Dramatické představení volby pátého místopředsedy Sněmovny mělo jako správný divadelní kus tři dějství.

Mělo i své slabiny. Stálo na vratkých základech a hlavní hrdina byl nekonečně nudný.

Již v prvním se dalo předvídat (jak už to u slabších kousků bývá), jaký bude konec.

Uražený partajní politruk trucuje. I přes černý říjnový pátek  a sobotu 2017 nechce funkci! Nebude vládnout! Bude jen kibicovat do karet hráčům, kteří se nebojí riskovat.

Ve druhém dějství nevychází z děsu, že ho nezvolili!!?

Rozhodne se obětovat. Nejdůležitější je, aby byl stále slyšet náš liberální hlas, soudruzi!

Ve třetím dějství je zvolen „na třetí dobrou“. Emoce nejsou z jeho pohledu na místě. Spíše připomíná jistý falický objekt, který vzbuzuje jen marnou naději.

Fiala chce vést ODS v opozici s cílem přetvořit stranu honorace a klientelismu na „moderní“ občanské hnutí po vzoru Macrona (en marche!) a rakouského Kurze.

Na rozdíl od nich, kteří chtějí využít partaj k reformě země, chce z liberálů vytořit protestní hnutí, zaměřené ne na občany a stát, ale na kult osobnosti.

Je lepší nevládnout než vládnout špatně,

vzkazuje občanům v období sestavování nové vlády a není mu cizí ani představa vládní krize, jakou republika od revoluce  v této formě nezažila.

Jako přes kopírák připomíná jeho postoj chování německé FDP (Lindner), který sveřepě blokuje sestavení vlády a směruje kurz vratké kocábky koalice Jamaika zpět – z Karibiku k předčasným volbám.

Pro salonního liberála Fialu je partaj důležitější než tato země. Nevšiml si, že v digitálním věku kapitalismu je koncept kabinetní kariéry přežitý a jeho blouznění o start up jeho honorábl partaje v agónii poněkud směšné.

V případě Fialovy ODS se nekoná žádné EN MARCHE! ale spíše o RETOUR!