Termín „no-go“ zóna se objevil ve Švédsku před několika lety a byl termínem používaným pro předměstí s mnoha cizinci, kteří území zamořovali násilím a zločinem a pro policii bylo zde těžké udržet švédské zákony. Média hlavního proudu a politici tento pojem okamžitě zpochybnili, zatímco mnoho policistů v těchto oblastech potvrdilo, že je koncept této definice správný.

Politicky zvolení náčelníci policie a jejich misionářští politici proti tomuto pojmu odporovali tím, že tyto regiony nazývali „ oblasti vyloučení“ s definicí, že se jedná o oblasti, v nichž to byla komunita a chyba kolektivního švédského lidu, že k tomu došlo. Oni nepřijali vůbec žádnou odpovědnost.

Nyní jsou oba pojmy v některých oblastech zastaralé. Situace ve Stockholmu v předměstí Rinkeby je tak vážná, že ji lze porovnat s válečnou zónou.

Tato slova nepocházejí od nějakého bláznivého pravicového blogera, ale od Lisy Tammové, která se od přelomu roku stala vedoucí Národního oddělení proti mezinárodnímu a organizovanému zločinu ve Švédsku.

Rinkeby je téměř jako válečná zóna. Když tam policie pracuje, pracuje stejně, jako by tam sloužily ozbrojené síly, řekl v rozhovoru se švédským rozhlasem a pokračovala:

A pak jsme si pomyslela: Co udělali v Kolumbii, když odzbrojili partyzánské hnutí FARC, co udělali v Salvadoru, když skončila válka? Co udělali v jiných částech světa, kde měli po mnoho let tak velké problémy? Existuje nějaké řešení, musíme přemýšlet z jiné perspektivy.

No, pro případ, že to Tammová neví, partyzánské hnutí FARC je stále aktivní, ale silně je redukováno poté, co kolumbijské vládní síly podporované americkou vojenskou pomocí sesadily (zabily) mnoho jejich vůdců a napadlo jejich základny. A je úplně zbytečné mluvit o tom, co dělat po občanské válce, než stačí vůbec vypuknout, což se pravděpodobně stane.

Ovšem samozřejmě je zde něco lepšího, než nabídnout kápě vrahům a požádat je, aby se chovali dobře, o což se skutečně pokusili v surrealistické zemi.

(Speisa/ svobodnenoviny.eu)