„Situace na Ukrajině se komplikuje," řekl v rozhovoru pro Sputnik politolog, prorektor Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha, profesor Oskar Krejčí.

Krejčí: Ukrajina po čtvrt století nezávislosti nedosáhla ještě ani velikosti hrubého domácího produktu, který měla v dobách Sovětského svazu. Trvá přirozený úbytek obyvatelstva v důsledku nízké porodnosti, který je navíc doprovázen emigrací směrem na západ i na východ. Žít v takovéto zemi musí být pro většinu tamního obyvatelstva deprimující. Sociální sliby, které doprovázely obě barevné pseudorevoluce v Kyjevě, nebyly naplněny. To cítí i většina kyjevských politiků. Narůstají u nich obavy ne o budoucnost Ukrajiny, ale o vlastní pozice. Začíná soutěž o to, kdo se prohlásí za nejvěrohodnějšího obhájce ideálů Majdanu a zároveň nesmlouvavého kritika současného prezidenta.

Saakašvili bojuje proti korupčnímu ukrajinskému vedení. Koho by v té situaci EU měla podpořit?

Michail Saakašvili si osvojil všechna mobilizační hesla Majdanu: boj proti korupci, rusofobii i „erohujerství", nekritické nadšení pro Evropskou unii. Tyto slogany ale stále provolávají i oficiální činitelé. Světové i evropské instituce vložily po převratu do projektu nové Ukrajiny již téměř deset miliard dolarů a budou teď především přemýšlet o návratnosti investic a o dalším vývoji. Saakašvili se nejeví jako příliš věrohodná naděje na návratnost investic. Nelze zapomínat, jak řídil v prezidentské funkci Gruzii. Saakašvili představuje jen část kyjevské elity, která již přestala věřit, že její ambice se pod vedením Petra Porošenka naplní. Podpořit (EU) v současné situaci Saakašviliho znamená jen přesunutí z deště pod okap.

Jak hodnotíte obvinění proti Saakašvilimu, že Moskva platí tyto protestní akce?

Rusofobie paří k hesláři Majdanu a zároveň je to koncept, na který slyší řada státníků v okolí Atlantiku. Obvinění Saakašviliho, že pracuje v duchu plánu Moskvy, doprovází obdobná tvrzení Saakašviliho, že jeho odstranění a pronásledování přiopravil Kreml. Kouzelné je, že Saakašvili ve snaze získat co nejširší publikum, tato svá obvinění pronáší v ruštině. Barevné revoluce v postsocialistických zemích proběhly pod přikrývkou hesel lidských práv, ale jejich podstata byla jiná: privatizace či reprivatizace původně státního majetku plus změna orientace zahraniční politiky ve smyslu podřízení se Washingtonu. Zatím obě strany sporu v Kyjevě zůstávají v tomto ideovém koridoru.

Zda se, že „povstalecký Micho" působí iracionálně, nemá mnoho příznivců, nemůže násilím vtrhnout do budovy parlamentu, ale naopak může být snadno zatčen…. Tak proč to všechno dělá?

Do hlavy lidí není vidět. Touha po moci je ale u mnoha politiků bezmezná. Moc je jako droga, čím více ji někteří závislí politici berou, tím větší dávky požadují. A potřebují.

Pomalu se blíží ukrajinské prezidentské volby. Kdo by se mohl stát budoucím prezidentem Ukrajiny? Koho by chtěla v této funkci vidět Česká republika a celá Evropská unie?

Zatím není jasné, za jakých podmínek volby proběhnou. Při současné vypjaté rusofobii bude možné jakékoliv z hlediska mocenské elity nežádoucího kandidáta vyřadit na základě tvrzení, že ho někdo viděl, jak se bavil s někým z Ruska. Podívejte se, co se děje ve Washingtonu. Pokud jde o Českou republiku a Evropskou unii, neexistuje jednotný názor na to, jak by měl vypadat ideální ukrajinský partner. Ale nelze zapomínat, že eurokomisař Unie, který připravil asociační dohodu EU-Ukrajina, za níž následovaly pouliční bouře, převrat, připojení Krymu k Rusku a válka na východě země, tento eurokomisař byl nominován za Českou republiku…