Nejsou žádné pochyby, že hlavní politický beneficiant zákazu účasti ruské reprezentace v nadcházejících ZOH v Jižní Koreji se nachází za oceánem. Sázka byla vysoká, a vyšlo to. Útrat si v podobných případech nikdo ani nevšímá, ať už jsou jakkoli obrovské. A ty byly bohužel opravdu obrovské: definitivní změna sportu v politický nástroj a vymýcení samotného olympijského ducha. Cíl byl ale v jistém slova smyslu dosažen: Rusko bylo jakoby potrestáno. Ale nikoli za doping, jímž trpí všechny země, nýbrž za samostatnou zahraniční politiku. Paradox spočívá ale v tom, že Američané mohou potrestat sebe samy, a tím vlastně vyrovnat postavení obou konkurentů, dvou klíčových hráčů.
Jednat už teď ostatně nechce ani KLDR. Vhodný okamžik byl promeškán. A promeškal ho Washington. Teď už Pchjongjang prohlašuje, že válka je prakticky nevyhnutná, a je to jen otázka času a že dialog je možný jen za podmínky, že americká strana uzná Severní Koreu za jadernou velmoc. USA to udělat samozřejmě nemohou. A proto když nepojedou američtí sportovci do Pchjongčchangu, vyčítat to mají nejen zlosynu Kim Čong-unovi, ale i vlastnímu politickému vedení. Potrestáni budou přece ti, kdo by mohli v nepřítomnosti Ruska dobýt hlavní olympijské trofeje.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce