Chci vás seznámit s neobyčejnou a družnou třídou, do které chodí i 11-letá Bohdanka Něščeret, symbol Novoruska, kamarádka tragicky zesnulého velitele brigády Prizrak Alexeje Mozgového. O Bohdančině třídě jsem se něco dozvěděl už před mým prvním příjezdem na Donbas z různých článků a videí i od samotné Bohdanky. Věděl jsem, že spolužáci Bohdančiny aktivity podporují. Např. Bohdance pomáhají s humanitární pomocí. Poprvé jsem přijel na Donbas v březnu 2016. Seznámil jsem se s Bohdankou a ta mě pochopitelně chtěla seznámit se svou třídou i s celou školou. Když jsem vstoupil poprvé do Bohdančiny tehdy 4.třídy, byl to zvláštní pocit.

Přivítala mě třídní učitelka s Bohdankou. Hledělo na mě 21 dychtivých párů očí. Poprvé k nim zavítal člověk z České republiky. Na části tabule visel plakát Bohdanky s Alexejem Mozgovým. S dětmi jsme se velmi brzy seznámili. Vyprávěl jsem jim o sobě a o tom, proč jsem přijel. Následovalo mnoho dotazů dětí. Rozdal jsem dětem drobné dárky-lentilky a pohlednici českého města. Pohlednici chtěli mít všichni s mým věnováním. Třídě jsem věnoval českou vlaječku. Brzy se vytvořila mezi námi důvěra a po skončení besedy bylo možné říci, že jsme se spřátelili. Loučil jsem se podáním ruky se všemi dětmi.

Poté jsem Bohdančinu třídu ještě několikrát navštívil na různých vyučovacích hodinách. Jednu hodinu-Okolní svět (obdoba naší vlastivědy), jsem dokonce i vyučoval, protože paní učitelka se musela na celou hodinu vzdálit. Děti to přivítaly s jásotem. Nedělalo mně to jako bývalému učiteli žádné problémy, dokonce ani vyučování v ruštině. Nejdříve se zopakovala minulá látka. Děti se o překot hlásily, nejaktivnější, např. Aňa, dostaly pětky (obdoba české jedničky). Následoval výklad nové látky a zápis do sešitu. Tato hodina nás ještě více sblížila.

Když jsem byl ve třídě naposledy před svým odjezdem, děti pro mě připravily milé překvapení. Odevzdaly mi velký papír s poděkováním a s přáním všeho dobrého. Všichni žáci se podepsali.

Podruhé jsem přijel na Donbas v srpnu 2016. Jelikož jsme se s Bohdančinou třídou tak spřátelili, rozhodl jsem se pro ni připravit také nějaké překvapení. Připravil jsem pro ně atletické závody. Byly prázdniny, ale děti si mě hned našly. Stačilo jít do obchodu nebo se jen tak projít, a už kolem mě byl chumel dětí, nejen z Bohdančiny třídy. Některé děti za mnou dokonce přicházely i k mému bydlišti. Prostě jen tak si popovídat. Nejaktivnější v tomto směru byly Bohdančiny kamarádky Aňa a Marina. Ty jsem také poprosil, aby mi pomohly najít všechny děti ze třídy, abych je informoval o termínu atletických závodů. Tak jsme se jednoho odpoledne s nimi vypravili na cestu za všemi spolužáky. Přestože všichni bydlí v poměrně malém okruhu kolem školy, trvala nám pochůzka mnoho hodin, až do setmění. Totiž ono nešlo jen předat zprávu o závodech, ono se muselo i poklábosit, občas si zahrát nějakou hru. Když jsme začínali pochůzku, byli jsme tři, postupně se k nám přidávaly další děti, např. Vladík a Mark. Na závody na školní hřiště přišla polovina třídy. Děti dostaly diplomy i odměny. Závody se dětem natolik líbily, že jsem musel pro ně udělat závody ještě jedny.

