Na každého z nich připadá v průměru deset zmařených životů. Maniaky, sériové vrahy, lidojedy a nejnebezpečnější teroristy se ve všech dobách snažili maximálně izolovat od společnosti: odváželi je na pustá místa, zavírali na desítky zámků a hlídala je po zuby vyzbrojená ochrana. Uvádíme výběr kolonií s nejtvrdšími podmínkami.

Bílá labuť

Solikamská kolonie zvláštního režimu byla vždy známá tvrdým řádem, ale dříve se Bílá labuť nijak nelišila od jiných sovětských vězení. Jejími prvními obyvateli byli v roce 1938 političtí vězni, především kněží. Teprve v roce 1955 všechny služebníky církve převezli do Mordovy a do kolonie „k převýchově" přivezli „zloděje v zákoně".

V roce 1999 bylo zařízení přetransformováno na kolonii pro doživotní vězně. Odborníci se rozcházejí v názorech ohledně původu názvu. Jedni se domnívají, že vězení bylo nazváno „Bílá labuť" kvůli poloze vězňů, v níž se obyčejně pohybují po chodbách: trup předkloněný a ruce v poutech za zády zvednuté nahoru (pracovníci to nazývají „polohou ku"). Podle názoru jiných byla kolonie nazvána podle velkého množství malých sošek labutí, umístěných ve vnitřním dvorku.

Černý delfín

Jedna z nejstarších a největších ruských kolonií byla založena už za Kateřiny Veliké v XVIII. století. Od roku 2000 jsou zde umísťováni vězni, odsouzení k doživotnímu trestu — sérioví vrazi, maniaci a násilníci. Všichni obyvatelé se nacházejí pod dohledem 24 hodin denně. Většinou sedí v cele 2-3 osoby, ale jsou i „samotky" — pro zvláště nebezpečné pachatele. Vězni žijí podle tvrdého režimu: spí při prudkém světle a pouze hlavou ke dveřím, nesmí si přikrýt hlavu dekou. Během celého dne si nesmí sednout na postel, a pokud pracovník vězeňské služby uvidí porušení řádu, na jeho povel jsou všichni obyvatelé cely povinni zaujmout „polohu ku" a otevřít ústa; v takové pozici se nacházejí do té doby, dokud jim dozorce nedá pohov. Vězni se pohybují po kolonii pouze se zavázanýma očima, přičemž každého doprovázejí tři dozorci.

Za stovky let v těchto stěnách pobývali bandité všech druhů, k nejznámějším z nich patří v současné době rostovský sériový vrah Vladimir Muchankin, přezdívaný Lenin (osm vražd) a maniak Sergej Šipilov (14 vražd).

Sova polární

Nejsevernější ruská kolonie se nachází za Polárním kruhem. V těchto místech se téměř celý rok teplota vzduchu pohybuje kolem mínus 40 stupňů Celsia a léto trvá pouze měsíc. Nejvýraznějším vězněm Polární sovy je zřejmě bitcevský maniak Alexandr Pičuškin, který zavraždil 49 lidí.

Trest si zde odpykává i jediný přeživší při útoku na školu v Beslanu bandita Nurpaša Kulajev. Je zajímavé, že nejdříve se nacházel v jedné cele s Pičuškinem, ale ten mu stále vyhrožoval smrtí a Kulajev byl nakonec „odstěhován".

Černý orel

Tato kolonie zvláštního režimu je schována v hluboké tajze na severu Sverdlovské oblasti. Za svůj název vděčí vězni, který během odpykávání trestu za vraždu tchýně vymodeloval černého orla, držícího v drápech hada. Stejně jako ve většině podobných míst na dveřích každé cely visí tabulky s obsahem osobní dokumentace vězňů: paragrafy obžaloby, počet obětí a popis trestných činů. Je to zřejmě proto, aby dozorci necítili ani nejmenší soucit s odsouzenými.

Většina obyvatel kolonie jsou maniaci. Jedním z nich je krutý rostovský vrah Vladimir Krištopa. Byl odsouzen k trestu smrti zastřelením, ale zatímco čekal na rozsudek, byl zrušen trest smrti.

Vologodský ostrůvek

Vězni a dozorci mezi sebou nazývají toto místo „ruský Alcatraz", protože věznice, podobná americké, se nachází na ostrově. Původně se pevnost objevila na území bývalého mužského kláštera, založeného v XVI. století. Po revoluci z ní bolševici udělali vězení pro kněze a potom kolonii pro zvlášť nebezpečné zločince. Od roku 1996 se zde nacházejí vězni, odsouzení k doživotí.

Je zajímavé, že spoluvězni jsou vybíráni na základě jejich psychologických zvláštností, například v jedné cele nemohou sedět dva vězni, kteří mají sklon k útěku. Dnes na Ohnivém ostrově odpykává doživotní trest skinhead Viktor Appolonov z neonacistické skupiny, která má na svědomí 27 vražd.