Sluneční paprsek

26. září 1983 sovětský podplukovník Stanislav Petrov nahradil na vojenském postu velitelského stanovišti Serpukhov-15 svého nemocného partnera, když se najednou spustil výstražný protiraketový systém. Netřeba snad připomínat, že studená válka byla v plném proudu.

Podle protokolu měl Petrov osobně informovat Jurije Andropova, který by měl mít 10-12 minut na rozhodnutí o odvetném jaderném úderu. Po analýze situace však plukovník dospěl k závěru, že se systém dopustil chyby. Byl znepokojen tím, že se USA rozhodly zahájit válku proti SSSR spuštěním raket z jedné jediné základny. Následně byla jeho domněnka potvrzena (jinak byste tento článek četli zalezlí v bunkru). Senzory osvětlovaly sluneční světlo z oblaků. Tento nedostatek systému byl později vyloučen.

9. listopadu 1979 při návštěvě na velitelství protivzdušné obrany severoamerického kontinentu Norad v Coloradu amerického senátora Charlsema Percyho všechny systémy náhle začaly hlásit stovky raket. Pentagon oznámil aktivaci projektu soudného dne a bombardéry vzlétly do vzduchu.

Katastrofě se podařilo zabránit jen čirou náhodou. Nějaká chladná hlava zavolala radarové služby, které hlásily, že nebyly pozorovány žádné střely. Důvodem nedorozumění bylo, že jeden z důstojníků zahájil tréninkový program, který napodoboval útok SSSR, ale nevěděl, že počítač byl připojen k centrální síti vzdušné obrany.

Ponorka

Během studené války jeden ze scénářů útoku USA na SSSR počítal s ponorkami, které se nacházely ve vodách Norska. Dokonce by i jedna jaderná raketa vystřelená z takové blízkosti od území SSSR mohla zaslepit sovětské radary a umožnit americký plán soudného dne.

Dne 25. ledna 1995 byla u severozápadního pobřeží Norska odpálena vědecká raketa za účelem studia severního světla. Raketa byla zaznamenána ruským systémem včasného varování před jaderným útokem. Vědci nevěděli, že trajektorie rakety kompletně opakovala trajektorii balistické rakety, která by mohla být odpálena z americké ponorky Trident. Navzdory tomu, že studená válka byla oficiálně ukončena, tato událost způsobila strašnou paniku. Raketa by potřebovala jen 10 minut, aby se dostala na území Ruska.

Bylo to poprvé v historii, kdy byl otevřen jaderný kufřík. Od jaderné apokalypsy svět dělily jen dvě minuty, kdy nešťastná norská raketa spadla do moře. Později se ukázalo, že NASA varovala před nadcházející operací, ale tato informace zůstala bez náležité pozornosti.

V šedesátých letech minulého století závod ve zbrojení mezi Sovětským svazem a Spojenými státy dosáhl svého vrcholu.

24. listopadu 1961 bylo přerušeno spojení mezi americkými radarovými systémy a vzdušným příkazem. Velitelství USA se domnívalo, že SSSR zasadil první ránu. Posádky bombardérů B-52 se usadily v letadlech a čekaly na rozkaz k zahájení útoku. Naštěstí jedno z letadel už bylo ve vzduchu těsně nad radarem. Pilot okamžitě oznámil velitelství, že radar byl na místě a nebylo pozorováno žádné poškození.

Rádio

Během studené války byl ve Spojených státech vytvořen veřejný varovný systém podobný těm, které varují před hurikánem nebo přírodní katastrofou.

Všechno bylo v pořádku až do 20. února 1970, kdy rozhlasový operátor spletl zprávy a místo obvyklého „To je jen test" všechny rozhlasové stanice v Americe obdržely zprávu, že v blízké budoucnosti prezident vystoupí s proslovem k národu. To by mohlo znamenat jen jednu věc, což samozřejmě spustilo paniku po celé zemi. V tuto chvíli se zaměstnanci oznamovacího systému zběsile snažili najít správný kód, aby zrušili svou zprávu. Trvalo jim to 45 minut, během nichž se celá země chystala ke smrti.