Manželství — pouze se svými!

Co se týče založení rodiny s příslušníky jiné víry, zákony Staré Rusi během celé její historie od nejstarších dob až do Petra I. byly jednomyslné. Nelze! Stanovy knížete Jaroslava o církevním soudu, kterému se podřizoval zákon o manželství, uváděly, že jestliže Žid nebo muslim vstoupí do manželství s ruskou ženou, musí zástupce jiné víry zaplatit pokutu a žena bude ostříhána jako jeptiška. Sňatky s neortodoxními křesťany, katolíky a protestanty, také nebyly vítány. Na nepravoslavné křesťany se hledělo jako na kacíře.

Mimochodem, pro osoby ze šlechtických rodin existovala výjimka. Kyjevská knížata, jak je známo, vdávala své dcery za evropské pány a později, v době Petra I., sňatky s „latiníky" a luterány se staly dost častým jevem. Bezpodmínečný zákaz se týkal pouze sňatků se Židy a muslimy.

A žádné mimomanželské styky!

„Svobodná láska" se na Rusi netolerovala, nicméně případů, kdy dívka nebo vdovička si začala románek s nějakým mužem, bylo mnoho. Takové odchylky od společenské morálky byly přísně trestány: svobodná dívka nebo vdova, která byla přistižena při smilstvu nebo porodila dítě, byla vystavena posměchu a poté zavřena v klášteře k církevnímu pokání. Pokání znamenalo ponechání o chlebu a vodě, nekonečné klanění se až k zemi a povinnou přítomnost na všech církevních službách. Provinilé dívce kromě toho hrozil velký trest i od rodičů — kruté bití.

Jestliže bylo tak tvrdě trestáno spolužití s ruským člověkem, tak styk se zastáncem jiné víry byl postihován dvojnásobně.

Například Herberstein, který po sobě zanechal podrobné Moskevské zápisy, se zmiňuje o tom, že ruští lidé považují za menší hřích společný život ruské ženy s cizincem než styk ruského muže se zástupkyní jiné víry.

Je to vysvětlováno tím, že cizinka, která získala „semeno", může odjet a rodit v cizině. V takovém případě dítě ruského člověka vyroste jako kacíř. Dítě počaté ruskou ženou, i když od zástupce jiné víry, stejně bude pokřtěno a vychováno v pravoslavné víře. Jestli takový názor skutečně existoval nebo ne, to už necháme na svědomí Herbersteina, který si dost vymýšlel, ale určitá logika v těchto úvahách je.

Ale někdy je to přesto možné

Známe mnoho cizinců, kteří se usadili v Moskvě, věrně sloužili ruským pánům a stali se zakladateli známých rodů. Pán je odměňoval za věrnou službu vesničkami, platil jim z carské pokladny. A cizinci žili, sloužili a ženili se s ruskými ženami. Jak je to možné? Pouze za jedné nevyhnutelné podmínky: ženich musel přijmout pravoslaví. Byl pokřtěn, vzal si ruské jméno a poté už nic nebránilo uzavření manželství.