Jiní nacisti nutili hráče doněckého (ale dávno jenom jménem) FK Šachtor (Horník), aby si vzali před utkáním trička na podporu tak zvané ATO (protiteroristická operace), a pohrozili, že neudělají-li to, pošlou je zpátky hrát do Doněcku. A fotbalisti si je oblékli.

První nacisti výborně věděli, že natáčení seriálu je jednou z mála možností pro ukrajinské herce a další příslušníky natáčecího týmu, jak si přivydělat. Mimochodem, mnozí z nich také poskytují finanční podporu „hrdinům ATO."

Druzí nacisti moc dobře věděli, že hráči Šachtoru odvádějí ze svých nemalých příjmů dost solidní částky na podporu ukrajinských ozbrojených sil a zvlášť jednotek válčících na Donbasu.

V obou případech nešlo o reálné odvrácení nějakých aktivit odpůrců režimu. Radikálové zaútočili vlastně na své umírněné spojence, někoho připravili o výdělek, někoho úmyslně ponížili.

Možná, že odpadlíci, jež tvoří nacistickou „pěchotu," ani nechápali, co dělají. Avšak jejich velitelé a vyšší vůdci se dost dobře vyznají v nuancích dnešní ukrajinské politiky, aby nepřipustili chování bez jejich povolení. O tom, že jde o záměrné akce, svědčí fakt, že k aktivizaci uličních radikálů došlo po celé Ukrajině současně s radikalizací předtím velmi umírněných politiků, jež se dosud snažili nečinit tvrdá prohlášení.

Poslanec Jevhen Rybčinskij vyzval, například, použít proti obyvatelům Donbasu „dichlofos, jako na šváby." Ukrajinský expremiér Jurij Jechanurov, což je Burjat narozený v Jakutsku, který se nikdy nevyznačoval nacionálním radikalismem, slíbil, že občané DLR a LLR, kteří si nezamilují Ukrajinu, budou vyhnáni na Sibiř.

Čím je vyvolána tato nelogická aktivnost nacistů a snaha umírněných politiků dosvědčit svoji podporu jejich kanibalského programu? Vždyť lidi si již dávno přejí mír. Přičemž mnozí stoupenci Majdanu souhlasí kvůli tomuto míru vzdát se Donbasu v naději, že to pomůže stabilizovat situaci v ostatních ukrajinských regionech.

Jde o to, že nacisté nebyli v roce 2014 uspokojeni: vláda neakceptovala jejich program.

Přijali je jako souputníky, využili k svržení Janukovyče, k potlačení slabých protestů na jihovýchodě, k zastrašování stoupenců levicových stran a lidí, jež tíhnou k Rusku, k rozehnání a zákazu parlamentní (legální) opozice vůči nacionalistickému rusofobskému kursu, který oficiální Kyjev nazývá „eurointegrace." Jenže do vlády je nevzali.

Ústřední vláda ale po všechny čtyři roky od převratu slábla a oligarchické a regionální skupiny se mezi sebou praly. A to vše způsobilo zvýšení poptávky po nacistických ozbrojencích, udělalo z nich deficitní zboží, které nestačilo pro všechny. Probíhala rovněž aktivní infiltrace nacistů do silových struktur (především do armády, policie, SBU), v kterých nahradili důstojníky, jež nebyli ochotni válčit s vlastním lidem.

Dnes je moc z formálního, právního hlediska stále ještě v rukou oligarchů a bojují se o ni oligarchické skupiny. Ale všichni jejich členové již zjistili, že bez podpory nacistických oddílů nedokáže ani armáda, ani policie, ani tajné služby udělat nic.

Velkou nesrovnalostí v kyjevském mocenském systému je, že reálné mocenské páky ovládají nacisti, jenže podle zákona patří oligarchům. A dokonce po odchodu Porošenka zůstane legitimní moc v rukou oligarchických skupin. Západ si nepřeje pošpinit kvůli Ukrajině ruce nacismem a neuzná nacistické vůdce ani v tom případě, že se někdo z nich odváží uchvátit moc. Pro nacisty je ale jednota unitární Ukrajiny dominující myšlenkou. Jejich heslo zní: Jedna země, jeden národ, jeden jazyk.

Nacisti cítí vlastní absolutní sílu, a poněvadž nemají možnost ucházet se o moc podle zákona, ukazují lidem, že tento zákon neznamená nic v porovnání s jejich vůlí. Není důležité, kdo nominálně řídí Ukrajinu: bude dělat to, co mu rozkážou nacisti. Právě proto, aby lidé rychle pochopili zvláštní úlohu nacistů v ukrajinském politickém systému a nedoufali ve frašku „svobodných voleb," aby neotravovali úřady výzvami k zákonnosti, dochází k podobným incidentům, o kterých se mluvilo na začátku příspěvku.

Institucionalizace nacistické moci na Ukrajině neprobíhá legitimně, ale s pomocí postavení vůle nacistů nad zákony. Nejzkušenější ukrajinští politici si tohoto trendu všimli a proto předvádějí svými prohlášeními ochotu sloužit vznikajícímu systému.

A proto jsou naděje některých expertů na to, že se oligarchové a systémoví politici věnují v dohledné budoucnosti likvidaci nacistů jako konkurentů v boji o moc, naprosto neopodstatněné. Ukrajinští oligarchové a systémoví politici nedokážou od roku 2014 řídit zemi a udržovat lid v poslušnosti bez opory o nacisty. Nacistický mimosoudní teror, opírající se o nadzákonné právo, nemá již dávno alternativu v rámci kyjevského politického systému.

Nynější ukrajinská politická třída je ochotna podřídit se nacismu a dokonce ho krýt. Takže k podobným excesům bude docházet dál, budou častější, tvrdší a stále méně odůvodněné. Protože se všichni mají bát. Nacisti to potřebují. A budou o to usilovat jedinými způsoby, které poznají.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.