Jedná se o částečný překlad rozhovoru pro belgický časopis s policistou po nedávných nepokojích v Bruselu. Udělali jsme z toho monolog, abychom se plně soustředili na to, co se skutečně děje v hlavním městě Belgie. Poslechněte si policejního důstojníka:

Neustále se setkáváme s mladými, levičáckými soudci, kteří věří, že jsme rasisté. Protirasističtí levičáci „nechtějí vědět“, že vládní politiky způsobují, že extrémně frustrovaná bruselská policie prohrála pouliční válku. Policejní šéfové se neodváží riskovat. Nemají zkušenosti s prosazováním zákona. Oni by měly být schopni vést oddíl v pouliční válce, ale pravděpodobně potřebují změnu spodního prádla, když čelí takové situaci, jako je válka na ulici.

Před několika lety jsem byl na místě, když nás napadla černá mládež v okrese Matongé. Dostali jsme rozkaz, abychom zůstali stát, zatímco kolem našich hlav létaly kameny. Ujišťuji vás, že vaše krev vře, když čelíte tomuto druhu zbabělého vedení.

Když nedávno prošla demonstrace přistěhovalecké komunity přes policejní čtvrť, šéfové policie zvažovali odstranění nápisů ze stanic, protože by to mohlo být považováno za provokaci. To je ta mentalita. Dokonce i kdybychom během těchto nepokojů zatkli 50 zločinců, všichni by byli následující den propuštěni.

Vztah mezi policií a státním zastupitelstvím nikdy nebyl tak špatný. Neustále narážíme na mladé, levicové soudce, kteří věří, že každý policista je rasista. Musíte neustále zatýkat stejné zločince a přivést je k soudu, aby je soudci mohli znovu propustit.

To je naše každodenní zkušenost! V uplynulých letech jsem zatkl stovky zločinců, ale nevěřím, že 10 z nich bylo ve vězení více než několik dnů. Devadesát procent z toho, co děláme, nemá smysl. Pracujeme v prostředí naprosté beztrestnosti pro zločince. Policejní náboráři dávají přednost tomu, aby přijímali 1.5m vysoké ženy“sexuoložky“ a psychiatričky. Bývalé armádní typy jsou odrazeny od ucházení. Oni chtějí  mírové a láskyplné policejní síly, které vyjednávají a uklidňují situaci, místo toho, aby chtěli takové, kterých by se zločinci báli.

Marocká kolegyně, která se připojila k policii ve stejnou dobu, jako my, byla nedávno na dovolené v Itálii. Byla zde zatčena spolu se svým marockým přítelem, když v jejím autě objevili tři kilogramy kokainu a heroinu. Byla uvězněna v Itálii na velmi krátkou dobu. Když se vrátila do Bruselu, bylo jí umožněno zůstat v práci. Přestože byla mezinárodním pašerákem drog, nebyla ani propuštěna nebo suspendována a zůstal jít přístup do všech policejních databází.

V naší čtvrti jsme měli marockého kolegu. Nikdo mu nedůvěřoval. Udělal zkoušky, aby se mohl stát vrchní inspektor. Jednoho dne se vtrhnul na policejní stanici a pokusil se uškrtit ženskou agentku. Další důstojníci jej museli zadržet a od ženy odtáhnout. Normální policejní organizace by jej okamžitě propustila. Místo toho ho Brusel převelel a pověřil ho, aby sloužil jako inspektor v jiném místě! Vedl skupinu agentů, kteří požadovali ve stanicích modlitební místnosti a odmítli podávat ruce ženám nebo se řídit jejími pokyny.

Podle autora knihy „Soumission“ Michela Houellebecqa, Brusel je blíže na hranici rasové války, než jakýkoli jiný evropský kapitál.

Bruselští policejní agenti, citováni v tomto článku, tvrdí, že již jsou v pouliční válce s mladými přistěhovalci a že policie těžce prohrává. Všechny policejní akce proti mládeži etnických menšin jsou klasifikovány jako „rasismus“. Zločinní imigranti, včetně těch v rámci policejních sil, se neúčastní žádných bruselských skupinových rozhovorů.

Oddělení „spravedlnosti“ má formu pozitivních opatření pro zacházení s kriminálníky. Imigranti si mohou dělat, co chtějí. Politika týkající se přijímání nových policistů je upřednostňována pro zločinné přistěhovalce a pro ženy s psychologickými tituly. O funkci se nemusí ucházet bílí muži.

(Voiceofeurope/ svobodnenoviny.eu Foto: screenshot Youtube)