Zahájení školního roku bylo impozantní, „moje“ třída přešla na 2.stupeň, do 5.třídy. Třídní učielkou je Marina Anatoljevna. Přišly dvě nové žákyně-Margarita a Dáša. V roce 2014, na začátku války, odjely s rodiči pryč a nyní se vrátily. Některé děti-Aňa, Andrej a Lera-zpívaly spolu s dětmi z dalších tříd krásné písničky o škole. Andrej, dívčí idol a všestranný sportovec, po několika dnech přešel na jinou školu. Opět jsem třídu několikrát navštívil. To už jsem děti informoval i o přípravě založení Společnosti přátel LLR  a DLR. Ukázal jsem jim a předal výtisk Haló novin, kde jsem psal i o 13.škole a Bohdančině třídě. Na hodině hudební výchovy mě děti zazpívaly několik krásných písní.

Potřetí jsem přijel na Donbas v dubnu 2017. 9.května jsem viděl mnoho dětí z 5.třídy stát stafáž mohutnému průvodu. Ze soukromé sbírky českých přátel byla nakoupena školní tabule pro 5.třídu. Předtím v září 2016 jsme předali školní tabule 1. a 4.třídě a Bohdanka si moc přála, aby se dostalo i na její třídu. K slavnostnímu předání tabule došlo na školní slavnosti ke státnímu svátku 9.května. Děti ze třídy měly z nové tabule velkou radost. Třída na slavnosti zazpívala krásnou písničku. Opět se konaly dvakrát atletické závody, tentokrát pro všechny třídy. Dětí přišlo tolik, že se závody musely rozdělit na dvě části-zvlášť pro 1. a 2.stupeň. Zase jsem byl několikrát na vyučovacích hodinách v 5.třídě. To už jsem dětem povídal o naší Společnosti a jejích aktivitách. Vyprávěl jsem jim i o naší výstavě fotografií z Donbasu v Praze, na které bylo i několik fotografií dětí z Bohdančiny třídy. Koncem školního roku (koncem května) mě třída pozvala na celodenní pobyt u nedalekého Orlovského rybníku.

Děti měly sraz v neděli před školou. Počasí nám přálo. V 8 hodin jsme všichni s třídní učitelkou Marinou Anatoljevnou vyrazili na cestu k rybníku. Dáša s sebou vzala svou sestru Kristinu z 6.třídy. Děti si nesly nejen batůžek se svými věcmi, ale každý přinesl i něco pro všechny, pro celou třídu. Bohdanka přinesla velkou bandasku s pitnou vodou, jiní přinesli dorty, oplatky, sladkosti, ovoce aj. Mnozí nesli deku na sezení, někteří dokonce i stan. Na pěkné louce u rybníka už bylo živo. Byli zde již Vladík a Michail se svými rodiči. Rodiče přivezli autem mnoho nezbytných věcí pro pobyt v přírodě-stolky, židle, talíře a příbory, kotlíky na vaření i jídlo aj. Děti se utábořily, rozložily deky, vyrostlo několik stanů. Aby mohli rodiče s pomocníky začít připravovat oběd, vydaly se děti do lesíka na dřevo. Chlapci pak dřevo zpracovali. Děti si pak užívaly pobytu. Procházely se po břehu rybníka, běhaly po louce, hrály různé hry. Na dekách se hrály karty. Já jsem klábosil s různými skupinkami dětí, jak byly rozloženy na dekách, i s rodiči a třídní učitelkou. Panovala zde naprostá družnost a pohoda. Dospělí s pomocníky vařili oběd. Oběd byl opravdu výborný. Po obědě přišla za námi moje známá Valja z arménské komunity. Valja se ale zná i s dětmi, protože každý den chodí se svými malými dětmi na dětské hřiště. Všichni jsme pak hráli různé hry, např. hru známou i u nás-Král vysílá své vojsko. Nakonec se hrála několikrát nejoblíbenější hra dětí-vybíjená. Kolem páté hodiny odpoledne se začalo balit. Dětem se ani nechtělo jít pryč. Poznal jsem tak děti z této třídy i jinak než jen ze školních lavic. Ale musím říct, že mě nezklamaly. Jsou nesmírně přátelské, milé, hodné, velmi si pomáhají a vycházejí si vstříc. Mají rádi legraci, sport a hry. Pěkně se chovají k dospělým a ke své třídní učitelce. Pobyt 5.třídy u rybníka se tedy vydařil.

