Vzniká otázka: jak bude žít celý svět při zkrácené verzi americké diplomacie?

Ztratili důvěru

Během několika posledních dnů odbory diplomatů — American Foreign Service Association — organizovaly silnou protestní kampaň, především prostřednictvím předních médií demokratů. Podívejme se na hlavní publikace — fakta v New York Times a hrozný redakční článek tamtéž. Celkový obrázek je následující: Tillerson si nedělal legraci, když sliboval, že sníží rozpočet svého ministerstva o 31 %. On to dělá. A začal od lidí.

Dva tisíce diplomatů odejde - to je oficiální cíl, kterého má být dosaženo do října příštího roku. Ale už dnes se MZV USA zbavilo předních pracovníků. Je obsazeno pouze 10 ze 44 nejvyšších pozic, ale většinu proto, že Tillerson prostě nikoho nenavrhl na volné funkce. Počet nejvyšších volných míst v ústředním aparátu má být do 1. prosince snížen z 39 na 19 (na polovinu), a o příčku níže má dojít ke snížení o 18 %. A není jasné, co bude dále.

Z čeho obviňují Tillersona, je jasné — z poškození velmoci. Ve Východní Asii je „korejská krize" a místo náměstka ministra zahraničních věcí pro tuto oblast je volné, chybí velvyslanec v Jižní Koreji. V Sýrii není jasné, co vůbec dělat dál, a náměstek ministra pro tuto oblast také chybí, stejně jako nejsou velvyslanci v Saúdské Arábii, Turecku, Jordánsku, Egyptě a Kataru. A k tomu ještě v Zimbabwe dochází ke změně moci a náměstek ministra pro africké záležitosti chybí. Jak je to možné? Jak to tam bez americké diplomacie zvládnou?

Teď se podíváme, co připravuje druhá strana, vezmeme si autorský sloupek v časopise Foreign Policy.

Zajímavé hodnocení: dávno bylo třeba zrušit tento úřad, protože „mnohé z nedávných proher americké zahraniční politiky byly výsledkem nesprávného chápání místní politické situace a regionálních záležitostí".

Místo toho, aby se vypořádalo s chybami a prosazovalo profesionály, ministerstvo vytvořilo desítky pozic globálních koordinátorů pro boj proti AIDS a terorismu, pro lidská práva a prosazování demokracie. Nyní jsou tyto funkce volné.

Z téhož autorského sloupku: poslední ministr zahraničních věcí, kterého bylo možné nazvat vynikajícím diplomatem, byl James Baker (1989-1992). Další, včetně Hillary Clintonové, sami diplomaté neměli rádi nebo si jich nevážili. Jiná věc je, že i Tillerson v mnohém nemá pravdu, ale s ním je třeba soucítit — on pracuje s prezidentem, který vůbec ničemu nerozumí v zahraniční politice, ale myslí si, že rozumí.

Taková vznikla situace. Co s ní dělat?

Propaganda místo jednání

Nyní vzniká pocit, že USA teď sice nemají dobrou, ale alespoň snesitelnou zahraniční politiku. Prostě proto, že nižší úředníci MZV USA a další, plnící povinnosti, nedělají zbytečná prohlášení.

Nicméně práce probíhá. Kéž by se alespoň sankce — epicentrum výsadby sankční politiky — přemístily na americké ministerstvo financí a několik dalších ministerstev, nemluvě už o kongresu. Kromě toho existuje mnoho ministerstev ozbrojených sil, provádějící svou politickou linii: vidíme to v Sýrii a celkově na Blízkém Východě. Mimochodem, jedno z obvinění už ne na adresu Tillersona, ale Trumpa, spočívá v tom, že snižuje financování ministerstva zahraničních věcí, ale zvyšuje rozpočet Pentagonu.

Vzniká dojem, že hlavním problémem americké diplomacie v posledních letech bylo právě to, že hovořila. Alespoň pro přibližně 90 % té veřejnosti po celém světě, která se nějakým způsobem vyzná v mezinárodní situaci, všechno začíná prohlášením diplomatů. Dále následuje vysvětlování reálných zájmů, stojících za těmito prohlášeními (finance, trhy, ropa, strategická rovnováha a další).

Vypadá to, že americká diplomacie pohořela na tom, že za prvé skutečně ztratila opravdové profesionály, chápající, co s děje ve světě a kam kráčí. A za druhé, rozčílila nejen Rusko, ale málem všechny ostatní státy svými poučujícími prohlášeními. Za třetí nemohla tato prohlášení nedělat, protože Amerika právě takové řeči od svých diplomatů očekávala.

Zahraniční politiku je velmi těžké odtrhnout od vnitřní. Diplomacie vždy pracuje i pro „domácí trh" a něco vysvětluje svému publiku. Dokud byla americká veřejnost spokojená, nemělo smysl uvažovat, jestli chápou alespoň sami diplomaté, jak to ve skutečnosti vypadá v mnoha zemích a regionech. Stačí, že fungují jako propagátoři, vysvětlují různým cizím státům a společnostem, jak mají žít, a americká veřejnost si myslí, že to tak má být.

A tak je to na celém světě, což už se dávno všem zprotivilo, a to, co je protivné, je dříve nebo později odmítnuto.

Co bude dále s americkou zahraniční politikou, těžko říci. Ale je velmi zajímavé, že jsou pronášena slova o tom, že je třeba měnit vše, počínaje zaměstnanci MZV USA. A už byly zahájeny konkrétní akce.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.