univerzit včetně Univerzity Karlovy. Kromě toho platili Češi 65 ruských škol za hranicemi Československa. Byly postaveny zvláštní domy pro ruské vědce a profesory.

V roce 1924 dostávali stipendia československého státu 4663 studentů, 973 školáků a 1678 dětí předškolního věku. Za dobu akce bylo vynaloženo 508 000 000 zlatých korun, čili přibližně 5 miliard nynějších USD.

Podobné programy byly i v jiných zemích, nebyly ale tak rozsáhlé. Československo přineslo velikou oběť, a nikdo nemá právo Čechům vyčítat nedostatek humanistických a liberálních hodnot.