24.5. slavila ve své třídě Bohdanka 11.narozeniny. Přinesla všem dětem spousty dobrot. Každý dostal na svou lavici plno jídla a pití. 25.5. byl poslední den školního roku. Diplomy a čestná uznání za vynikající prospěch a dobrou práci z 5.třídy získaly Lera, Aňa, Jeva Č. a Bohdanka. S některými dětmi z této třídy jsem se pak setkával v červnu na dětském přiškolním táboře.

Při čtvrtém pobytu na Donbasu v září 2017 jsem se zúčastnil před 13.ZŠ Dne mikrorajónu Vasilevka, spojeného se školním jarmarkem. Každá třída připravila své dobroty i jiné výrobky, které si zájemci kupovali. Každá třída vystoupila se svým tancem nebo písní. Bohdančina, již 6.třída, vystupovala jako orchestr se svou písní. Děti hrály na různé hudební nástroje. Ve třídě jsou dva noví žáci- sourozenci Alina a Maxim. Také v roce 2014 odjeli a nyní se vrátili zpět.

I tentokrát jsem zavítal do „své“ 6.třídy a pobesedoval s nimi. Ukázal jsem jim Haló noviny s mým článkem a fotografiemi z května 2017, z posledního zvonění, z předání našeho daru-školní tabule-této třídě. Přátelství s touto třídou bude určitě pokračovat.

Dovolte, abych vám děti ze třídy krátce představil. Ne každého ale znám dokonale. Každý je milý a kamarádský. U některých dětí jsem byl na pozvání rodičů u nich doma na návštěvě, tak jsem blíže poznal i mnohé rodiče a rodinné zázemí.

Bohdanka-udělala mnoho pro školu a třídu, díky ní přivezli do školy a třídy humanitární pomoc, také zorganizovala mezi dětmi pomoc pro děti z postižených obcí v DLR, pomáhá všem, členka brigády Prizrak, Luganské gardy, Kozáckého svazu.

Vladík-sportovec.

Aňa-přátelí se se všemi, skromná, všichni ji mají rádi, nezkazí žádnou legraci, všem pomáhá, ráda zpívá a tancuje, neustále pobíhá venku s kamarády a hraje hry, je premiantkou třídy.

Mark-živý, má rád legraci.

Marina-veselá, vozí svého malého brášku-já mu říkám „kukla“-panenka, v kočárku.

Víťa-rád hraje hry, má brášku a sestřičku ve 4.třídě.

Lera-svědomitá, ochotná, pomáhá všem, má sestřičku ve 2.třídě, je premiantkou třídy.

Maxim G.-veselý, často chybí.

Nasťa-veselá, tancuje v tanečním folklórním souboru „Junyj Metallurg“.

Michail-veselý, kamarádí s Jevou S.

Jeva S.- chodí na kreslení do Dětské umělecké školy, kamarádí s Michailem

Jeva Č.-ráda hraje hry, má sestru v 8.třídě.

Veronika-tichá, má sestřičku v 5.třídě.

Vika-tichá, ráda jezdí na kole.

Kira-tichá, má sestřičku ve 3.třídě, tancovala ve folklórním souboru.

Lena-nenápadná, ráda tancuje.

Margarita-veselá.

Dáša-nenápadná, má sestru v 7.třídě.

Káťa T.-veselá.

Káťa S.-nenápadná, má sestřičku ve 3.třídě.

Káťa K.-veselá, má brášku ve 4.třídě.

Káťa R.-ráda hraje hry.

Maxim-nový žák.

Alina-nová žákyně.

Více fotek této třídy najdete a o Bohdance se můžete více dočíst na mé fb stránce Přátelé Bohdany Něščeret z Donbasu:

https://www.facebook.com/pratele.bohdany.nesceret.z.donbasu/

Najdete zde i všechny mé reportáže z Donbasu a Příběhy zabitých dětí.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Alčevsk, LLR