Alexandra Udženija, rozené Pecič, v současnosti první dáma ODS a naděje, ke které vzhlíží nově ustavená formace DB (není jasné jestli je demokratický nebo debilní) je ve spřízněných médiích i po velebním debaklu nejvíce frekventovanou političkou.

Její životopis na Wikkipedii může vzbudit dojem, že prožila  kosmopolitní dětství plné cestování, stěhování, vzdělání, vše pod dohledem hlavy rodiny  Ranka Peciče.

Skutečnost, jak už to bývá, je na hony vzálená CV vzorné žačky.

Její otec, ještě jako občan bývalé Jugosávie, obchodoval v naší republice textil pro prodejny TUZEX už za Husáka.

Rodina se přesouvala za „kšeftem“ z Jugoslávie k nám a zpět  a za éry více než důvěrného přítele Václava Klause st. se usídlila v Praze natrvalo.

Těsné přátelství s V. Klausem přežilo i kauzu napíchnutí odposlechů policie z důvodů podezření Ranka Peciče z podvodu.

Jednalo se i o rozhovory s tehdy již prezidentem Klausem, kterému se podařilo po upoceném státnickém úsilí zamést kauzu pod koberec.

V hledáčku policie

Do sakra nepříjemného kontaktu s policií se dostal otec Pecič poprvé díky přátelství s bossem albánského gangu v Česku Teodorem Mirkovičem,  zvaným Cigi, provozujícím v devadesátých letech síť bordelů a drogový byznys v Česku.

Vyšetřování skončilo v r. 1993, kdy byl Cigi zastřelen členy konkurenčního gangu v pražském erotickém klubu AMOR.

Přibližně ve stejné době byl zastřelen konkurenčním gangem Pecičův otec nedaleko francouzského Marseille.

Krátce předtím byl obviněn francouzskou policií ze spolupráce s balkánským gangem tamtéž. Komoditou Peciče dědouška byly bordely, zbraně, drogy a praní špinavých peněz na mezinárodní úrovni.

Francouzi tehdy žádali českou polici o prověrku finančních toků mezi oběma Peciči, Alexandřin otec však nebyl u nás z ničeho obviněn a proto nebylo vydání soudního povolení možné.

V té době byl Pecič dovozcem fy Benetton a měl podíl ve dvou firmách, spojených s H-Systémem.

Jednou z firem byla 1. národní banka (do představenstva byla zvažována Lívia Klausová) a Holding, vlastnící hotel Kriváň v centru Prahy, na jehož rekonsrukci si vzala u KB čtvrtmiliardový úvěr.

Peníze nebyly dle šetření policie použity na rekonstrukci, ale prostě zmizely.

Dle soudního spisu se na téměř třísetmilionovém podvodu podílel i Pecič.

Pravdou je, že ale nebyl nikdy obžalován.

Životní dráha ing. Alexandry Udženije

Není ale jen o životě v šíbrovsko-gangsterském prostředí rodinného klanu Pecičů.

Je spojena především s Prahou 2, kde začínala jako zastupitelka za ODS tvrdou prací ve „prospěch“ občanů. Domy, byty pozemky, to byla ta pravá komodita pro moderní mafii.

Jako magnet ji přitahovali kmotři Hrdličkovsko-Janouškovské éry.

Jak se několikrát vyjádřila, vždy patřila k obdivovatelkám exprimátora Pavla Béma.

Aby ne. Její manžel Edvard působil ve firmě Sunčano Diklo , která proslula v kauze mafiánského projektu“levného“ bydlení Pavla Béma a podnikatele Zbyňka Kareše.

Její sestra také nezůstává pozadu v obdivu k chlapům, co mají „koule“ . Jejím životním partnerem se stává dnes již bývalý generální ředitel ČD, pan Žalud.

Není nad rodinné přátele!

Po dlouhé a vysilující práci pro občany se po posledních vobách prodřela do Sněmovny a na hraně téměř vyhynulé partaje se aktuální místopředsedkyně ODS pasovala do role její první dámy.

Prostřednictvím spřízněných médií a nepřehlédnutelnou stopou genů po meči,  se vrhá do boje za záchranu ohrožené demokracie.

Jede na plné obrátky.

Udženija zná dobře všechny psychologické zbraně, kterými harašili u nich doma, když se objevila konkurence.

Jen prostředky se změnily.

Místo „střílečky“ je to číhající ruský medvěd, lstivá čínská panda, buran Zeman, lupič Babiš.

Paní Udženija žije odjakživa mezi šíbrovskou honorací.

Nechápe, že lidé nechtějí honoraci, ale změnu.

Její rodná strana, jejíž šíbrovství se datuje od nástupu Václava Klause st. do politiky a momentálně je ve stavu agónie, se zafixovala na průhledný poziční boj se silným konkurentem.

Kdepak však na lidi v digi věku s obehranou iluzí o ideálu svobody a demokracie a společnosti rovných šancí, ve skutečnosti přísně rozkastované!

Partaji paní Udženije hrozí vyhynutí. Balancuje na hraně a křičí a naříká.

Postupně, jak budou padat rozpočty pro nepotřebné neziskovky a podivné spolky vysávající veřejné zdroje a mizet místa pro „zasloužilé“ ve státních a polostátních firmách, bude nářek ODS sílit.

Protože ve skutečnosti nemají kam tito lidé kam jít, žijí jen z dosažených pozic.

Rozpuštěni a vypuštění by museli ukázat, že jsou vůbec k něčemu.

(Alexandra Udženija Foto: Wikipedia.com)