Zpěvák, podle svých slov má právě z tohoto strach. Ten ho zřejmě popadl až po sněmovních volbách, tedy po debaklu polistopadových populistů všech barev, včetně Miroslava Kalouska, či radničních pracantů, kteří hoří touhou zastupovat vůli svých voličů natolik, že jim v rozporu s příslušným zákonem, odmítají prozradit své majetkové poměry.

Je sympatické, že umělec Bártovy úrovně se nijak nestylizoval, tudíž otevřeně přiznal jakousi prodlevu svého liberálního uvažování. I proto je pochopitelné, že až nyní mu došlo, že pseudoliberální populistické strany obhajují uprchlické kvóty stejně, jako podnikání v byzantském stylu. Ten tradičně zvýhodňuje bezskrupulózní šibaly, na úkor slušných podnikatelů a zejména na úkor všech obvyklých zaměstnanců, kteří platí bez reptání daně do poslední koruny.

Signifikantním příznakem umělcovy společenské orientace je i jeho konstatování o „navrátivších se komunistech do vedení společnosti.“ Bárta zřejmě neprocítil „světonázor“ elitních havlistů, kteří exkomunisty dělí na hodné a špatné. Ti první zpravidla pocházejí ze zavedených pražských rodin, kteří se na moci podílejí už od monarchie, příp. jsou od listopadu 89 roduvěrnými havlisty. Všichni společně se kontinuálně angažují Bártovými slovy „ve vedení společnosti.“ Ti druzí jsou dle havlistů lůzou, jejíž názory jsou natolik nezajímavé, že tzv. zavedená média v čele s veřejnoprávními se s nimi nezabývají stejně, jako jejich totalitní předchůdci. Ti v tom měli stejně jasno.

Kupříkladu bývalý ředitel vydavatelství Economie Michal Klíma, coby špičkový propagandista pravdy a lásky, netají svůj názor, že posty generálních ředitelů veřejnoprávních médií mají zastávat tzv. hodní exkomunisté, kteří prokázali svůj „správný,“ tedy havlistický světonázor. Nakonec generální ředitel České televize i České tiskové kanceláře cudně mlčí o svém angažmá v KSČ, avšak o to více nechávají volné ruce havlistickým opiniomakerům. Liberálně obdobně postupují i ostatní vrcholoví manažeři, kteří mají máslo na hlavě v podobě bývalého členství v KSČ.

Dan Bárta, díky své větší, než malé dezorientaci nechápe, že právě hodní exkomunisté jsou zárukou bezbřehého řádění havlistických žurnalistů napříč médii. Tedy vymývání mozků, které lidem postrádajícím kritické myšlení evokuje strach o jejich imaginární svobodu, eventuálně strach o omezení jejich příjmu v rámci slovanského přístupu k podnikání.

Radim Hreha, zlý exkomunista