Rozsypání

Nahradit své „rozsypávající se" bojové hlavice za přesnější a modernější se Spojené státy rozhodly už v roce 2008, hned poté, jak byla ohlášena mezinárodní Konvence o kazetové munici. USA přitom dokument nepodepsaly. Podle informací Jane's 360, Pentagon tehdy prakticky zcela zakázal používat tuhle munici, vrátit se k tomuto tématu ho nyní přinutily „obavy kvůli ruskému a severokorejskému dělostřelectvu".

Co se týče Konvence samotné, jedná se o zcela protiřečící si dokument s velkým počtem dodělávek a změn. Podle tohoto dokumentu se za kazetovou munici považuje ta, která je určena pro rozsypávání či vysvobozuje během letu různé druhy submunice, která váží nejméně 20 kilogramů každá.

Taková munice je charakterizována jako smrtelně nebezpečná pro civilisty kvůli velkým plochám, které dokáže zasáhnout.

Kromě toho se definuje, že nevybuchlé elementy kazetových bomb mohou ležet v zemi roky, čímž představují nebezpečí pro místní obyvatelstvo.

Konvence stanovuje povinnost pro všechny strany, které se k ní připojí, zničit zásoby „kazet" během osmi let od získání statutu účastníka dohody.

Konvence nabyla platnosti 1. srpna 2010, podpořilo ji okolo sta států. Největší světový výrobci a uživatelé kazetové munice ale odmítli nejen Konvenci podepsat, ale i účastnit se její přípravy. Jsou mezi nimi USA, Čína, Brazílie, Pákistán a Izrael.

„Jsem si na sto procent jistý, že pokud někoho z těch, kdo dokument podepsali, zasáhne velká válka a přijde řeč na téma suverenity státu, tak spustí výrobu této munice proudem. Bojovat za toleranci a humanitu a uzavírat podobné dohody je možné jen v tom případě, pokud žiješ v úspěšné západní Evropě a nejmenuješ se Jugoslávie," prohlásil plukovník Viktor Murachovskij.

Stojí za připomínku, že do Konvence nebyly zařazeny bomby a munice s některými typy submunice, včetně těch samonaváděcích a dalších vysoce přesných, které mají i USA. Tento fakt je vysvětlován jejich „nižším humanitárním nebezpečím". Tento výběrový přístup vyvolal řadu vážných otázek u ruského ministerstva zahraničních věcí, které prohlásilo, že Rusko se nebude moci vzdát používání kazetové munice, ke všemu ještě za takových podmínek.

Není nahraditelná

„Kazety" v různých modifikacích jsou ve výzbroji armád řady zemí světa a ukázaly se být velmi efektivní zbraní. Nyní je „sypající se" munice používána v dělostřelectví, raketových jednotkách a letectvu.

Tuhle munici dokáže vystřelovat většina raketových systémů, které má ve výzbroji ruské armáda, dále systémy Točka-U a Iskander, také je možné ji používat v dělech kalibru 152 a 203 milimetrů. Kazetová munice umožňuje řešit mnoho úkolů, včetně provádění distančního zaminování oblasti, likvidace obrněné techniky a živé síly protivníka. Aby bylo možné se této munice vzdát, je potřeba nejdříve najít rovnocennou náhradu, která v nejbližší budoucnosti není na obzoru.

Laciný instrument na zabíjení

Co se týče Američanů, tak ti v roce 2008, když hovořili o nahrazení kazetové munice vysoce přesnou municí, spoléhali na svůj rozvinutý průmysl. Ten ovšem, nehledě na dobré technologické ukazatele, se ukázal být neschopný dodat armádě takové zbraně za tak krátkou dobu, ke všemu ještě za přijatelnou cenu.

V Afghánistánu Pentagon nejdříve široce používal útočné drony MQ-1 Predator a MQ-9 Reaper, a také letecké prostředky malé ráže. Rychle ale pochopil, že není výhodné bombardovat džihádmobily vytvořené z laciných pickupů drahou a vysoce přesnou municí, a tak začal používat obyčejnou leteckou munici a stará, dobrá, mobilní 155milimetrová děla.

„A to vše jen proto, že používat v reálném ozbrojeném konfliktu pouze vysoce přesnou minuci je stejné, jako zatloukat mikroskopem hřebíky. Na to nemá rozpočet žádná země," uzavírá Murachovskij.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce